Dopravní prostředky - místa plná podnětů tedy zvuků, neznámých lidí a předmětů. Někteří majitelé ČsV se obávají svého psa brát do tramvaje, vlaku či autobusu. Je to však výborný socializační prostředek, pro redukci nejistoty, plachosti či dokonce bázlivosti některých zvířat. Štěňátko již od chovatele přichází k novému majiteli s určitým souborem vjemů. Pejsek si všechny podněty, s nimiž se již u chovatele setká, nějakým způsobem vyhodnotí a uloží. Toto období je velmi důležité. Chovatel může budoucím majitelům svou socializační přípravou výchovu a výcvik psa usnadnit stejně jako ztížit. Měl by cíleně štěňata seznamovat s různými zvuky či lidmi. Samozřejmě postupně a uvážlivě, aby efekt nebyl opačný a štěně si neodneslo spíše negativní vzpomínku na určitý podnět. Pokud chovatel štěně připraví na hluk města a shluky lidí, bude štěně "předpřipraveno" na cestování v dopravních prostředcích. K výuce přepravě v dopravních prostředcích lze přistoupit krátce asi 14 dní po odběru (až když ovšem vidíte, že štěně se již v domácím prostředí chová sebejistě a není bázlivé.). Jakmile pejsek motoricky zvládá plynulý pohyb a již se obeznámil s Vaším domovem a jeho okolím, je vhodný čas vzít jej do některého dopravního prostředku. Jestliže máte tu možnost, nejprve štěně pouze přivádějte např. na stanoviště autobusu nebo vlaku, aby si zvyklo na zvuky a mnoho lidí okolo. Po pár lekcích, když již hluk i lidi zvládá, můžete učinit další krok. Vybavte se pamlsky, které štěně preferuje. A do dopravního prostředku nastupte. Pokud při přepravě přijímá potravu, krmte jej bohatě pamlsky, aby jste mu dopravu spojili s příjemným žrádlem (když už je pes v dopravním prostředku v klidu, můžete od krmení upustit). Jsou však pejsci, kteří v důsledku strachu nebo nejistoty nebudou mít o potravu zájem. V takovém případě štěněti potravu nenuťte. Pokud vidíte, že je klidnější než na počátku zkuste mu pamlsek znovu nabídnout. Až se přesvědčí, že mu nikdo nechce ublížit, začne zase na pamlsky reagovat.

Pokud pejsek není schopen se do autobusu či vlaku vyškrábat sám, pak mu samozřejmě pomozte a vysaďte jej. Nehlaďte a nechvalte psa více, než obvykle a nedělejte ze situace situaci mimořádnou. Tím byste podporovali jeho nejistotu i pro příští návštěvu dopravních prostředků. Samozřejmě pokud je situace extrémní (pes se třese jako list) verbálně jej povzbuzujte a hlaďte. Postupně však při další a další cestě v dopravním prostředku ubírejte na intenzitě uklidňování. Pejsek si bude zvykat a nakonec se pro něj dopravní prostředky stanou stejně běžné jako pro nás. Pohyb v dopravních prostředcích zlepší jeho přizpůsobivost na nové podněty, jeho pohotovost a sebejistotu.

Důležitá je majitelova trpělivost a gradualita učení. Pokud je pejsek celkově nejistý či bázlivý může zvykání trvat i několik měsíců. Vydržte, buďte trpěliví a klidní, pejskovi tímto pomáháte, posilujete jeho povahu a usnadníte mu tím další pohyb v lidské společnosti. Jezdící schody. Na eskalátory se téměř žádnému psu zpočátku nechce. Jsou pro něj něčím nepřirozeným, co se rychle hýbe, má divný tvar a je to tudíž potencionálně nebezpečné. Navíc proč si stoupat na něco, co jede kamsi dolů nebo nahoru a zlověstě hučí. Když je pes vyrovnaný, vedeme jej na eskalátor v klidu, ale svižně, aby neměl moc času přemýšlet. Pomáháme si pamlskem, pokud psa zajímá, a štěně vtáhneme na eskalátor. Nebuďte zbytečně nervózní, pes to vycítí a bude rovněž neklidný. "Štěně nejde na smrt", ale musí se jen něco nového a obtížnějšího naučit. U bázlivého psa je často nutné, několikrát si kolem eskalátoru udělat pouze procházku. Tím mu to usnadníte, ovšem ve chvíli, kdy má na eskalátor vlézt, se bude stejně trochu bát, to je normální. Dojděte rychle k eskalátoru, můžete tam i doběhnout, a štěně na eskalátor vtáhněte jedním rychlým škubnutím. Až zjistí, že mu schody neublíží (pravděpodobně po mnoha lekcích), uklidní se. Pak postupujte dle chování zvířete výše popsanými způsoby. Pokud štěně při opouštění eskalátoru učiní mohutný skok, jímž Vás strhne nepříjemně kupředu (chce už být dole), nekárejte jej. I v tomto případě se snažte mu cestování maximálně zpříjemnit. Po tom, co opustíte eskalátory, psa mohutně a velmi radostně chvalte. Ani u starších psů není pozdě začít. Kolikrát jde spíše o strach majitele z nové situace, než že by pes nebyl schopen se s novým zážitkem vyrovnat. Postupujeme obdobně jako u štěňat. Pokud je dospělý pes vyrovnané povahy, můžeme ho rovnou vzít do dopravního prostředku bez velkých okolků. Vždy je ale nutné zvážit, kolik nových, neznámých podnětů je pro psa najednou únosných. A na závěr jedna důležitá rada - vždy před cestováním nechte psu čas, aby se vyvenčil a nikdy mu před cestou nedávajte nažrat. "Hromádka" a její úklid na nástupišti v metru (nedejbože na eskalátorech těsně před jejich koncem) Vám na klidu nepřidá a Vaše nervozita se přirozeně přenese i na psa.

Nastupování do tramvaje

Vystupování z tramvaje

Karin