Již mnohokrát jsem si říkal, jak mohl někdo vycvičit psa, aniž by cokoli věděl o podmíněném a nepodmíněném podnětu, fungování reflexního oblouku, zkrátka aniž by měl alespoň malounko povědomí o učení Pavlova. Když nahlédnete do některé ze starších výcvikových knih, žasnete nad tím, jak jim to mohlo fungovat. Štábní kapitán Kunce píše ve své knize Pes, jeho přirozenosti a jejich aplikace pro praktický chov a výcvik, která vyšla v roce 1936, metodiku nácviku "sedni". Dovolím si citovat: "Cvičitel jde rázným krokem se psem rovným terénem. Pojednou rázně zastaví, uchopí rázně psa za obojek pravou rukou v týlu, levou ve slabinách tak, aby palec ležel po levé straně psa, podívá se psu hluboko a vážně do očí a táhle artikuluje povel 'séédni!'. Při tom současně tlačí hřbet psa levou rukou kolmo k zemi a pravou přitahuje psa za obojek dozadu a šikmo vzhůru." Žasnu a nevěřím. A to prosím byla odborná výcviková příručka.

Mám ve své knihovně výcvikovou literaturu, která u nás vyšla, snad všechnu od roku 1900. Autoři Matoušek, Kunce, Rotter, Staněk-Podhorský, Burger, Štůla a další tehdejší kapacity přes problematiku výcviku by zřejmě dnes koukali jak vyoraná myš, co se od té doby změnilo. Ovšem už v těch začátcích organizovaného výcviku, ať ve službách policie, či v amatérském výcviku, byly činěny pokusy o sestavení jakéhosi zkušebního pořádku, podle kterého by se dalo posuzovat, na jaké úrovni vycvičenosti ten který pes je.

V roce 1942 vydal Českomoravský kynologický svaz zkušební řád, který obsahoval zkoušky OP I až OP III. Před jednotlivými zkouškami se dělaly zkoušky vytrvalostní u OP I 2x 10km, u zkoušky OP II 2x 20km a u OP III 40km v jeden den. U OP I a OP II se vytrvalostní zkouška mohla dělat v různých dnech. Běhalo se se psem podle kola. Tento zkušební řád byl platný do 31. prosince 1947. Od 1. ledna 1948 vydal Československý kynologický svaz zkušební řád, který měl tři stupně zkoušek, a to VV, ZD a ZV. Zkoušky vrozených vloh, zkoušku dospělých a zkoušku výkonu. Tento zkušební řád platil do 30. června 1950. Od 1. července 1950 vydala Československá kynologická jednota zkušební řád, který obsahoval zkoušky všestrannosti s označením OP I - OP III. U tohoto zkušebního řádu zůstávala i zkouška vrozených vloh s označením VV. Platil do 31. března 1952. 1. dubna 1952 vydala Československá kynologická jednota ZŘ, který měl vyjít už pod hlavičkou "Svazu československých kynologů". K ustavení tohoto svazu ovšem nedošlo a kynologie přešla pod Svaz pro spolupráci s armádou, tedy Svazarm. U tohoto zkušebního řádu poprvé v historii dochází k uplatnění pro psy stopaře a obranáře. Pro všechny psy všestranné jsou stanoveny zkoušky ZV I - ZV III, pro obranáře jsou to zkoušky OP I - OP II a pro stopaře zkoušky SP I - SP II. 1. ledna 1957 vydal Svazarm nové vydání těchto řádů. Upřesnily se organizační termíny a grafická úprava. Náplň a druhy zkoušek zůstaly beze změn. Tento zkušební řád platil do 30. června 1964. 1. července 1964 vydal Svazarm zkušební řád, který přinesl zkoušku ZM a rozšířil speciální zkoušky o jeden stupeň.

Všestranné zkoušky měly označení ZV 1 - ZV 3, obranářské zkoušky OP 1 - OP 3 a stopařské zkoušky SP 1 - SP 3. V této podobě platil do 30. června 1968. 1. července 1968 vydal ČSCHDZ (Československý svaz chovatelů drobného zvířectva) ZŘ, který obsahoval zkoušky ZVV 1 - ZVV 3 a zkoušky pro psy obranáře, které nesly označení ZPO a pro psy stopaře ZPS. (Obě zkoušky byly pouze jednostupňové). Jako nová zkouška přichází zkouška kondiční s označením ZK. U zkoušek ZVV 2 a ZVV 3 jsou losovatelné výkony v poslušnosti. Na vysvětlenou - osm základních cviků bylo pevně stanoveno a u "dvojky" jste si vylosovali dva ze tří (u "trojky" dva ze čtyř) stanovených cviků. Tento zkušební řád platil do 31. prosince 1976. 1. ledna 1977 vydal už opět Svazarm nový zkušební řád, který obsahoval zkoušky ZM, jako zkoušku základního minima, zkoušky ZVV 1 - ZVV 2 jako zkoušky všestranné, zkoušky ZMP 1 - ZMP 2 jako zkoušky pro malá plemena, zkoušky záchranných psů s označením ZZP 1, zkoušky lavinových psů s označením ZLP 1 a zkoušku kondiční ZK. Všechny tyto zkoušky byly označeny jako zkoušky masové činnosti. Dále tento zkušební řád obsahoval zkoušky ZVV 3, ZPO, ZPS, ZZP 2, ZLP 2, a tyto zkoušky byly označeny jako vrcholové. Zkoušky masové a vrcholové se nesměly pořádat společně, stejně jako zkoušky speciální. V roce 1980 byl vydán Svazarmem ZŘ, který byl obsahově shodný s předešlým, jen byl v jiné grafické úpravě a s rozsáhlejší obrazovou přílohou. V roce 1984 vydal ÚV Svazarmu zkušební řád pro psy služebních a pracovních plemen s prakticky stejnou náplní, jen zkoušky záchranné a zkoušky lavinové byly zařazeny do zkoušek vrcholových ve všech stupních, tedy i zkoušky "jedničkové". Tento řád platil do roku 1993.

1. ledna 1994 vydala Českomoravská kynologická unie zkušební a soutěžní řád pro sportovní výcvik psů v České republice a v ten den jsme spolu s několika výcvikáři omdleli a přestali se o sportovní výcvik zajímat. Tento zkušební řád, který naprosto degradoval všechny snahy předešlých kynologických generací, byl takovou slátaninou, že jsem podle něj odmítl posuzovat a odešel jsem z řad rozhodčích pro výkon. Tento řád platil čtyři roky a nadělal škody na deset let dopředu. Proto jsme v roce 1994 založili TART a v roce 1995 vydali zkušební řád, který si kladl za cíl obnovit tradice našich starých zkušebních řádů, podle nichž cvičily celé generace kynologů a dosahovaly výsledků, na které se jezdili dívat kynologové z celého světa.

V dnešním pokračování výcviku podle TARTu jsem chtěl chronologicky seřadit vývoj našich zkušebních řádů hlavně pro informaci mladších kolegů a také proto, že jsem byl několika dotazy žádán, zda bych tento vývoj výcvikové činnosti u nás mohl seřadit a publikovat, čímž takto činím. Z mého hlediska byl naprosto bezkonkurenční zkušební řád vydaný 1. července 1964 a nazývaný jako Komolého zkušební řád. Pro pamětníky připomenu, že byl formátu A5 v červené vazbě. Byl to zkušební řád, který splňoval naprosto přesně představy kynologů o služebním výcviku a psi podle tohoto zkušebního řádu vedení byli využitelní jak ke sportovním, tak i ke služebním účelům. Celý výcvik byl metodicky bezchybně veden od jednoduchého ke složitému, jednotlivé stupně zkoušek na sebe navazovaly a deset zkoušek dávalo dostatek prostoru k výcviku psa všestranného i psů specialistů. Mistrovství republiky navazovalo na náplň zkušebního řádu a kynologové měli motivaci zkoušky skládat, protože završení jejich snažení mělo jasný cíl - finále mistrovství republiky. Nemá přece naprosto žádnou logiku cvičit podle národního zkušebního řádu a mistrovství republiky uspořádat podle IPO.

Přizpůsobovat náš národní zkušební řád zkušebnímu řádu mezinárodnímu je hloupost, která se okamžitě projeví snížením výkonů. Dovoluji si tvrdit, že největších výcvikových úspěchů na mezinárodním poli dosahovali naši kynologové pod vedením starých zkušebních řádů. Vzpomenu-li jen namátkou Červenku, Marušku, Němce, Babora, Schobera, tak ti zářili na mezinárodní scéně v dobách, kdy zkouška IPO byla pouze jedna a pro naše psy a psovody to byla slabá ZV 2. To, že postupem doby celý pejskařský svět přicházel snahou kšeftmanů postupně o exteriér a časem i o povahové vlastnosti psů, mělo být pro nás povzbuzením, a ne signálem k následování.
Dá to ještě mnoho práce a mnoho přesvědčování, ale věřím, že během několika let se naši psi a samozřejmě i psovodi vedení zkušebním řádem SKS TART dostanou na takovou úroveň, že k nám bude okolní pejskařský svět vzhlížet s úctou a davy kšeftmanů sem budou proudit pro povahový materiál, který ovšem prodají jen ti nerozumní, jako prodávají dosud. Národní zkušební řád je třeba střežit a nenechat s ním manipulovat, promiňte, neodborníky.

Jan Dubový