Jak na to ? APORT= LOV MALÉ KOŘISTI
Autor: Helena (10. 9. 2003 - 13:13) |
|
 |
Mláďata šelem, ať už kočkovitých nebo psovitých, se již v tom nejranějším věku učí technice lovu. Určité vzorce loveckého chování jsou mláďatům vrozené. U koček například číhání a skok na kořist, u vlků naopak štvaní kořisti. Také otřásání uloveným zvířetem je vrozený prvek chování. Ale jiné se musí teprve učit - dovednost přiblížit se co nejvíce ke kořisti, spolupráce při lovu, ale i správná technika uchopení a stržení kořisti. Jinými slovy - šelma dostane do vínku nástroje lovu, ale musí se s nimi naučit zacházet.  Podobně náš československý vlčák má samozřejmě také vlohy pro aportování, které je třeba pouze od štěněčího věku co nejvíce rozvíjet. Pokud tak neučiníme, tato schopnost u psa jaksi zakrní a její obnovení bude velmi těžké (někdy i nemožné), ale v každém případě bude výsledek vždy neporovnatelně horší, než kdybychom se aportování věnovali již se štěňátkem (vzpomeňte si na legendární lvici Elsu, s jakými obtížemi se ji její vychovatelé pokoušeli v dospělosti naučit lovit, aby mohla být vypuštěna do volné přírody).
Míček nebo jiná hračka pro štěně představuje malou kořist, kterou se zvídavý psík pokouší ulovit. Aby aportek opravdu splňoval náležitosti malé kořisti, musí být podstatně menší než predátor (pozor ale na příliš malé hračky, které by pes mohl spolknout!) a musí se pohybovat směrem od lovce (žádná kořist přece neleze šelmě do tlamy). Vhodné jsou proto míčky, které vyhovují jak velikostí, tak tím, že se po odhození ještě kutálejí. Ze začátku nedoporučuji k míčku připevňovat šňůrku, protože ta obvykle vzbudí u štěněte větší pozornost než samotný balónek.
  Ideální je, pokud vhodnými hračkami k loveckému chování štěňata stimuluje již chovatel. Každopádně je třeba s psíkem zahájit hru na lovení malé kořisti co nejdříve u nového majitele. Snažte se využívat ranní a večerní vrcholy aktivity u štěněte, ale také radost psíka po Vašem příchodu z práce apod. Do hry nikdy štěně nenuťte a hru vždy ukončete dřív, než pejsek ztratí o hračku zájem (stačí třeba jedno odhození balónku během jedné hry, což můžeme zopakovat v průběhu dne například třikrát). Důležité je, aby se psík na hračku stále těšil, a z toho vyplývá také další zásada, že míček po skončení aportovacích her vždy uklidíme mimo dosah štěněte.
Helena
|
|
|
| |
|
