Druhý týden v úterý se konaly zkoušky podle ZŘ KJ ČR Brno (ZOP, ZPU). Při přípravě se role výcvikářek ujaly Hanka Zejdová a Helenka Hubáčková. Středa pak už byla ve znamení příprav na Pětiboj. Na postu hlavního pořadatele byl Jindra Jedlička, funkce hlavní rozhodčí se letos zhostila Hanka Zejdová.

Přes noc na čtvrtek se (naštěstí pro účastníky Pětiboje) zatáhlo a ochladilo takže první disciplína, kterou byl čtyřicetikilometrový cyklo-běžecko-plavecko-orientační závod, snad nebyla tak zničující, jako při loňských vedrech. Nicméně v limitu dojeli pouze dva účastníci - Petr Malášek s Aladarem Zelený paprsek následovaný těsně Jirkou Tvrdoněm s Bestou z Uher.

Druhou disciplínou byla noční "stezka odvahy". Po cestě musel pes avizovat dva figuranty (jeden z nich ležel kus od cesty ve spacáku zahrabaný trávou), na konci byl pak třetí figurant, který provedl přepad. V této disciplíně už se začala projevovat zkušenost starého mazáka Michala Šedá eminence, se kterým do Pětiboje nastoupila Lada Sikorová.

Třetí disciplínou byly pachové práce, skládající se ze dvou částí - cizí hodinové stopy (na jejímž konci byl ukryt kladeč) a z praktického revíru v krkolomném (normálně veřejnosti nepřístupném) terénu na levém břehu jevišovické přehrady. Revíry byly zpestřeny navíc tím, že účastníky k nim přes přehradu převážel Jindra na kánoi. Všichni psi se ovšem při převozu chovali pořádaně, čímž ovšem neudělali radost divákům na břehu, kteří škodolibě čekali na to, až se někdo vykoupe :o).

Čtvrtá disciplína byla poslušnost, postavená na základě ZVV1, zpestřená dvěma klecemi s králíky postavenými na cvičební ploše. Po této disciplíně už vedla Lada s Michalem s takovým náskokem, že je o první místo mohlo připravit pouze totální selhání v poslední disciplíně - pullingu.

Lada po loňské zkušenosti prorokovala, že Michal vozík naložený bečkou piva a pořádným polenem (feny táhly jenom bečku) za sebou za kus žvance nepotáhne. K překvapení všech se ale Michal s rozmyslem sobě vlastním rozešel a na konci vytáhl vozík z kolejniček a došel si s ním až pro kus masa. Tím bylo o vítězi rozhodnuto. Na "stupních vítězů" s Ladou a Michalem stanuli Danek Matušinec s Bárou Dakmat na druhém a Jirka Tvrdoň s Bestou z Uher na třetím místě.

Během odpoledních disciplín už se ale na rožni opékalo prasátko a (nejen) soutěžící se posilovali zabijačkovou polévkou. V osm večer jsme se sešli u "neputovního (stacionárního) Jevišovického poháru", který předala loňská vítězka Helena Hubáčková na další rok do opatrování Ladě. Zvláštní cenu - "bludný Horákův kořen" - za největší dezorientaci v první vytrvalostní disciplíně, předal Kamil Horák (který při svém bloudění loni dorazil asi sedmkrát z různých stran do jednoho dětského letního tábora) Lumírovi Kováčikovi (ten tento dětský tábor navštívil nedobrovolně letos, což prý děti komentovaly slovy: "Hele, ten pán s vlkem už je tady zas !").

Domů jsme po odpočinkově strávené sobotě odjížděli v neděli odpoledne. Pět dní uteklo hrozně rychle a domů se nám moc nechtělo. Nezbývá než se těšit na víkendová setkání, při kterých se pokoušíme zvelebit jevišovický areál (na tomto místě patří určitě největší dík Jirkovi a Pavle Tvrdoňovým, kteří tady odvedli opravdu obrovský kus práce) a doufat, že příští rok nám to konečně vyjde na celých čtrnáct dní.

Nakonec ještě velký dík Daně Matušincové a její rodině, kteří se o nás po celou dobu vzorně starali v kantýně a bez kterých by tohle všechno vlastně vůbec nebylo ...

Tak ahoj příště v Jevišovicích

Karel

Musím se přiznat, že na výcvikový tábor v Jevišovicích jsem se intenzivně těšila přibližně od Vánoc. Na rozdíl od Čech máme my Moravané trochu výhodu: nemusíme řešit, který tábor v regionu bude pro nás a naše miláčky nejvhodnější, a sejdeme se všichni, které alespoň malinko zajímá výcvik a práce se psem, každoročně u Matušinců v bezprostřední blízkosti Jevišovické přehrady. Ta byla letos neobyčejně "čistá" a vykoupali se v ní nejenom psi, ale i psovodi. Další plus oproti předcházejícím letům bylo vybavení tábora novým sociálním zázemím, které nám rozmazlenějším dříve chybělo.

A protože v názvu akce figuruje slůvko výcvikový, byla jeho hlavní náplní práce se psy. Tradičně ranní stopa, letos pod vedením Heleny Hubáčkové a Kamila Horáka, současně v táboře probíhal nácvik na zkoušky ZOP a ZPU1, který řídila jako každý rok Hanka Zejdová. Poté se v táboře cvičila poslušnost, ale mnohdy hlavě zkoušela a utužovala trpělivost Heleny Hubáčkové, jako vedoucí výcviku. Jelikož jsem sledovala tyto lekce pouze jako divák s velkým zájmem vím, že mnohdy bylo čemu se smát, jindy málokdo z přihlížejících věřil svým očím a učím. Jednoduše, každý začátek je těžký a je potěšitelné, že na konci byl pokrok velmi citelný u všech zúčastněných. K večeru přišly na řadu obrany s výborným a ochotným panem figurantem, dokonce i moje dobrácká Bonie se nechala přesvědčit a ulovila si několikrát z jeho rukou hadr. V období, kdy pejskové odpočívali se k nim psovodi většinou připojili, nebo trávili horká odpoledne u chladného, oroseného piva a limonády v místním bufetu. Těžko soudit, zda úmorné vedro v prvním týdnu vyčerpávalo víc psy nebo psovody, ale navzdory únavě, většina psů nastupujících na zkoušky základní ovladatelnosti psa, nebo zkoušky pracovní upotřebitelnosti psa splnila očekávání a spokojení psovodi si ve druhém týdnu odnášeli zkoušku zapsanou ve výkonnostním průkazu.

Po práci má následovat zábava, proto jsme se s nadšením vrhli na akci zvanou "Jevišovický pětiboj aneb Memoriál neznámého psovoda", letos konanou podruhé. Ačkoliv mé loňské odhodlání příště se neúčastnit bylo pevné, přece jen v posledních týdnech před táborem nevydrželo tlak příjemných vzpomínek na zážitky a úspěch z minulého roku a nakonec jsem přihlásila do závodu opět jediný čistě dámský tým Jana - Bonie. Obě části této dvojice několikrát selhaly, a nakonec jsme po vítězství v praktické disciplíně obsadily 5. místo z 9. závodníků a domů si odvezly živého králíčka, bronzový odznak, diplom a místo poháru sklenici.

Je dobré připomenout, že po loňském vítězství Heleny s Alanem, letos dosáhla na první pozici znovu žena psovodka Lada Sikorová s Michalem Šedá eminence. Michal překvapoval v průběhu závodu vlastně neustále, vynikajícím výkonem ve vytrvalostní i praktické disciplíně, a hlavně udivil absolutní ignorací rušivých králíků při poslušnosti. Odpočinku se závodníkům, organizátorům i divákům nedostalo ani po předání cen, v táboře na nás čekalo tradiční, vynikající pečené selátko. Došlo mezi psovody i na boj o kosti včetně vrčení a zastrašování konkurentů, je vidět, že nejenom naši psi jsou velmi učenliví !

Nakonec se přiznám ještě k jedné věci - na letní výcvikový tábor v Jevišovicích v roce 2005 se těším už teď !

Jana

Letošní dovolenou jsem se rozhodla opět strávit na táboře u Matušinců v Jevišovicích. Vlastně o rozhodování ani moc nešlo, protože jsem již na konci loňského tábora přislíbila svou účast coby výcvikář.

Po sobotním (pozdně večerním) příjezdu jsem se stihla taktak rozkoukat a psychicky připravit na to, že hned druhý den brzy ráno vyrážíme na stopy. Většina tváří byla zcela nová (nepočítám adepty na zkoušky, které měla pod dohledem Hanka Zejdová), a tak nedělní den probíhal ve znamení "testování" toho, co pejsci a jejich páníčkové již umí, nebo neumí.

Po stopách jsme se pustili do poslušnosti a jelikož figurant měl přijet až v pondělí, místo večerní obrany všem předvedl nácvik aportu pomocí kořistnického pudu Kamil Horák. Kamil mi vůbec celý první týden pomáhal s ranními stopami a s organizací večerní obrany.

Druhý týden byl z výcvikového hlediska podstatně volnější - v úterý proběhly zkoušky ZOP a ZPU1 a od čtvrtka do pátku si měřilo své síly 9 závodníků v druhém ročníku Jevišovického pětiboje. Já osobně jsem letos závodnický dres vyměnila za poznámkový bloček pomocného rozhodčího. Musím říct, že to byla poměrně zajímavá zkušenost a mám-li být naprosto upřímná, před zahájením stop, které jsem posuzovala zcela sama, jsem měla zřejmě větší trému, než většina startujících. Ale nic se nejí tak horké, jak se to uvaří a myslím, že nakonec vše dobře dopadlo. Po závěrečném vyhlášení výsledků závodu a předání cen na zničené závodníky, a možná stejně zničené pomocníky, čekalo tradiční pečené prasátko.

V sobotu se již první odpadlíci rozjížděli k domovům a definitivně tábor osiřel v neděli pozdě odpoledne.

Za sebe mohu říci, že na táboře byla určitě k vidění šikovná zvířátka; jen je škoda, že loňské mladé talenty nepřijely pokračovat v rozvíjení svých dovedností a třeba také jako vzor pro tu omladinu letošní.

Helena