Byla neděle a v Křenicích nedaleko Prahy se sešla početná vlčí smečka. Psů se sešlo opravdu požehnaně. Každý účastník se choval jako by byl konečně mezi svými. Po krátkém zahájení se všichni účastníci i přihlížející vydali získávat rady a zkušenosti. Zkušeností a hlavně rad bylo mnoho. Nejen stopy, ale také poslušnost byla vysvětlena opravdu velmi podrobně. Cvičitelé ze sebe vydali opravdu maximum. Na psech, ale i psovodech byl vidět velký zájem. Kdo vám řekne více přímo k tomuto plemeni. Leda člověk, který zná jeho povahu.
Myslím, že organizátoři dokázali přivést lidi, kteří mají co našim psům dát. Jsem ráda,že jsem přijela. Opravdu to stálo za to. Díky počasí a dobré náladě všech to byla jedna pěkná neděle. Můj pes Dat byl mezi svými. Je to jedinečné ho vidět ve smečce.
Všem čévéčkářům takové setkání jenom doporučuji.
Eva
Skoro všichni účastníci setkání (někteří ještě byli na stopě)
Tak jsme vyrazili opět na setkání. Na psí setkání. Na setkání, pořádané tentokrát v Křenicích. Za mrazivého počasí nás náš "mazlíček" vylákal ven, cvičit, běhat a kousat.
Jako téměř pokaždé, přijeli jsme pozdě a byli jsme překvapeni velmi vysokou účastí (přes 20 ČsV). Na hezkém cvičišti byly již dvě cvičící skupiny pejsků a páníčků, začátečníci (tentokrát převážně štěňátka) a pokročilí. V obou skupinách se cvičila poslušnost, přivolávání (občas i útěky), aportíky apod. Zkušenější měli možnost si vyzkoušet i revíry, zadržení pachatele a nutno říci, že některým účastníkům to opravdu šlo dobře. Zdolávání překážek bylo možné trénovat v průběhu celého dopoledne.
Jako výcvikáři byli přizváni zkušení kynologové a cvičitelé (Jirka Matějka, Lenka Matoušková a Aleš Blahut), kteří se svými radami a praktickými ukázkami snažili eliminovat chyby, kterých se my, obyčejní pejskaři, dopouštíme při výchově a výcviku našich mazlíků. A nutno říci, že se svého úkolu zhostili velmi dobře. Navíc mezi nás zavítal Rudolf Desenský, který se profesionálně zabývá výchovou problematických psů a který je také novopečeným čévéčkářem.
Páníčkové cvičící i ti přihlížející měli možnost občerstvit se v přilehlé vytopené klubovně, kde se podával velmi dobrý gulášek, párečky a všemi žádané horké nápoje. A my jsme si i v tento mrazivý den si ověřili, že mít doma pejska není jen o kamarádství mezi ním a páníčkem, ale že ten pejsek, aniž si to uvědomuje, dělá i cestičky mezi lidmi. A to je na všech takovýchto setkáních to nejkrásnější a nejdůležitější.
Renáta
|
