Bod jedna bychom v podstatě měli mít splněný. Aby štěně za míčkem vybíhalo opravdu s náruživostí lovce, je dobré psa před odhozením balónkem vydráždit. Během cvičení (byť hravého) by měl mít psík vždy obojek. Doporučuji také lehkou šňůru místo vodítka (stačí 1,5 m, ale na konci bez smyčky). Psa přidržujte za obojek nebo za šňůru a druhou rukou ho drážděte míčkem tak, aby se na něj psík nedostal. Určitě jste již zaregistrovali, že Váš pes obvykle nejvíce touží potom, co mu odpíráte. Ve vhodný okamžik míček odhoďte a spolu se povelem "Aport !" ihned psa vypusťte za balónkem.
Tím se dostáváme k bodu 2). I zde by měl být položen nejprve kvalitní základ ve hře s aportem "na blízko". To znamená, že majitel by při hrách měl psíka stimulovat k pevnému uchopení míčku tím, že mu hračku jakoby bere a lehce za ni tahá, když ji psík drží. Vše by měla doprovázet slovní pochvala a povzbuzování, např.:"Drž ! Drž aportek ! To je hodný !". Aport štěněti nikdy neodebírejte, ani nepoužívejte povel "Pusť !" (ten zatím procvičujte na kostech, ukradených bačkorách atd.). Pokud chcete hru ukončit, přizvedněte psíka za hrudníček a počkejte, až mu aport vypadne sám z tlamičky. Většinou štěně ale míček pustí samo a jde se zabývat něčím jiným. Upoutejte na chvíli jeho pozornost a demonstrativně mu aport "ukradněte" a schovejte jej. Budete tak podporovat majetnický vztah štěněte k jeho oblíbené hračce. Samozřejmě nesmí nikdy dojít k tomu, že si psík míček bude bránit zuby a vrčením. V takovém případě musíte dát rázně najevo, kdo je pánem smečky. Při hře na přetahovanou se snažte štěněte druhou rukou co nejvíce dotýkat - hlaďte je, poplácávejte, sahejte mu na hlavu a na tlamičku. S těmito doteky ovšem začínejte jen pozvolna, aby si ně psík postupně zvykal a nerozptylovaly ho natolik, že by pustil míček. Zvyšujete tím odolnost svého psa proti spoustě rušivých podnětů a učíte ho tak většímu soustředění. V této době je také možné již připevnit k balónku šňůrku. Měla by být slabá a ne příliš dlouhá. Když budete psíka míčkem dráždit a motivovat ho k ulovení aportu, držte šňůru tak, aby byla celá ukrytá v dlani a pes aby mohl uchopit pouze míček. Asi Vás to bude stát nějaký ten šrám na ruce, ale to už k životu se štěňaty patří. Každopádně psíka hlídejte, aby po odnesení vybojované kořisti nezačal šňůrku kousat. Pokud k tomu dojde, šňůru opět odstraňte a vraťte se ke hře se samotným míčkem.
U bodu 3) budete potřebovat využít přivolání. Důležité je, aby povel "Ke mně !" nepřišel dřív, než psík uchopí aport do tlamy. K rychlejšímu návratu motivujte štěně couváním (co nejsvižnějším), protože pokud štěně běží, obvykle svou kořist drží lépe, ale jakmile začne zpomalovat, aport většinou upustí. Míček zpočátku neházejte příliš daleko, aby při návratu k Vám byla co nejmenší pravděpodobnost, že pes aport upustí. V této fázi budete lehkou šňůru rozhodně potřebovat, protože musíte psíka po přiběhnutí nějakým způsobem udržet ve své blízkosti. Během zmíněného couvání tedy sáhněte po šňůře a uchopte ji. Nyní se se psem pokuste za slovního povzbuzování a chválení znovu rozeběhnout a oběhnout jakési kolečko, přičemž pes běží po jeho vnějším obvodu. Znovu přejděte do couvání před psíkem a povzbuzujte ho v držení míčku. Tento postup slouží k tomu, aby pes držel aport i ve Vaší přímé blízkosti a neplival Vám ho rovnou k nohám. Proto systém kolečko - couvání můžete několikrát zopakovat. Na něj by pak měla navazovat opět hra s aportem "na blízko".
Pokud se nám stane, že v jakékoli fázi bodu 3) psík aport upustí, snažíme se jej znovu vyprovokovat k loveckému chování a tím k uchopení míčku. Balónek nemusíme brát přímo do ruky, někdy stačí do něj kopnout a tím ho znovu rozpohybovat. Jestliže se nám to nedaří, přidržíme štěně tak, aby na hračku nedosáhlo a demonstrativně ji "ukradneme" a schováme a tím hru ukončíme.

Celý tento postup vyžaduje od psovoda mnoho trpělivosti, schopnosti rychle reagovat a improvizovat. Rozhodně to není práce na jeden týden či měsíc. Velkou výhodu bude mít ten, kdo začne štěně fixovat na hračku ještě dříve, než psík dospěje do věku, kdy má velmi silné průzkumnické tendence, protože pak už bývá velmi těžké mladého psa upoutat hračkou na delší dobu.
A ještě jedna důležitá zásada : PŘI APORTOVACÍCH HRÁCH NIKDY NEPOUŽÍVEJTE PAMLSKY !!!
Vaším cílem by mělo být rozvíjení kořistnického pudu a pro štěně by mělo být motivací vzrušení z lovu náhradní kořisti (tedy míčku). Jestliže budete psíka pamlskem odměňovat za kterýkoli dílčí úkon aportování, docílíte pouze toho, pes bude v očekávání pamlsku míček předčasně pouštět a ztratí o něj, alespoň na chvíli, zcela zájem. Pokud budete chtít štěně motivovat k aportování tím, že mu budete házet přímo potravu (kousky masa či kost), podaří se Vám sice docílit vyběhnutí a uchopení, ale zcela určitě ne návratu k Vám (rozhodně ne dříve, než štěně potravu sežere). Navíc přeučování z potravy na jiný předmět vhodný k aportování je následně natolik složité, že před Vámi později celý problém aportování vyvstane nanovo. Ani způsob, kdy je potrava do něčeho zabalená není zrovna nejsnazší metoda, jak psa naučit aportovat. Pes se se svou kořistí pravděpodobně někam "zašije", aby si ji tam mohl v klidu rozbalit.
Pokud zrovna Vaše štěně nejeví absolutně zájem o hračky nebo Vám pes vyrostl z věku, kdy šlo výše popsaným postupem jeho zájem o aportování rozvíjet, nevěšte hlavu, existuje ještě způsob, jak psa naučit přinášení "na poslušnost". Ale tomu se budeme věnovat v pozdějších dílech "Jak na to ?".

Helena