Jako každý rok, i letos se v Jevišovicích konal letní výcvikový tábor pro československé
vlčáky. Mně se dostalo té pocty, že jsem byla pozvána jako výpomoc s výcvikem.
Nebudu zastírat, že mě to velmi potěšilo, ale na druhé straně jsem se neubránila
obavám, zda se své role dokážu patřičně zhostit. Příjezd byl v sobotu. Pětihodinová
cesta vlakem vzhledem k vzdálenosti Litoměřice - Jevišovice ještě nebyla takovou
tragédií a díky obětavé Daně jsem měla odvoz z Moravských Budějovic až přímo do
tábora (cesta domů byla díky úmornému vedru podstatně horší). Na místě již byla
většina účastníků, i když opozdilci přijíždějící v neděli a v pondělí se také
vyskytli. Ale nikdo obvykle není zcela pánem svého času. I tak byl požadavek,
aby ti, co se budou účastnit tábora jen týden, přijeli na ten první termín, téměř
zázračně dodržen. Důvod tohoto opatření byl naprosto jednoduchý - nenarušovat
už rozeběhnutý výcvik novými příchozími.  Hned
nazítří, v půl sedmé ráno, měli psovodi nástup a po předběžném rozdělení do skupin
se odjíždělo na stopy na zhruba 3 km vzdálená vojtěšková pole. Po návratu ze stop
byla krátká pauza a pak se již rozjela poslušnost, která končila někdy po třetí
hodině odpoledne. Ten první den byl asi pro všechny nejnáročnější - nejvíc teorie,
nejvíc vysvětlování, ale také potřeba "proklepnout" si jednotlivé psovody
s jejich svěřenci, jak na tom vlastně jsou. Na večer, když se již ochladilo, přišla
na řadu obrana. Nejprve klasická kruhovka, po ní revíry a individuální příprava
na zkoušky. Přestože se tábora účastnili i pejsci, kteří zde přišli s obranou
do styku zcela poprvé, musím s uspokojením konstatovat, že se nevyskytlo ani jedno
zvíře, které by nakonec nekousalo. Na základě nedělní "prověrky" pokročilosti
psovodů, byly s konečnou platností rozděleny skupinky na začátečníky, středně
pokročilé a zkouškaře - zvlášť adepti národního zkušebního řádu a zvlášť zájemci
o zkoušky ZOP a ZUP. Na mě připadla skupinka středně pokročilých psovodů. První
týden pobytu byl zaměřen hlavně na výcvik a přípravu na zkoušky dle NZŘ, které
proběhly v sobotu 19.7. (bohužel, pan rozhodčí tentokrát vyhrál na celé čáře,
ale i to se stává; ono skládat zkoušku právě na výcvikovém táboře je téměř ten
nejtěžší způsob, jak ke zkoušce přijít). Druhý týden byl věnován , kromě běžného
výcviku, hlavně přípravě na druhé zkoušky, tentokrát dle zkušebního řádu Kynologické
jednoty ČR Brno. Ty připadly na středu 23.7. a nutno dodat, že výsledek byl o
poznání veselejší (z deseti účastníku měli důvod k smutku jen dva). Hned druhý
den po zkouškách začal svůj dvoudenní maratón netradiční závod - Jevišovický pětiboj.
Disciplíny, jako jízda na kole spojená s plaváním, noční avizace figurantů zakončená
přepadem psovoda, hodinová praktická stopa, přírodní revír, poslušnost v blízkosti
klecí se zvířaty a tahání vozíku se zátěží prokleply opravdu každého. Když k tomu
připočteme, že většina závodníků absolvovala také středeční zkoušky, byl ten maratón
vlastně třídenní. Také v pátek večer téměř všichni "odpadli" a tradiční
pečené prasátko zůstalo ještě na sobotní dojídání. Z Jevišovic jsem si přivezla
spoustu krásných zážitků a vzpomínek, z nichž mě nejvíce těší ta na "mé"
psovody, kteří za ten jeden týden intenzivního výcviku udělali opravdu velké pokroky.
Také jsem dostala pozvání na příští rok, takže jsem snad nezklamala.
Helena
|
