Určitě je dobře, že se v rámci chovu psů zabýváme otázkou zdraví a že se kontrola dědičně podmíněných onemocnění stává součástí podmínek pro zařazení do chovu. Ke zpřísnění chovných podmínek by ale nemělo docházet proto, že "to někdo jiný také dělá", ale důvody by měly být podloženy skutečnou situací v plemeni a vycházet z jeho potřeb. Nesmírně důležitý je i způsob, jakým se ověřuje výskyt problému u jednotlivých zvířat a také to, jak se se zjištěnými skutečnostmi zachází. U různých plemen se kontrolují různá onemocnění, jako červená niť se ale táhne chovem většiny větších plemen problém nazvaný dysplazie kyčelního kloubu (DKK). Právě okolo ní a hlavně okolo výsledků hodnocení se v poslední době u nás vedou velké diskuse.
DKK lze vysvětlit jako nesoulad mezi utvářením hlavice stehenní kosti a kyčelní jamky. Obecně lze říci, že jamka je mělká a kloubní hlavice v ní nesedí tak pevně, jak by měla. Kloub je pak příliš volný, při jeho pohybu dochází ke zvýšenému tření a bolestivému dráždění kloubního pouzdra, jehož následkem může být vytváření kostních výrůstků. Tím je položen základ pro onemocnění artrózou. Dědičnost DKK je poměrně složitá, protože vloha k onemocnění je podložena více geny. Velkou roli také hraje vliv životního prostředí, např. výživa nebo fyzická zátěž. V praxi to znamená, že nemusí onemocnět každý jedinec, který k onemocnění má dispozici. DKK je také řazena mezi takzvaná "vývojová onemocnění", tedy onemocnění, se kterým se štěně nerodí, ale které se vyvine až v průběhu jeho růstu. Uvedené vysvětlení je jen zlomkem informací o DKK, přesto z něj vyplývá, že je to problém velmi složitý a že na něj nelze používat jednoduché počty typu 1+1= 2. Rodiče bez dysplazie mohou dát postižené potomstvo, rodiče dysplazií zatížení mohou dát potomstvo zdravé.
DKK lze prokázat několika způsoby. U nás se nejčastěji využívá rentgenu. Ten může být požadován z důvodů diagnostických, tedy v případě, že pes nebo fena vykazují pohybové potíže, může být požadován ale i z důvodů chovatelských, tedy jako kontrola jedinců zařazovaných do chovu. Kynologické veřejnosti je známo, že rtg kyčelního kloubu pro potřeby chovatelské by měl splňovat řadu podmínek. Sem patří např. požadavek na vyspělost psů a fen (většinou se rentgenují jedinci starší 12-ti měsíců). Velmi důležité je také praktické provedení rentgenu a kvalita rtg snímku, od kterých se odvíjí možnost správného hodnocení. Do této oblasti patří např. požadavek na narkózu nebo poloha, ve které se rentgenovaný jedinec nachází. Výsledky hodnocení jsou uváděny ve stupních.
Klouby jsou hodnoceny souborem znaků, které v celku dávají obraz - výsledné hodnocení - kloubu (v závorce je uvedeno o čem uvedené kriterium vypovídá, čeho je známkou) :
acetabulum - kloubní jamka
a) hloubka ac. - dostatečně hluboké ac. umožňuje dostatečné zanoření hlavice a pevnost kloubního spojení, čím mělčí ac., tím větší možnost rozvolnění kloubu
b) kraniální - přední - okraj ac. posuzuje se souměrnost, sklerotizace subchondrální kosti - kost přilehající ke kloubní chrupavce (projevují se změny tlaku hlavice na okraj kloubní jamky při zvýšení laxity = uvolněnost, rozvolněnost kloubu, nadměrné uvolnění hlavice z jamky, což vede k degenerativním změnám kloubní chrupavky a následně subchondrální kosti, je narušená přirozená endochondrální osifikace - přeměna chrupavky v kost stejného tvaru - dochází k degeneraci subchondrální kosti - sklerotizace)
c) kranio-laterální okraj = na styku předního a vnějšího horního okraje kloubní jamky - posuzuje se jak kopíruje tvar hlavice - tzn. jakou tvoří s hlavicí štěrninu, je-li deformovaný, jsou-li přítomny degenerativní změny - výrustky (oploštění, zaoblení okraje, případně degenerativní změny svědčí opět o zvýšené laxitě kloubu, o nenormálním působení fyzikálních sil - tlaku - mezi hlavicí a jamkou)
hlavice kyčelního kloubu - kulovité zakončení stehenní kosti, tvořící kyčelní kloub spolu s jamkou
d) hlavice - posuzuje se symetrie obou hlavic, velikost hlavice, tvar hlavice, přítomnost druhotných degenerativních změn na hlavici, případně krčku (deformace, změna tvaru hlavice svědčí opět o vyšší laxitě a vzniku nenormálních tlakových poměrů na hlavici, vznikajícím poškození kloubní chrupavky a degenerativních změnách hlubších vrstev hlavice, tvorba výrustků případně lemů, tvořených patologicky uloženou kostní tkání v místech, kde se v normě nevyskytuje - např. v místech úponu kloubního pouzdra na hlavici a krček femuru)
e) poloha hlavice femuru v acetabulu - posuzuje se hloubka zanoření hlavice v jamce (změny v hloubce zanoření - menší zanoření - svědčí o vyšší laxitě kloubu)
f) poloha středu hlavice femuru vůči hornímu vnějšímu okraji acetabula (opět ukazují na pevnost kloubního spojení, posun středu vně kloubní jamky svědčí jednak o možném oploštění jamky nebo o vyšší volnosti kloubních struktur)
krček femuru - přechod mezi tělem stehenní kosti a hlavicí
g) posuzuje se úhel mezi tělem a krčkem, je-li krček zřetelný, tvar krčku, síla krčku, přítomnost degenerativních změn na krčku (změny úhlu, změny síly a tvaru krčku vypovídají o změnách působení tlakových sil v kloubu v průběhu růstu a vývoje kloubu, čím je krček rovněž změněn a deformován, přítomnost sekundárních degenerativních změn svědčí o patologickém působení - dráždění - na krček, např. v místě úponu kloubního pouzdra - Morganova linie)
kloubní štěrbina - štěrbina mezi plochou hlavice a plochou jamky
h) posuzuje se šíře štěrbiny, čistota linie, kongruita = souměrnost (souběžnost, souladnost ploch tvořícich štěrbinu), přítomnost sekundárních změn - sklerotizace přilehající subchondrální kosti, případně symetričnost této sklerotizace (divergující - rozbíhající se - kloubní štěrbina svědčí o nenormálním uložení hlavice v jamce, o zvýšené laxitě kloubu)
úhel dle Norberg-Olsona - je úhel, který svírá střed hlavice femuru s kranio-laterálním okrajem acetabula
i) jeho fyziologická hodnota je 105 stupňů, případně o jednotky stupňů vyšší (úhel vypovídá o hloubce zanoření hlavice do jamky, hloubce jamky, případné deformaci kranio-laterálního (přední vnější) okraje acetabula, zvýšené laxitě kloubu, o stupni dislokace = subluxace = hlavice z jamky)
sekundární (osteoarthrotické) změny
j) přítomnost sekundárních změn na kloubních strukturách - posuzuje se výskyt kostních výrustků na strukturách kloubu - osteofyty - které jsou známkou dlouhodobého patologického dráždění, namáhání nebo zánětu = arthrotické (osteoarthrotické) změny - nejčastěji se vyskytují osteofyty na kraniolaterálním okraji acetabula, na krčku, na hlavici (zobáček hlavice), v místech upevnění kloubního pouzdra k hlavici (Meduza-linie) a krčku (Morganova linie)
kvalita snímku - je nutno zhodnotit také vlastní technické provedení snímku
k) snímek je nebo není technicky dostatečně kvalitní pro posouzení - optimální expozice, čitelnost (posouditelnost) všech struktur, možnost posouzení přítomnosti sekundárních změn = lze pouze na kvalitních snímcích, správně exponovaných
l) projekční správnost = správná poloha zvířete při snímkování = dle FCI se provádí standartní ventrodorsální (od břicha ke hřbetu) projekce s kyčelními klouby v extenzi (nataženými) pánev nesmí být rotovaná - šikmá projekce ovlivňuje např. zobrazení hloubky jamky
Končetiny musí být zobrazeny symetricky, vzájemně paralelně v podélné ose, správně nataženy, správně vnitřně vtočeny, aby čéška se zobrazila na středové ose těla stehenní kosti - změny v pozici při snímkování mohou změnit např. stupeň vnoření hlavice do jamky, překrytí nebo jiné zobrazení posuzovaných struktur.
|
Schéma FCI pro posouzení dysplazie kyčelního kloubu
|
|
Stupeň A
(v ČR označovaný 0)
|
Bez příznaků dysplazie
- anatomická pravidelnost, hlavice stehenní a acetabulum jsou kongruentní (souběžné), kloubní štěrbina je úzká a stejnoměrná, úhel dle Norberga je cca 105 stupňů (nebo více). |
|
Stupeň B
(v ČR označovaný 1)
|
Přechodný, téměř normální kyčelní kloub
- mírná anatomická nepravidelnost, hlavice stehenní kosti a acetabulum jsou v nepatrné míře inkongruentní (nesouběžné), úhel dle Norberga je 105 stupňů - nebo se střed hlavice stehenní kosti nachází směrem dovnitř od horního okraje acetabula, hlavice a acetabulum jsou kongruentní a úhel dle Norberga je větší než 100 stupňů.
|
|
Stupeň C
(v ČR označovaný 2)
|
Lehká dysplazie
- patrná anatomická nepravidelnost, hlavice a acetabulum
jsou inkongruentní, úhel dle Norberga je větší než 100 stupňů, na okraji acetabula, hlavici nebo krčku stehenní kosti se mohou objevit malé příznaky osteoartrózy. |
|
Stupeň D
(v ČR označovaný 3)
|
Střední dysplazie
- zřetelná anatomická nepravidelnost, zřejmá inkongruence mezi hlavicí a acetabulem se zřetenou subluxací, úhel dle Norberga je větší než 90 stupňů, objevuje se oploštění okraje acetabula, hlavice ztrácí svůj kulovitý tvar, příznaky osteoartrózy (přítomnost tzv. medůz a Morgan linie jako důsledek proliferace kloubního pouzdra). |
|
Stupeň E
(v ČR označovaný 4)
|
Těžká dysplazie
- výrazná anatomická nepravidelnost, zřetelná subluxace až luxace, úhel je pod 90 stupňů, zřetelné oploštění předního okraje acetabula, deformace hlavice stehenní kosti (plochá hřibovitá), další příznaky osteoartrózy (medůza a Morgan linie), tvorba osteofytu. |
Zdravé klouby |
Klouby s příznaky DKK |
Klouby poškozené artrózou |
Umělý kloub |
Právě hodnocení a jemu odpovídající stupně jsou v poslední době zdrojem problémů. Veterináři, kteří v České republice hodnocení provádějí, přešli na systém založený na větším počtu ukazatelů než bylo používáno dříve. Při takovém přístupu jsou podchyceny i ty vady a nedostatky v utváření hodnoceného kloubu, které by dříve unikly. Praktickým dopadem pak mohou být horší výsledky jednotlivých psů. Jedinec, který by dříve ještě prošel s nulovou dysplazií se dnes může dostat do stupně 1, dřívější 1 může být 2 atd. Chovatelé se bouří. Starosti mají i chovatelské kluby. Chovné podmínky postavené na stupni dysplazie jsou najednou těžko splnitelné a mohou způsobit, že se chovná základna plemene někde až neúnosně zúží. Velmi nepříjemné je to, že stejně přísné hodnocení jako má Česká republika nemá řada okolních států a že pes rentgenovaný v Německu na tom bude pravděpodobně lépe, než pes rentgenovaný u nás.
Uvedené problémy samozřejmě otevírají otázku : " Kudy z toho ven ?" Chovatelé by se měli zamyslet nad tím, zda je pro ně zajímavá opravdu DKK nebo zda jsou pro ně (vzhledem k tomu, že to všude dělají) důležitá jen čísla, tedy stupně dysplazie. Situace by se dala přirovnat k známkování diktátů ve škole. Je-li paní učitelka přísná, dá "dvojku " dívence, která má jednu nebo dvě nepodstatné chybičky. Je-li paní učitelka méně přísná, dá "jedničku " i na dvě hrubky. Rodičům bude možná více vyhovovat hodnocení méně přísné, na vysvědčení přece budou jedničky. Jako sekretářka píšící dopisy ale bude lepší dívenka s "dvojkou." Má-li plemeno opravdu problémy s dysplazií, bude přísnější hodnocení výhodou. Pokud ale je zařazování do chovu nebo výběr chovných postaveno na stupni dysplazie, možná bude třeba provést úpravy v chovných podmínkách. Trochu horší je situace ve vztahu k zahraničí. Lze ale počítat s tím, že i v této oblasti se situace vyřeší, protože přísnější hodnocení čeká všechny státy.
Jedna věc je hodnocení dysplazie kyčelního kloubu a druhá způsob, jakým s výsledkem zacházejí chovatelské kluby a samotní chovatelé. Stupeň dysplazie je číslo, tedy údaj, kterému rozumí a s kterým dokáže manipulovat a odborně při tom vypadat i ten, kdo o samotném problému moc neví. Z toho vyplývá nebezpečí prosazování přísných podmínek nebo naopak naprostého upuštění od kontroly bez ohledu na skutečnou situaci v plemeni. Určitě není rozumné zatěžovat psy i jejich majiteli rentgeny tam, kde problémy s dysplazií vůbec nejsou. Pokud ale jsou, je asi třeba se celou záležitostí zabývat. Někdy méně znamená více.Chovatelský klub, který pouze kontroluje a z chovu případně odstraňuje jen nejvyšší stupeň dysplazie možná dosáhne víc než ten, kdo chce dysplazii vyřešit rychle a stanovuje neúměrně přísné podmínky.
Nepopírám existenci dysplazie kyčelních kloubů. Ale asi se na ni zaměřujeme víc, než je nutné u pracovního plemene, kde by prověřením zdravotního stavu a chovné hodnoty měly být především zkoušky z výkonu.
Zpracováno na základě využití materiálů MVDr. Snášila, MVDr. Petráše a V. Tiché
|
