Přestože chodím se svým psem Benjaminem z Vlčí chaloupky na pravidelný výcvik na cvičák, tak spousta cviků pro mne byla nová. Zdůrazňuji, že jen pro mne :o). Protože skoro dvouletého psa, se kterým jsem se setkání zúčastnila, mám teprve půl roku. Ten byl se svým původním majitelem v roce 2003 na letním výcvikovém táboře TARTu v Žirovnici, takže jak mají cviky vypadat a co má dělat věděl lépe než já. I přes mou nezkušenost byl hlavní výcvikář Jirka Matějka i všichni 4 figuranti (Aleš Blahut, Jirka Matějka, Tomáš Dvořáček a Milan "Strejda" Ambrož) se mnou velice trpěliví a ochotní mi vše vysvětlit a mé chyby korigovat. Za to bych jim i touto cestou chtěla moc poděkovat.

Byl to krásný víkend, ze kterého jsem si odvezla spoustu krásných zážitků a cenných zkušeností. Lituji jen toho, že jsme nemohli zůstat až do konce a museli jsme kvůli pracovním povinnostem odjet již v neděli večer. Už teď se těším, až budu mít možnost se zúčastnit některého z dalších výcvikových setkání.

Markéta

Nápad neúnavného organizátora Jirky Matějky, uspořádat výcvikové setkání TARTu o velikonočních svátcích vypadal zpočátku velice bláznivě. O to více byla pro všechny překvapením poměrně velká účast na něm. Celkem přijelo do areálu Jihočeské záchranné brigády kynologů "Spáleniště" 15 psovodů s celkem 17 psy. Sešla se tu pestrá směs různých plemen ale především 6 československých vlčáků, kteří se tak stali nejsilněji zastoupeným plemenem.

Účastníci se začali sjíždět v sobotu během dopoledne. Po obědě začal výcvikový program společným zahájením a informacemi jak bude výcvik probíhat, kde venčit psy, kde se bude spát apod. Vlastní výcvik začal "zahřívací" společnou obranou v kruhu. Po ní a krátké pauze pokračoval program individuálními obranami. Přestože byli k dispozici 3 figuranti, každý chtěl procvičit co nejvíce a tak se obrany táhly až do pozdních odpoledních hodin. Večer po večeři začala zábava v klubovně, jejímž hlavním bodem byla oslava 30. narozenin jednoho z účastníků. Samozřejmě se šlo spát až v ranních hodinách. V sobotu ráno zažili všichni účastníci šok. Už večer začalo drobně mžít ale nikdo tomu nedával větší váhu. Šumava ale ukázala svou pravou a nevyzpytatelnou tvář, když přes noc se déšť změnil v intenzivní sněžení a ráno nás přivítalo nejen chumelenicí ale cca. 5-10 cm těžkého a mokrého sněhu !!! Protože chumelit nepřestávalo bylo nutno operativně změnit program. Původně plánované stopy a revíry v lese bylo nutné oželet. Odvážlivci se totiž vydali do lesa, kde zjistili ze tam sice neleží sníh ale z korun stromů se doslova valí proudy vody. Čekalo se tedy do 10:00 jak se počasí ukáže. Sněžit sice pomalu přestávalo, ale na vrstvách tajícího sněhu se venku prostě cvičit nedalo. Kdosi si vzpoměl se smíchem na včerejší večerní scénku, kdy jeden z psovodů si navlékl obojek a druhý s ním předváděl výcvik. Jirka Matějka se toho okamžitě chytil a zorganizoval instruktážní výcvik "Základy práce s vodítkem". Psa představoval jeden z figurantů (Aleš Blahut) a na něm si podle instrukcí psovodi odstraňovali své zlozvyky práce s vodítkem. Při špatné práci samozřejmě "pes" reagoval zcela extrémně aby si psovod svou chybu uvědomil. Bylo to velice veselé zpestření programu ale na druhou stranu ho všichni jednohlasně ocenili jako velice přínosný prvek výcviku. Po obědě již sníh, alespoň na parkovišti před areálem, částečně roztál natolik, že na něm bylo možné začít s výcvikem. Začalo se společnou poslušností. Psovodi mohli zúročit to, co čerstvě nabyli při simulovaném výcviku v klubovně. Nutno říci, že výcvikář Jirka byl velice přísný ale skutečně u mnohých se dobrá práce s vodítkem okamžitě projevila ve zlepšení výkonu psa. Po poslušnosti následovaly obrany v objektu. Méně zkušení psi byli vydrážděni figurantem venku a zákusy prováděli v předsíni. Ti zkušenější prováděli přímo zákrok v klubovně, plné hlučících "hostů restaurace". Z ČsV provedli zákroky v "restauraci" Nancy Šedá eminence a zcela excelentně Benjamin z Vlčí chaloupky. Program pokračoval prací venku na parkovišti, kde se cvičil přepad, kdy psovod se psem u nohy je ze zálohy přepaden figurantem a pes samostatně provádí zákrok. Ani tady neudělali ČsV ostudu. A tím byl zakončen druhý den setkání. Večerní zábava již nebyla tak hlučná a dlouhá, protože v pondělí nás všechny čekal nabitý výcvikový den.

Přestože v sobotu přes den velká část sněhu roztála, přes noc byl lehký mráz a souvislá pokrývka na okolních loukách zůstala. Z výcviku stop tak definitivně sešlo. Ráno jsme se tedy vydali do lesa na výcvik revírů. Jirka Matějka je znám tím, že nijak neexperimentuje s moderními a mnohdy diskutabilními systémy výcviku a drží se časem prověřených metod. Proto ani výcvik revírů neprobíhal na bázi odměnek schovaných ve směru vyslání psa ani pískacích hraček, které jsou kdesi schovány. Vše probíhalo "postaru" na základě zájmu psa o pešek nebo kůži (u mladých psů) nebo přímo o figuranta. A nutno říci, že systém fungoval bez problémů a revír minimálně v jednom směru provedli rychle a s chutí všichni psi vč. všech ČsV. Protože každý pes prováděl nejprve průzkum terénu bez figuranta a v druhém kole s figurantem, protáhl se celý výcvik až do oběda. Po obědě výcvik pokračoval již na louce, kde mezitím roztál sníh. Nejprve se cvičila neúplatnost psa a poté se pokračovalo zákusy na gumě (pro upevnění zákusu). Po krátké pauze celé setkání končilo výcvikem likvidace výtržnosti (dva "opilí" pachatelé, zákrok provádí pes s košíkem). Poté se již jen uklízelo a po předání areálu zpět zástupcům záchranářů, kteří si mimochodem s námi odpoledne zacvičili, se pomalu všichni rozjížděli domů.

Velikonoce strávené výcvikem pod dohledem profesionálů nebyly skutečně ztraceným časem. Jestliže zase příští rok podobný šílený nápad Jirku přepadne, zcela jistě se opět zúčastníme. A doporučuji to i ostatním nadšencům.

Pavel