Tak jako vloni se účastníci začali sjíždět v pátek a v noci z pátku na sobotu. Jako obvykle byla zde skutečně mezinárodní společnost - poláci samozřejmě nejpočetnější, češi, poprvé slováci, němci, francouzi a přijeli i hosté z dalekého Ruska. Někteří chovatelé jsou jako magnet - drží si ve své blízkosti majitele svých štěňat. Takže nejpočetnější byly čévéčka s příjmením "z Peronówki", "Šedý chlup" a "Eden severu". Přes velký počet psů se vše odbylo bez rvaček a kousanců a tak bylo všem velmi příjemně. Počasí bylo rezervováno již dlouho předem, takže psi se vynikajícím způsobem představovali v horkém podzimním slunci. Nechybělo jídlo ani pití (bylo možné si vybrat ze specialit na grilu, sladkostí anebo postát u výčepu s pivem) ani dobrá nálada, takže nic nechybělo k dobré zábavě.

Ale zatímco se jedni mohli bavit, většina z nás čekala nervózně na bonitaci. Poprvé v Polsku a hned jeden z rekordů v počtu psů na bonitaci - celkem ke svodu mladých a bonitaci nastoupilo 23 ČsV !!! Posuzovala slovenská rozhodčí paní Soňa. Obdivovali jsme její důkladnost, srdečnost a vytrvalost (několik hodin stála na slunci, bez odpočinku ale stále s úsměvem na rtech). Psi byli velice klidní, způsobně se nechali změřit a zkontrolovat, určitě také cítili atmosféru "historické události". Vlčáci polských majitelů se ukázali výbornými představiteli plemene, ve většině bez problémů s povahou nebo exteriérem. Současně s bonitací probíhaly závody, které organizoval Pavel. Taj jako vloni se skládaly z prvků poslušnosti, nám již známé zábavné disciplíny jako vezení psa na kolečku, a také disciplíny z obrany. Poslušnost byla proložena netypickými prvky, kdy si např. sednout a lehnout se psem musel i majitel. Startujících bylo mnoho a tak se závody protáhly až do večera. V kategorii pokročilých opět vyhrála Lucka s Julií z Litavské kotliny, a v kategorii začátečníků Przemek z Balrogem z Peronówki. Vzpoměli jsme i na Hokyho, který nás před rokem opustil a na jehož paměť byl závod pořádán. Po závodě šli psi spát a majitelé na pivo. Ještě před soumrakem byly vyhlášeny výsledky svodu a bonitace a poté i závodů. Proběhlo rozdílení cen provázené obrovským potleskem. Slavili se také novomanželé - Míša a Peter. Takže šampaňské teklo proudem :). Co se týká pití tak nevím, zda to někdo spočítal ale byly ho potoky. 3 sudy piva, šampaňské, vína, fernety ... Šílené, ale i lidí bylo takže následující den vstali včas všichni a nikdo "neonemocněl".

V neděli jsme vstávali dříve, protože v Zielonej Górze se konala Národní výstava psů. Po obrovské zácpě před vjezdem se bylo proč obávat problémů. Ale výstava proběhla v pohodě, bez problémů a "úletů". Jako obvykle v Zieloné Górze – było skutečně mnoho vlčáků a tentokráte soutěžila i pěkná 5-ti členná chovatelské skupina "z Peronówki". Nejradostnějším okamžikem tohoto setkání pro mne byl výborný výsledek bonitace mého Amberka a všech "polských" vlčáků. Nejsmutnější pro mne bylo setkání s bratrem Amberka – Anubisem - pejskem s pěknou hlavou, nádherném vlčím exteriéru ale o fatálně zanedbané kodici a povaze. Pamatuji si Anubise jako štěně - vybikal velikostí (byl velký) a skutečně silnou povahou (velel zbytku vrhu) a byla jsem si jistá, že z něj vyroste mohutný, silný, pěkný a sebevědomý vlčák s pevnou povahou. Dnes - nevím co se stalo - je to malý pejsek, hubený a zcela nesocializovaný. Škoda !

Podobná setkání nám dávají možnost poznávat nové vlčáky, poznat jací skutečně jsou (nikoliv jen na fotkách na internetu), vyměnit si zkušenosti a co je nejdůležitější - dobře se pobavit ! Rok od roku je nás na podzim v Peronóvce stále více a nevím, kde to skončí ... jistě jejich vyhnáním ze vsi :). Přesto příští rok opět přijedeme. Takže nashledanou za rok !

Ela

No a pak jen samá superlativa - zábava a zábava, však už nás tam pěkná hrstka byla a to jsme v pozdních hodinách očekávali příjezd početné skupiny kamarádů, kteří si to z čech do Późny "zkrátili“ přes Wroclaw. A jak to bývá, všechno to debatování se protáhlo do ranních hodin.

Sobota : Nejhlavnější den. Čekal nás podle plánu svod, bonitace, závod a coursing. Jenže ten den je hrozně krátký a tak jsme plán nemohli dodržet. Závod (1. kategorie začátečníků) a svod a bonitace začaly pro velký počet účastnků téměř současně a tak se stalo, že někteří nestíhali být na dvou místech. A tak někteří neviděli všechny závodníky kategorie začátečníků (pod taktovkou Marcely Pluhařové a Pavla Hanušky) a někteří zase kompletní svody a bonitace (pod taktovkou Soni Bognárové). Já jsem tedy tento "trochuchaos“ nepocítila, protože přihlášeny jsme byly do 2. kategorie závodu a tak jsem se s Lexíkem, který se "svodil“ pozorovali pěkně na sluníčku dění svodu a bonitace a bylo nám moc fajn. Verča se ujala s Míšou van Erne zapisování a tak byla také ve svém živlu. Po obídku však se ještě musela zvládnout druhá část bonitace (povaha) a druhá kategorie závodu. No a potom se zjistilo, že na coursing už opravdu čas nezbývá - škoda, snad příště. Ale i tak zážitků a srandy bylo tolik, že víc se do jednoho dne ani vejít nemohlo. Večer na nás už krásně vonělo z grilů masíčko, o které jako obvykle pečovali Tomáš, Renata a Diouš (Iky od Úhoště). A tak zas baštili, pili a klábosili a klábosili, jo a taky se předaly ceny vítězům závodu a dárky oslavencům. (mně také :) ) A jak dopadl závod ? V první kategorii začátečníků vyhrál Balrog s Przemkem A ve druhé kategorii – hrdě oznamuji, že již po druhé moje Elzina !!! (po třetí vám to natřem taky !!! snad ?!)

Neděle : Nemilé vstávání po krátkém spánku a hurá na výstavu ! Mně čekalo sbalení hangáru ale naštěstí zbořit to šlo lépe !

A na závěr: Tak já, já jsem měla opět krásně strávený víkend. Lexík vypadal také spokojeně - vykopal si krásně velikou díru pod stromem (promiň Przemku, zřejmě si ji zakopával). Elza si krásně zmlátila figuranta Tomáše Dvořáčka, moc se jí to líbilo (promiň Tomáši za ty velmi poškrábané nohy). Chita si pěkně zakousala, moc jí to baví (promiň Tomáši za to honění). A Verča, ta o tom brebentila celou cestu domů a moc vyzvídala, kdy zas někam pojedem.

Takže Margo, Přemku, Pavle .. DÍKY !!!

Za team EDEN SEVERU Lucka Novoveská

Letošní, již 3. setkání ČsV v Polsku (oficiálně nazvané "polské" ale myslím, že přilehavější je "mezinárodní") bylo vskutku masivní. Akce se opět o něco rozrostla. Celkový počet účastníků překonal hranici 40 (celkem jich přijelo 44 psů).Tentokrát se program sestával pouze ze 3 hlavních bodů. V sobotu to byl svod mladých, bonitace a závod a v neděli tradiční národní výstava v Zielonej Górze. Složení účastníků bylo vskutku mezinárodní. Přijeli psi z Polska, Německa, České a Slovenské republiky, Francie a Ruska.

Plánovaný sobotní program narušil neočekávaně vysoký počet psů, kteří se přihlásili ke svodu a bonitaci. Proto musel závod probíhat alespoň částečně současně s bonitací. Bonitace i svod proběhl bez větších problémů ale přesto je nutno se sklonit před výkonem slovenské klubové rozhodčí Soni Bognárové, která vydržela ten celodenní kolotoč bez známek únavy. Celkem se svodu a bonitace zúčastnilo 23 zvířat. Závod byl organizován na pamět Hokyho z Molu Es, jehož život vyhasl právě zde po ukončení setkání ČsV v roce 2003. Sestával se z prakticky 3 bloků disciplín. První byla klasická poslušnost, druhé byly tzv. Hokýskovy disciplíny a třetí byly disciplíny z oblasti obrany. Proč "Hokýskovy disciplíny" ? Jednalo se o dvě disciplíny, jejichž bezchybné provedení bylo posledním výcvikovým výkonem Hokyho před jeho skonem. Sedni a lehni psa i s psovodem a především velice těžká disciplína - převezení psa na vozíku. Obě tyto disciplíny byly také hodnoceny větším počtem bodů než ostatní. Startující byly rozděleni do 2 kategorií. Kategorii začátečníků hodnotila Marcela Pluhařová a kategorii pokročilých Pavel Hanuška. Celkové bodové zisky byly velice těsné a tak mnohdy rohodoval získaný počet bodů právě v Hokýskových disciplínách. Večer ještě proběhl krátký výcvik obran s figurantem Tomáše Dvořáčkem ze SKS TART Lišov. Potom se již vyhlašovaly výsledky svodu, bonitace a závodu. Nálada byla více než přátelská. Každý nastupující byl odměněn bouřlivým potleskem. Také se slavili jedni novomanželé (Michaela a Peter van Erne) a 2 oslavenkyně měly narozeniny (Ela Wojtko a Lucie Novoveská). Takže zábava u ohně se protáhla do ranních hodin.

Nedělní výstava měla tentokráte trochu rozpačitý průběh. Především ve třídě otevřené dostala fena Andariel Wolf Z Peronówki zcela neočekávaně VD a naopak jednoznačně hůře se předvádějící Nancy Šedá eminence výbornou a vítězku třídy. Také posouzení Banshee z Peronówki, která nechtěla za žádnou cenu ukázat zuby, bylo více jak sporné. Ale i přesto všichni fandili všem a po posuzování v kruhu většina účastníků obsadila jeden ze stánků z občerstvením, kde se ještě nějakou dobu debatovalo a hodnotil se celý víkend. Navíc úspěch zaznamenal Aron Malý Bysterec, který ve finálových bojích se umístil v I. skupině FCI na 2. místě.

Je třeba poděkovat všem účastníkům za perfektní atmosféru, kterou vytvořili, za sportovní chování v průběhu závodu a lze se jen těšit na další, tentokráte již 4. setkání ČsV v Polsku na podzim 2005.

Pavel

V letošním roce jsme neměli mnoho času na přípravu, protože termín setkání byl již na začátku září a srpen byl vyplněn různými akcemi s ČsV. Proto nejdůležitější přípravy byly hotovy již dlouho předem. Normálně by k přípravě stačilo několik telefonátů, ne však letos.

Když jsme spočítali přihlášky ukázalo se, že setkání v Późnie přestává být malým setkáním několika přátel a stalo se místem, kde se setkávají majitelé ČsVz různých států a kam nadšeně přijíždějí i zájemci o plemeno (neboť jak se nejlépe s plemenem seznámit, než s ním strávit skoro 3 dny ve dne, v noci). A tak jsme očekávali přes 40 vlčáků a přes 50 majitelů a přátel z Polska, Německa, ČR, Slovenska, Francie a Ruska.

A to také trochu zamíchalo našimi plány : v Późnie jsme plánovali např. svod mladých a bonitaci pro majitele, kteří bohužel nemají čas (a občas i peníze) na to, aby se ke svodu a bonitaci dostavili v zemích původu plemene. Nejdříve jsme se obávali, zda přijede alespoň minimální počet (odhadovali jsme tajk 10 zvířat). Nakonec ke dni uzávěrky přihlášek bylo přihlášeno 23 psů a fen. Plánovaný svod a bonitace se tak z původních 3 hodin protáhl na více jak půl dne. Ale to není důvod ke stížnostem, spíše je to ukázka toho, jak majitelé přistupují k chovu odpovědně. Psi byli, až na jednu výjimku, dobře připraveni a tak s měřením nebyly žádné problémy. S povahou to již bylo jinak, protože majitelé psů (mimo českých) nemají možnost připravit své psy na bonitaci a občas ani možnost cvičit obrany.

Změna plánu se projevila i v závodě - i tady byla účast vskutku masová. Kdyby se memoriál nekonal rychlejší formou , cvičilo by se až do noci. Ale i takna příšt rok připravujeme malé změny. Ale zatím to je tajemství ... ;).

Celé setkání nám přineslo nové zkušenosti. Vše bylo možné zorganizovat díky patronátu, který převzal Oddział Związku Kynologicznego Zielona Góra a díky kterému jsme dostali příspěvek od Městského úřadu města Gubin - nyní již máme dokonce zázemí, při kterém nás příště může navštívit třeba 100 účastníků ...;) Chtěla bych také poděkovat Pavlovi a IWSC za organizaci Memoriálu, Soně Bognárové, díky níž bylo možné uspořádat bonitaci. Tomášovi a Renatě za obsluhování grilu - celodenní hlídání několika kilogramů masa když se kolem stále potloukalo mnoho hladových vlků, to je práce jen pro skutečně odvážné a vytrvalé... ;) A samozřejmě bych chtěla poděkovat všem účastníkům, kteří pomáhali při přípravě, úklidu a v kuchyni (tady nutno smeknout před těmi, kteří se uvolili nám představit své kulinářské umění a předložit nám svoje "specialityů - Saláty, maso a koláče byly skutečně super !).

Celé setkání prokázalo jedno : "vlk není tak strašný ..." Po dvoře běhala velká smečka psů a vše proběhlo bez zranění nebo konfliktů. Bylo pěkné sledovat, jak si psi vytvářejí nové vztahy, jak se spolu domlouvají. Je vidět, že mnoho majitelů se skutečně věnuje výchově svých psů a ti se pak bez problémů mohou pohybovat mezi lidmi i v takovém mumraji, jaký byl na setkání.

Setkání také bez úhony přežilo naše hejno 80 slepic, které hladovým pohledem zíraly zpoza plotu. Celý "seznam ztrát" je tak po setkání následující :
- jedna zlámaná větev keříku
- jednen podhrabaný stromek (Lucko neboj - nic mu není... ;) )
- 2 až 3 překousaná vodítka
- chybějící jistá část masa (ale není jasné, jak k ní došlo, protože na stolech nebylo znát, že by něco chybělo a jedině nacpaná přicha psů o tom svědčila).
Ať ještě někdo teď zkusí říkat, že vlčáci jsou agresivní bestie, které vše zničí...

Každý účastník si něco ze setkání odvezl : někteří dobré umístění v závodě, pěkné hodnocen na svodu a bonitaci, ocenění z výstavy. Snad se příští rok opět podaří uspořádat coursing - a psi si navíc zaběhají. My jsme nabyli nové zkušenosti a máme již nové nápady jak zajistit, aby i při vysokém účasti proběhlo vše lépe a podle plánu. Zda se to podaří ... uvidíme za rok ... :)

Margo

Výsledky I. ročníku Hokýskova Memoriálu