Její hlas se stále zvyšoval, stejně tak jako její hlasitost, ačkoliv se však již po ní někteří náhodní chodci otáčeli, Arnie si dál spokojeně čmuchal, přestože byl od ní vzdálený pouhých několik metrů. Teprve když žena téměř propadala hysterii, usoudil, že je na čase se urychleně vrátit, zvedl hlavu a přiběhl. Paní ho připjala na vodítko se slovy : "No tak vidíš, že to umíš" a s výrazem "příště ho raději nepustím" odkráčela ze scény. Je mi jasné, že se usmíváte a v hlavě se Vám míhají notoricky známé poučky typu "povel má být důrazný", "pro přivolání používáme výrazy k noze nebo ke mně"... Ne, skutečně nemám v úmyslu je opisovat, na celé scénce je patrný mnohem zajímavější aspekt.

Představte si dítě, které chodí pravidelně uždibovat z narozeninového dortu v lednici. Pokaždé, když sní dostatečně malý kousek, krádež mu projde. Teprve když sní celý jeden díl, stihne ho trest. Jak rychle se naučí uždibovat jen po malých kouscích ? A buďte si jisti, že Váš pes se takové věci učí ještě rychleji. Vy jste těmi, kdo určují míru. Jak si psa naučíte, takového ho máte. Stanovte si pravidlo "maximálně dvou povelů". Jednou povel vyslovte normálním, klidným hlasem, s oslovením na počátku, kterým psa upozorníte, že k němu mluvíte: "Arnie, k noze". Neposlechne-li okamžitě, povel zopakujte důrazněji, nezvyšujte hlasitost, jen přidejte hlasu na sytosti : "ARNIE, K NOZE." Neposlechne-li ani podruhé, neprodleně musí následovat trest. Mně se osvědčilo vržené vodítko či jiný měkký předmět, dobré jsou také klíče, které s chrastěním proletí psovi nad hlavou. Existuje jistá východní filozofie, která tvrdí, že když je člověk o něčem naprosto přesvědčen, stane se tak. Nejsem si jistý, zdá má obecnou platnost, v tomto případě však platí zaručeně. Pes pozná Vaše rozpoložení z Vašeho hlasu, z Vaší gestikulace, ze způsobu, jakým jdete. Nečekejte, až se rozčílíte, kvůli tomu jste si přece psa nepořídili. Zahrajte to na něj. Když dáváte povel s očekáváním neuposlechnutí, stůjte pevně. Proč by měl poslouchat postavičku klátící se ve větru ?

Když se k Vám provinilec vrací, napněte svaly, pokrčte prsty na rukou. Musí z Vás čišet rozhořčení nad tou drzostí (nikoliv však rozčilení a hysterie). Sledujte viníka očima. Chovejte se klidně a sebejistě. Neřvěte na něj, nemáchejte zuřivě rukama, rozhodně ho nebijte (přece jen přišel). Dejte ho k noze, přikažte mu lehnout, sednout a vstát. Po každém správně splněném povelu ho krátce, avšak nijak mazlivě pochvalte. Rázně vykročte a po několika desítkách metrů ho zase pusťte na volno. Vraťte se pro klíče a jste připraveni k dalšímu pokusu...

Rozhodně však na svého psa nekřičte. Nemá to smysl.

Shaman