Začal jsem dnešní pokračování jak ze školní literatury. Cílem tohoto úvodu je jediné, odpovědět tzv. jednou ranou na velký počet dotazů, které chodí na naše webové stránky a jejichž společným jmenovatelem je jediné - jak při výcviku postupovat a co by měl náš psík umět v určitém věku svého života.

Snažím se v našich článcích o výcviku postupovat metodicky tak, aby jednotlivé nové cviky měly plynulou návaznost na stáří psíka a na jeho fyzické i psychické možnosti. Dnes se pokusím shrnout vše do jakési časové posloupnosti. Z vlastní zkušenosti vím, že obdobný časový rozvrh napsal ve své knize "Výcvik služebního psa" vydané v roce 1963 už A. Komolý a velmi mi tehdy při výcviku pomohl, stejně jako celý obsah této knihy.

Začneme od dvou měsíců, tedy od chvíle, kdy si přivezeme psíka od chovatele.

 

Část první - od 2 do 4 měsíců
1.	Převzetí od chovatele, ideálně týden dovolené
2.	Přivykání na nové prostředí
3.	Neustálý kontakt se štěnětem, stálá hra a získávání důvěry
4.	Přivykání štěněte na jméno (při krmení, při příchodu ke kotci, při podávání pamlsku)
5.	Zvykání na pravidelné krmení (při nezájmu odebrat, nenechávat krmení u psa)
6.	Krátké vycházky a ve hře rozvíjení zájmu o aport
7.	Nenásilné pokusy o zvyk na obojek a vodítko
8.	První testy zájmu o hadr a tahání se o něj (psík vždy vyhraje)
9.	Po vyslovení jména přivolání bez jakékoli přesnosti, za rychlou reakci velká pochvala
10.	Nácvik povelu "hledej", pohazování aportu do vyšší trávy
11.	Začátky krátkých rovných stop
12.	Umožnit hru s jinými zdravými štěňaty, kontakt s jinými lidmi bez mazlení
13.	Podporovat psíka v hlasovém projevu, příprava na štěkání na povel

V těchto čtyřech předvýchovných fázích jsem nastínil zhruba přípravu všestranného psa pro služební výcvik. Je nutné zdůraznit, že celé toto výcvikové období musí být vedeno formou hry, bez jakéhokoli nátlaku na psa. Některé cviky půjdou snadno a některé je třeba mnohokrát trpělivě opakovat. Je třeba se vyvarovat trestů, které jsou většinou stejně známkou toho, že psovod není dostatečně teoreticky vybaven a že mu chybí tolik potřebná trpělivost. Neuváženými tresty si nejen zničíme kontakt se psem, ale co je podstatné, ve chvílích, kdy se na psa potřebujeme spolehnout, pak většinou zklame. Velmi záleží na povaze a temperamentu zvířete, se kterým pracujeme. Ku příkladu pes, který má silnou vazbu na psovoda, se bude velmi pozvolna učit cvikům, jako je dlouhodobé odložení a vysílání vpřed. Snadno mu půjde přivolání, aporty a třeba průzkumy terénu.

Psovod musí svého psa po dobu výcviku velmi pozorně sledovat a odhadnout, zda má pes předpoklady pro všestrannou práci anebo vyniká v některé práci speciální. Je důležité se rozhodnout, chceme-li průměrného všestraňáka, nebo špičkového specialistu ve stopách či obraně. Podle toho pak orientujeme zaměření dalšího výcviku.

Nelze se domnívat, že psi, kteří jsou připravováni jako stopaři, nemají dobrou povahu, protože jsou méně aktivní při obraně. Kvalitní stopař musí mít vyrovnanou povahu s mírně převažujícím vznětem, stejně jako pes, který je připravován k záchranářské práci. Nemůžeme si myslet, že pes, který nedělá kvalitní kontrolní zadržení, nemá povahu. To je samozřejmě jen špatný výklad některých tzv. znalců psů, kteří posuzují povahu psů pouze podle kousání. Živý temperament a neustálou ochotu pracovat musí mít každý služební pes, ať je to obranář, stopař, pes pastevecký, saňový anebo záchranář.

S určitými pracovními vlohami se každý pes rodí. Je na nás, abychom tyto vlohy kvalitně a systematicky rozvíjeli metodicky správně vedeným výcvikem, kvalitním prostředím, ve kterém bude náš pes vyrůstat, kvalitní stravou a neustálou péčí o něj.

Jan Dubový

Podařilo se nám získat souhlas s uveřejňováním článkům jednoho z nestorů české pracovní kynologie - Jana Dubového. Jeho články o výcviku vycházejí v časopise Pes přítel člověka jako seriál pod názvem "Cvičíme podle TARTu". Současně jsou uveřejňovány na webových stránkách SKS TART. Protože mnohé z nich se netýkají pouze TARTu nebo služebního výcviku ale práce se psem obecně, tyto pro Vás vybíráme a s laskavým svolením autora přetiskujeme.

Tentokrát článek doplňujeme komentářem, upřesňujícím odlišnosti mezi standardním postupem socializace a socializace ČsV (pozn. Wolfdog.org).

Dovolila bych si několik poznámek ke článku Honzy Dubového (kterého si mimochodem velmi vážím).

Především bych chtěla čtenáře upozornit na to, aby nezapomněli, že čtou článek věnovaný metodice SLUŽEBNÍHO výcviku, a že je to článek určený obecně pro pracovní plemena, tedy rozhodně ne speciálně pro československé vlčáky.

Z toho vyplývá několik odlišností od výše uvedeného postupu.

Část první :
Štěně ČSV si obvykle přinášíme podstatně dříve, takže i tato fáze by měla u ČsV začít dřív. Důležitý je především bod č. 12, kde bych rozhodně u našeho plemene nedoporučovala kontakt s ostaními lidmi jakkoli omezovat. Právě naopak - nechte štěňátko mazlit, brát si pamlsky a hrát si s ostatními lidmi. Vybudovat v dospělém vlčákovi nedůvěru vůči cizím lidem (za účelem hlídání) je mnohem jednodušší, než nedůvěřivého a nekontaktního dospělého vlčáka dodatečně socializovat.

Část druhá :
bod č. 2 - mírnou frekvencí je míněno městské nebo jakékoli jiné rušné prostředí. Opět si myslím, že s vycházkami do takovýchto míst je u ČsV nutno začít co nejdříve. Riziko infekcí je podstatně menší (pokud nebudete zrovna vyhledávat park, kde se denně venčí stovka psů) než riziko nedostatečné socializace. U malého štěněte (např. 7 týdenního) doporučuji procházku rozfázovat tak, aby si pejsek mohl buď někde odpočinout (choďte opravdu krátké úseky !) nebo chvílemi štěně neste v náruči.
bod č. 4 - cvičiště se svým štěnětem začněte navštěvovat tak brzy, jak to pravidla daného klubu dovolí. Na rozumný cvičák není problém přijít s osmitýdenním prckem a pracovat tam především opět na socializaci. Není přece nic ideálnějšího, než když se náš pejsek naučí těšit na cvičák jako na místo, kde si může báječně pohrát, vyběhat se a vydovádět (obzvlášť, když se někde sejde úplná školka, jako se to teď povedlo u nás v Litoměřicích). Ten výcvik se k tomu připojí formou hry časem.

Část třetí :
bod 11 a 12 - nikdy nepospíchejte s obranou u ČsV ! Na rukáv je času dost po roce (minimálně) věku psa a na hladké zadržení také. Soustřeďte se spíš na kvalitní budování kořistnického pudu (zájmu o hadr, peška - ne o osobu. Přesměrování zloby dospělého ČSV na člověka - pro služební účely - je mnohem jednudušší než např. u NO) a kvalitního zákusu - berte psa do tahu (nebude-li kořist dobře držet, přijde o ni) a přiměřeně jej podporujte. Pokud je postup při obraně rychlejší, než budování samostatnosti a sebevědomí psa, snadno dochází z nejistoty k překusování nebo zákusům do nežádoucích míst (kraje rukávu nebo ještě hůře - noha figuranta !).

Přeji Vám mnoho úspěchů při výcviku,

Helena