Z vnějšku uzavírají dutinu ústní psa pysky. Srst na pysku bývá řidší a jemná, na horním i dolním pysku lze najít tvrdé hmatové chlupy. V místě, kde horní pysk navazuje na nosní houbu, vzniká rýha, která opticky dělí horní pysk na pravou a levou polovinu. Na pokraji pysku jsou umístěny různě velké bradavčité výrůstky-papily. Sliznice pysku navazuje plynule na dáseň, která kryje krčky a části korunek jednotlivých zubů.

Dutina ústní je ohraničena tvrdým a měkkým patrem, tvářemi a spodinou ústní. Tvrdé patro má kostěný podklad a je kryto pevně přirostlou sliznicí, v jejímž středu se táhne směrem k měkkému patru nepříliš výrazná hrázka - tak zvaný patrový šev. Na něj šikmo navazují patrové stupně. Jejich počet se může u psa lišit, zhruba jich bývá cca 10. Měkké patro tvoří jemnou sliznicí pokryté svaly. Střed zadního okraje měkkého patra je volný, kraje spadají ve formě oblouků až ke kořeni jazyka. Spodina dutiny ústní je ohraničena kostmi spodní čelisti a podklad pro její dno tvoří svalová vlákna. Celá oblast je vystlána jemnou dobře vlhčenou sliznicí. Ta vytváří v místě, kde navazuje na spodní část jazyka řasu, nazývanou uzdička.

Pozornost chovatelů je velmi zaměřena na chrup psa. Vede je k tomu znění standardu a požadavky v něm zakotvené. Chrup psa má ale velký význam v životě psa obecně a je dobře, pokud mu majitel zvířete věnuje pozornost i z jiných, než chovatelských důvodů. Standard přesně formuluje požadavek na skus a jeho vady často bývají vadami vylučujícími. Skusem je v podstatě míněno vzájemné postavení horní a spodní čelisti. Určujícím faktorem pak je postavení řezáků obou čelistí. Rozeznáváme pět základních typů skusu: skus nůžkový, klešťový, předkus, podkus a skus nepravidelný. Skus není z hlediska péče o psa nijak podstatný. Výjimku mohou tvořit pouze případy, kde se vyskytne nějaká abnormalita. Např. při výrazném předkusu, podkusu nebo nepravidelném skusu se silně šikmou čelistí může docházet k vypadávání jazyku z mordy, jeho následnému osychání a tedy i nutnosti tuto oblast pravidelně zvlhčovat. Problémy může způsobit i výrazně úzká spodní čelist. Dolní špičáky pak mohou být postaveny tak, že svými špičkami zraňují patro psa. V takovém případě majitel asi sám není schopný psovi pomoci a je na ošetřujícím veterináři aby rozhodl, zda je to záležitost růstu, která se časem spraví, či zda je třeba špičáky obrousit nebo vytrhnout.

nůžkový skus

klešťový skus

podkus

předkus

Termínem chrup je nazýván soubor zubů jednotlivého zvířete. Na jednotlivém zubu můžeme zhruba rozeznat tři části.Ta část, která vyčnívá z dásně se nazývá korunka, část skrytá v dásni kořen a přechod mezi kořenem a korunkou krček. Zub psa je složen ze tří vrstev-skloviny, zuboviny a tmeloviny. Zubovina je velmi tvrdá hmota nažloutlé barvy. Chová v sobě dutinu, v které je měkká zubní dřeň bohatá na nervy a cévy. Sklovina je nejtvrdší složkou zubů a povléká zubovinu korunky. Je bílé barvy, u mladého psa mívá až modravý nádech. Žlutavá tmelovina povléká zubovinu kořene a krčku. Dáseň v okolí zubů je označována jako paradentium. (para = u nebo při, dens = zub, paradentium= tkáň v okolí zubu) a je to oblast, které by měli majitelé psů věnovat značnou pozornost.

Podle tvaru a umístění rozeznáváme u psa tyto zuby:

• řezáky - (dentes incisivi) značené I1 - I3 - jsou uloženy v kostech mezičelistních v horní i dolní čelisti vždy po šesti. Řezáky, které stojí uprostřed vedle sebe označujeme jako klíšťky (I1 ),dále následují střeďáky (I2) a krajáky (I3). Řezáky horní čelisti jsou větší než řezáky čelisti spodní. V praxi to znamená, že v ose proti sobě jsou postaveny pouze klíšťky.
• špičáky - (dentes canini) značené C - jsou nejdelší zuby psa, s hlubokým a dlouhým kořenem. Po stranách jsou mírně sploštělé, jinak mají kuželovitý tvar.
• zuby třenové (premoláry) - (dentes praemolares) značené P1 - P4 -následují za špičáky a také od nich se počítají (první premolár za špičákem -P1). Mezi premoláry jsou pravidelné mezery. V horní i spodní čelisti je vždy stejný počet premolárů, na každé straně čtyři.
• stoličky (moláry) - (dentes molares) značené M1 - M3 - navazují na premoláry. Moláry jsou postaveny těsně vedle sebe a jejich počet je rozdílný v horní a dolní čelisti. V horní čelisti jsou na každé straně moláry dva, ve spodní tři.

horní čelist

spodní čelist

vzorec trvalého chrupu psa

3I 1C 4P 2M
---------------------- x 2 = 42
3I 1C 4P 3M

Štěňata se rodí bezzubá. Prořezávání mléčného chrupu začíná mezi třetím a pátým týdnem. Jako první rostou většinou špičáky, následují řezáky a premoláry. Vzorec mléčného chrupu psa je stejný pro spodní i horní čelist .

3i 1c 3p
------------------ x 2 = 28
3i 1c 4p

V mléčném chrupu nejsou vůbec zastoupeny moláry a nebývají, mimo výjimečných případů, ani první premoláry (P1). Výměna mléčných zubů za trvalé začíná v polovině čtvrtého až začátkem pátého měsíce. Jako první vypadávají řezáky, pak zuby třenové a špičáky. Postupně dorůstají moláry.

Výměna zubů je značně ovlivněna kvalitou výživy. Z hlediska péče o psa je zajímavý způsob výměny zubů. V normálním případě roste trvalý zub tak, že svého mléčného kolegu z dásně vytlačuje. V poslední době se ale objevují případy, kdy trvalé zuby rostou vedle nebo za zuby mléčnými. Štěně pak vypadá jako malý žralok, protože mu rostou zuby ve dvou či více řadách. Výsledkem mohou být různé problémy. Zuby jsou těsně u sebe postavené a tvoří jakési chroští, v kterém se zadržují zbytky potravy nebo pozůstatky po hře, např. kousky tkanin nebo rozkousaných hraček. V případě, že mléčné zuby přetrvávají do vyššího věku je možné pozorovat výrazný sklon k tvorbě zubního kamene a někdy i zubním kazům. Z chovatelského hlediska do určité míry hrozí nebezpečí, že přetrvávající a také překážející mléčné zuby způsobí, že zuby trvalé porostou v nežádoucích místech nebo liniích a to může někdy ovlivnit např. typ skusu. Názory na to, jak problém s přetrvávajícími mléčnými zuby řešit, se rozcházejí. Nedoporučuje se zuby vylamovat a pokud mají být vytrženy, patří zákrok do rukou veterináře. Zvláště v případě špičáků hrozí nebezpečí, že s vytržením mléčného zubu dojde k porušení výživy i zubu trvalého. Ten pak černá a někdy i vypadne. Vím o případu, kdy projevená snaha pomoci psovi a uvolnit prostor pro růst trvalých řezáků skončila chovatelskou katastrofou. Ten, kdo zákrok prováděl, si popletl mléčné a trvalé zuby a vytrhal ty, co tam měly zůstat. Mléčné zuby pak poměrně brzy vypadaly a spodní čelist štěněte připomínala bezzubé nemluvně. Jinak slibné štěně tím bylo vyřazeno z chovu. Těžko se někomu dokazuje, že šlo o nešťastnou náhodu, nikoliv snahu zakrýt vadu skusu a stejně těžko se vysvětluje, že pes, který nemá ve spodní čelisti žádný řezák, by jich bez zmíněného zákroku měl šest. Jsou lidé, kteří doporučují přetrvávající mléčný zub netrhat, ale "ucvaknout" v místě, kde vyčnívá z dásně.Takový přístup asi vyřeší problémy se zadržováním potravy nebo zbytků ze hry, je ale otázka, zda také bude mít vliv na rozmístění zubů v čelisti. Ten malý kousek mléčného zubu, který v dásni přetrvává bude dále tvořit překážku pro růst zubu trvalého a někdy není ochoten vypadnout ani v době, kdy se ze štěněte stal dospělý jedinec. Rozumný majitel psa se snaží zuby mechanicky, ale jemně, uvolnit. Prostě s nimi viklá způsobem, jakým si prvňáčci pyšně viklají se svými zuby.

Vladimíra Tichá

Pozn wolfdogu : Jedná se o zkrácenou verzi článku autorizovanou autorem, která vyšla v časopise Pes přítel člověka číslo 12/2003.