Než jsme se nadáli, je tu prosinec a konec roku. Zima na krku a nám se nabízí
otázka, jaký zvolíme tréninkový plán, aby naši psi nic neztratili ze své výkonnosti.
Dnes si povíme něco o kondici
a procvičování obrany.
Bez kvalitní fyzické přípravy se neobejde žádný vrcholový sportovec a vrcholovými
sportovci jsou samozřejmě i naši psi. Zimní měsíce jsou ideální k tréninku vytrvalosti,
posilování srdíčka a plicní kapacity našich svěřenců. Od psa, kterého vyndáme
z kotce, naložíme do auta, odvezeme na cvičiště a po odcvičení opět odvezeme
do kotce, nemůžeme očekávat valné výsledky v práci. Nemá cenu si cokoli nalhávat,
ale dnešní doba, kdy je čas drahý a člověk stále někam pospíchá, k takovému
postupu přímo svádí.
Odborná literatura se zmiňuje o tom, že německý ovčák by měl denně naběhat
za každého počasí 60-70 km. Samozřejmě že tuto podmínku málokdo z nás může splnit
a věnovat svému psovi tolik času. Žádný z dnešních psů by bez předešlého tréninku
nebyl schopen tento náročný požadavek naplnit. Není žádným tajemstvím, že naši
dnešní psi ani zdaleka takovou kondici nemají a už asi nikdy mít nebudou. Starší
psovodi si jistě pamatují na tzv. kondiční zkoušky. Bylo požadavkem zkušebního
řádu, aby pes před všestrannou zkouškou absolvoval určitý počet kilometrů u
jízdního kola s psovodem. Dr. Eis, v padesátých až šedesátých letech jeden z
našich špičkových chovatelů a psovodů (autor knihy Pachové práce služebních
psů), si v časopise Kynologie (předchozí název našeho dnešního Psa přítele člověka)
v roce 1956 stěžuje na nedostatečnou kondici svých fen, protože s ním u kola
běhají denně do zaměstnání "pouze" 12 km. Podotýkám, že jeho feny měly složeny
všechny zkoušky a účast v celostátní soutěži ve výkonu byla samozřejmostí.
Mnoho psovodů se mylně domnívá, že pokud má pes dostatečný výběh na zahradě,
má o kondici postaráno. Uvedu jeden ne zrovna šťastný příklad. Můj kamarád,
který měl krásného a silného skotského ovčáka (kolii), se mnou neustále vedl
rozhovory na toto téma. Měl velikou zahradu a jeho pes nepropásl jediné auto,
které jelo kolem. Zběsilým úprkem podle plotu dával najevo, že chce být rychlejší.
"Tady máš kondici a nepotřebuji s ním nikde lítat," byla jeho slova v reakci
na mé výtky, že pes by potřeboval více běhat. Došlo to tak daleko, že jsem přivedl
svou fenu a vyšli jsme si spolu na vycházku. Jeho zahrada sousedí s lesem, kde
je ihned stoupání. Inu, Krušné hory. Moje fena vyrazila ke hře a pes mého kamaráda
okamžitě s ní. Po dvousetmetrovém sprintu do kopce se moje fena stejným tempem
vracela, ale pes zůstal na vrcholu sedět. Když jsme k němu došli, zjistili jsme,
že je zle. Pes ztěžka dýchal a přecházel do nepravidelného chrčení. V náručí
jsme jej snesli, okamžitě do auta a na veterinu. V půl jedné ráno mi Astor skonal
na klíně na srdeční infarkt. Důkaz mého tvrzení to byl tragický, ale můj kamarád,
který mým kamarádem zůstal i po této nešťastné příhodě, změnil svůj názor na
kondici psa, potřebnou pro vrcholový výkon.
Jak tedy trénovat, abychom se takovým příhodám vyhnuli? Zatěžování psa musí
být postupné a plynulé vzhledem k jeho věku. Naložit tříměsíčnímu štěněti desetikilometrový
běh vedle kola je samozřejmě nesmysl. Vycházky do zasněžené krajiny dají psíkovi
dostatečně zabrat. Pokud je sníh hlubší, pes samozřejmě zapadá, vzhledem k malé
ploše svých tlapek, a tak vlastně ve sněhu plave. Do pěti měsíců stačí psíkovi
denně dvě až tři půlhodinové vycházky, kdy my ujdeme asi 2-3 km a psík kolem
nás nalítá minimálně ještě jednou tolik. Pokud je pes starší jednoho roku a
je už zcela ukončena osifikace (přeměna chrupavek na kosti), je možné vzít psa
s sebou na běžky a určovat takové tempo, aby pes mohl v klidu sledovat naši
jízdu klusem. Na tvrdším sněhu se psovi kluše dobře a pokud je sníh hlubší,
samozřejmě že i vynaložená námaha je vyšší. Po 18 měsících stáří můžeme naučit
svého psíka tahat nás na běžkách. K tomu účelu si zhotovíme vhodný postroj (tahání
na stahováku určitě ne!), aby záběr byl veden přes plece psa, a pak je projížďka
přírodou pro psa jedinečný trénink a pro nás zábava. Stejným způsobem můžeme
psa zapřáhnout do saní a vozit na vycházku své ratolesti a částečně se tak vyhnout
výtkám manželky typu: "Se psem lítáš pořád a dětí si nevšimneš !".
Pohled na psa, který se vrátí z tréninku v zimě, je jedinečný. Ojíněný límec
od zmrzlého dechu je krásný a dává našemu psovi nezapomenutelný vzhled. Kolegové,
kteří se věnují saňovému sportu, toto velmi dobře znají a dají mi jistě za pravdu.
Pokud je pes v dobré kondici, je schopen s námi denně naběhat 30-40 km a je
v naprosté pohodě.
Po takovém tréninku jsem vždy dával svému psovi asi půl litru teplého mléka
s jedním žloutkem a lžičkou hroznového cukru. Po hodinovém odpočinku jsem přišel
ke psovi, a ten byl ochoten vyrazit k další hře. Takto připravený pes je po
zimě jako vyskočené péro z budíku. Je plný síly a běda, když na něj nemáte třeba
jen den čas, vždycky se odreaguje nějakou bohulibou činností, jako ku příkladu
rozebíráním plaňkového plotu, či hrabáním děr v zahradě.
Zimní měsíce samozřejmě vůbec neomezují nácvik obrany. Průzkumy objektů, průzkumy
terénu, revír aporty, hlídání předmětů i hlídání pachatele či pachatelů, dráždění
a kousání v kruhu i likvidace výtržnosti jak v místnostech, tak i na volném
prostranství, včetně hladkých zádrží a nácviku techniky protiútoku, to vše lze
v neomezené míře provozovat. V zimě můžeme kvalitně nacvičovat pády s figurantem
bez vážného nebezpečí úrazu, protože sníh nárazy a pády utlumí. Jen je třeba
dávat pozor na uklouzaný terén, aby nedošlo ke zlomenině některé končetiny.
Vyhýbáme se také místům, kde je terén prosolen, veřejné chodníky, apod., o tom
by mohli pohovořit příslušníci PČR anebo MP. Ti se bohužel takovému prostředí
asi nevyhnou.
Zimní měsíce nám samozřejmě dávají prostor i k našemu teoretickému vzdělávání.
Někdy je mráz, že by ani psovoda pes nevyhnal, a pak vytopená klubovna a kvalitní
lektor nám dávají prostor k prodiskutování zkušebního řádu, metodiky nácviku
jednotlivých cviků a samozřejmě k debatám o jednotlivých metodách, a tak vlastně
k nedocenitelné výměně zkušeností. Navození přátelské atmosféry na jednotlivých
cvičištích je velmi důležité pro kvalitní práci. Prostředí, kde jeden pracuje
pro druhého, jeden druhému nic nezávidí a je ochoten kolegovi nezištně pomoci,
je dnes vzácné.
Jsem velmi rád, že taková atmosféra v TARTu existuje. Snad je to částečně i
proto, že máme ve svém středu majitele psů bez prokázaného původu, kteří nejsou
nijak omezováni ve vrcholové činnosti a jejich práce je oceňována naprosto stejně
jako u psovodů s "papírovými" psy. Nejde u nás o chov, a tak potažmo nejde o
peníze. Ze svého okolí víme, že tam, kde jde o peníze, končí veškeré přátelství,
nastupuje závist, pomluvy a někdy i podvody.
Letošním rokem jsme završili devět let naší výcvikové organizace. Prognózy
zasvěcených, že když naše zkoušky nebudou uznávány do chovu, nevydržíme ani
rok, se díky nadšení našich členů pro praktické využití psů nesplnily, a proto
v příštím roce budeme oslavovat deset let trvání naší organizace. Kdo byl v
letošním roce přítomen na Mistrovství republiky stopařů na Sázavě, mi dá jistě
za pravdu, že výkony, které předváděli naši psovodi se svými psy, a fantastická
atmosféra kolem celého mistrovství, nám dávají naději do budoucích let. Jednadvacet
závodníků a zaplněný kemp diváky, kteří se při slavnostním vyhlášení výsledků
sotva vešli na sál, jasně hovoří o tom, že do organizací a regionů přivádí nové
členy náplň práce na cvičištích. Náš webový server zobrazí ročně přes padesát
tisíc stránek a tisícovka zodpovězených dotazů, týkajících se metodiky nácviku
tarťáckých zkoušek, nás nesmírně těší a povzbuzuje do další práce.
Jsem přesvědčen, že Výcviková komise ČKS dojde k přesvědčení, že naše činnost
je neméně náročná jako činnost sportovní a že spolupráce obou organizací by
mohla být jedině ku prospěchu věci. Tím spíše, že většina našich členů je samozřejmě
i v ČKS, právě kvůli chovnosti svých zvířat. Přesun některých závodníků z bývalého
"pětistováku" na naše závody zřetelně vypovídá o tom, že i v řadách ČKS je mnoho
psovodů, kteří mají daleko vyšší požadavky na výkonnost svých psů, a hledají
proto pro své psy uplatnění na závodech a soutěžích. U nás jsou vždy vítáni.
Přeji všem členům TARTu a jejich rodinným příslušníkům klidné prožití svátků
vánočních a mnoho výcvikových úspěchů do Nového roku a jménem celého Výkonného
výboru jim za jejich práci děkuji. A uzavírám naším přátelským pozdravem: "Dobrou
partu najdeš v TARTu!".
Jan Dubový
Podařilo se nám získat souhlas s uveřejňováním článkům jednoho z nestorů
české pracovní kynologie - Jana Dubového. Jeho články o výcviku vycházejí v
časopise Pes přítel člověka jako seriál
pod názvem "Cvičíme podle TARTu". Současně jsou uveřejňovány na webových
stránkách SKS TART.
Protože mnohé z nich se netýkají pouze TARTu nebo služebního výcviku ale práce
se psem obecně, tyto pro Vás vybíráme a s laskavým svolením autora přetiskujeme.
|