Vážení přátelé československých vlčáků,
Klub chovatelů československého vlčáka Vás vítá mezi obdivovatele tohoto unikátního
přírodního plemene psů a dovoluje si Vám nabídnout základní informace o historii
a standardu plemene a několik rad k vzájemnému soužití se psem, který často
bývá výraznou osobnosti.
Původ tohoto plemene můžeme začít sledovat od roku 1955, kdy se ing. Karel
Hartl začal zabývat křížením karpatských vlků s německými ovčáky. První kříženci,
ze spojení karpatské vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje,
se narodili dne 26.5.1958 v chovné stanici Pohraniční stráže v Libějovicích
v jižních Čechách. Zmíněná vlčice byla znovu kryta německým ovčákem Kurtem z
Václavky a dala tak základ dalším dvěma liniím kříženců. Zakladatelem třetí
linie byl vlk Argo a fena něm. ovčáka Asta z SNB. Štěňata z tohoto spojení se
narodila v chovné stanici v Býchorech ve středních Čechách v roce 1968. V té
době začali být mezilinioví kříženci označováni "ČV" = český vlčák.
V sedmdesátých letech se na programu chovu plemene začala podílet i nová chovná
stanice Pohraniční stráže v Malackách na Slovensku. V roce 1974 zde byl spojen
karpatský vlk Šarik s kříženkou třetí generace Xelou z Pohraniční stráže a s
fenou ČV Urtou z Pohraniční stráže. Posledním vstupem do genofondu plemene bylo
spojení karpatské vlčice Lejdy s německým ovčákem Bojarem von Schotterhof, které
se uskutečnilo opět v chovné stanici v Libějovicích v roce 1983. Od této doby
se provádí pouze plemenitba v uzavřené populaci.
Od prvních pokusů se dostávali kříženci různých generaci do rukou zkušených
civilních kynologů, kteří ověřovali jejich vlohy k výcviku a možnosti využití
v různých službách. Až do roku 1981 však všechny kynologické organizace v tehdejším
Československu odmítaly uznat toto nově vznikající plemeno a zapisovat jeho
odchovy do plemenné knihy. Až po usilovném jednání v závěru roku 1981 povolil
Český svaz chovatelů ustanovení klubu chovatelů tohoto národního plemene. Dne
20. 3. 1982 se v Brně schází ustanovující schůze Klubu a mimo jiné se usnáší
na změně názvu plemene na "československý vlčák". V témže roce je zapsáno prvních
43 štěňat do hlavní plemenné knihy psů v Praze.
V roce 1989 požádal Klub o mezinárodní uznání plemene a jeho standardu. Návrh
byl projednán a schválen na zasedání Mezinárodní kynologické federace (FCI)
v Helsinkách dne 13.6.1989. Standard československého vlčáka byl vydán pod číslem
332. V roce 1993, tedy po rozdělení Československa, byla svolána konference
Klubu do Bratislavy. Zde bylo 23.1.1993 rozhodnuto o rozdělení Klubu na dva
subjekty s působností v ČR a SROV.
Klub chovatelů československého vlčáka se sídlem v Praze má dvě územní pobočky
(pro Čechy a pro Moravu a Slezsko). Prostřednictvím českého kynologického svazu
je řádným klubem Českomoravské kynologické unie, která zastupuje Českou republiku
v FCI.
Klub, který je odpovědný za dodržování standardu plemene a čistokrevnou plemenitbu
doloženou platnou dokumentací, řídí chov československých vlčáků, stanoví kritéria
pro zařazení jedinců do chovu, vydává chovatelský a zápisní řád, deleguje rozhodčí
a posuzovatele na chovatelské akce, zpracovává program pro výběrový a řízený
chov. K tomu je ustanovena chovatelská komise a poradci chovu. Pobočky organizují
svody a bonitace, školení pro začínající chovatele, soutěže ve výkonu psů, letní
tábory pro zájemce o výcvik, speciální výstavy a další akce.
Členové Klubu jsou bezplatně informováni klubovým zpravodajem několikrát v
roce o činnosti Klubu, výsledcích chovu a podobně. Chcete-li se se svým psem
zúčastnit chovu, je třeba :
- Ve věku 6 - 15 měsíců předvést štěně na svodu mladých.
- Po 12. měsíci věku absolvovat rentgenologické vyšetření na dysplazii kyčelních
kloubů.
- Ve věku od 15 měsíců (u feny) resp. 18 měsíců (u psa) absolvovat bonitaci.
Svod mladých je chovatelská akce, která je významná především pro vyhodnocení
kvality odchovů z příslušného spojení a pro hodnocení plemeníků. Proto je důležité,
aby na svodu byla předvedena pokud možno všechna štěňata z každého vrhu. Na
svodu získáte první ucelenější informaci o tom, jaké naděje můžete do svého
štěněte vkládat, setkáte se se zkušenými chovateli, vyměníte si zkušenosti s
majiteli stejně starých štěňat.
Bonitace je základní podmínkou zařazení jedince do chovu. Bonitační komise
podrobně zhodnotí exteriér i povahu každého jedince, který se má podílet na
vzniku dalších generací našeho plemene. Před bonitací je třeba psa pečlivě připravit.
Zvykejte psa na prohlídku zubů, měření tělesných rozměrů (celkem 15 údajů),
předvedení za pohybu i v postoji. Součástí bonitace je i posouzení povahy, prováděné
s uvázaným psem. Sledují se reakce na osobu, která psa neohrožuje, reakce na
silný zvukový podnět (výstřel), reakce na útok osoby na psa a nápřahy prutem.
Speciální Klubová výstava československých vlčáků je chovatelská a zároveň
propagační akce, kterou si nesmíte nechat ujít ! Koná se jen jednou v roce,
vždy střídavě v Čechách nebo na Moravě. Na speciální výstavě získáte nejlepší
přehled o chovu, můžete získat tituly CAC a Klubový vítěz.
Přebor československých vlčáků ve výkonu je vrcholnou sportovní výcvikovou
událostí, kde se můžete setkat s úspěšnými výcvikáři a psovody, vyměnit si zkušenosti
a získat cenné rady.
Věříme, že se s Vámi setkáme i na dalších akcích, které pobočky Klubu pořádají.
Základní charakteristika plemene
Možná si kladete otázku, jaký má dospělý československý vlčák vlastně být.
Doporučujeme Vám prostudovat si úplné znění standardu plemene. Nyní Vám nabízíme
krátký výtah:
Československý vlčák je středně velký pes pevného konstitučního typu, jehož
zjev jak stavbou těla, tak i osrstěním a pohybem připomíná vlka. Výška v kohoutku
psa je nejméně 65 cm, feny 60 cm, horní hranice není omezena. Tělesný rámec
je obdélníkový, poměr výšky k délce je 9:10 a kratší.
Výraz hlavy musí vyjadřovat pohlaví, charakteristické jsou šikmo uložené, světle
zbarvené oči a krátké, stojaté uši. Chrup je úplný (42), velmi silný, přípustný
je nůžkový i klešťový skus. Hřbet je rovný, v pohybu pevný, s krátkými
bedry. Hrudník je prostorný, spíše plochý, ne sudovitý, břicho je pevné, vtažené.
Záď je krátká, mírně skloněná, ocas je vysoko nasazen, volný spuštěný dosahuje
k patnímu kloubu. Typické jsou dlouhé běhové kosti hrudních i pánevních končetin.
Hrudní končetiny jsou rovné, s mírně ven vybočenými tlapami. Pánevní končetiny
jsou silné osvalené, ne přeúhlené. Barva srsti je žlutošedá, až stříbrnošedá
s charakteristickou světlou maskou. Srst je rovná, uzavřená, velmi hustá.
ČSV je typický vytrvalý klusák, pohyb je lehký, harmonický, s dlouhými kroky.
Během šlechtění i v současné době byla ověřována vytrvalost psů, českoslovenští
vlčáci snadno uběhnou vzdálenost 100 km průměrnou rychlostí 11 - 13 km/h.
ČSV je velmi temperamentní, aktivní, má výborně rozvinuté smysly a schopnost
orientace, dokáže samostatně řešit nezvyklé situace. Vytváří si silnou sociální
vazbu na rodinu nebo smečku. Od počátku šlechtění byl kladen důraz na cvičitelnost
psů.
Některé zvláštnosti v povaze ČsV
V chování československých vlčáků jsou některé odlišnosti od chování psů jiných
plemen. Vyplývá to z toho, že jeden z předků - karpatský vlk - zanechal svým
potomkům i ty vlastnosti, které jiná plemena psů domestikací zcela, nebo zčásti
ztratila.
Abychom lépe pochopili chování ČsV, je dobré poznat i základní projevy chování
vlků. Vlk je ve světě složitých sociálních vazeb, kde základním společenstvím
je smečka. Vlčata žijí v těsné závislosti na rodičích, zvláště na matce, a to
poměrně dlouhou dobu. Většinou zůstávají s rodiči i druhý rok života a pomáhají
přitom zabezpečit i vychovávat další vrh štěňat. Plně dospívají a zakládají
vlastní rodinu až mezi druhým a třetím rokem života. I po rozdělení se (zejména
přes zimu) sdružuje smečka znovu.
Vlčí pár žije monogamně, partnerství je velmi pevné, často celoživotní. Chování
vlků k vlčicím je téměř "galantní". Zato mezi jedinci stejného pohlaví a srovnatelného
věku dochází často k potyčkám. Vytváří se při tom hierarchická struktura, potřebná
k udržení pořádku a schopnosti spolupracovat ve smečce.
K projevům nebrzděné agresivity však dochází velmi zřídka, většina konfliktů
je vyřešena jen v náznaku boje, hrozbou, postojem, imponováním. Vznikající napětí
ve vztazích mezi zvířaty se často odreaguje ve hře a honičkách. Vlci jsou obecně
méně agresivní než domácí psi, zejména ve srovnání s plemeny pinčů a teriérů.
Neštěkají, ale mají mnohem pestřejší možnosti vyjadřování ať už mimikou,
postojem, chováním, ale i vytím a celou škálou různých zvuků i pachových signálů.
Vzájemná komunikace vlků je velmi bohatá. Člověk rozezná projevy dominance
a podřízenosti, hrozby, protestu, omluvy, prosby, výzvy ke hře, upozornění na
kořist nebo naopak nebezpečí, odlišíme i projevy řady emocí (vzrušení, radost,
klid, strach, úzkost, ...). Nikdy se nedozvíme, kolik dalších možností dorozumívání
vlci využívají. Ty projevy, kterým člověk nerozumí a nedokáže na ně reagovat,
u domácích plemen v průběhu tisíciletí mizí a vyhasínají.
Vlk je dítě přírody a má proto velkou touhu po volnosti, potřebuje se proběhnout,
v pohybu vybít svou energii, poznávat své okolí. Oproti psům mají vlci vynikající
smysly, schopnost orientace, nemají lidmi narušené instinkty k zachování jedince
i druhu. Jako jiná divoce žijící zvířata má i vlk výrazně účelové jednání. To
znamená že jeho chování je účelové podřízeno jeho životní potřebě, každé jednání
má svoji motivaci.
Všechny tyto vlastnosti se v různém stupni projevují i u československých vlčáků.
Štěně a jeho vývoj
Pro štěně československého vlčáka nahrazuje nový majitel a jeho rodina smečku,
ve které zaujímá určité postavení a na které je plně závislé.
V období končící přibližně 2. měsícem věku se štěně v kontaktu s lidmi naučí
brát člověka jako svého partnera, jako příslušníka své smečky. To ovlivňuje
budoucí chování psa k lidem a jeho sebejistotu mezi lidmi. Odpovědnost za toto
tzv. "vtištění" člověka nese z větší části chovatel.
Následuje tzv. socializace štěněte, která již bývá plně v rukou nového majitele,
a končí přibližně třetím měsícem. I zde je nejdůležitější, aby štěně navazovalo
kontakt s lidmi, aby získalo pocit bezpečí a aby se zbavovalo strachu z neznámých
osob a situací. Současně však štěně již hledá své postaveni ve smečce, uvědomuje
si svou závislost a potřebuje jistotu autority svého pána. Právě v tomto věku
se štěně zcela nenásilně naučí jistotě, naučí se při hrách nestisknout ruku
svého pána, právě v tomto věku musíme dát štěněti najevo, že s ním nebudeme
diskutovat o tom, jestli si nechá vzít misku nebo kost.
Kolem třetího měsíce je nejvhodnější období k tomu, abychom ovlivnili chování
štěněte "k obrazu svému". Štěně za žádnou cenu nesmí zůstat izolováno na zahradě
nebo v kotci ! Vývoj psychiky v takovém "ochuzeném prostředí" by byl nezvratně
poškozen. Čím více prostředí, prožitků, podnětů štěně pozná, tím lépe. Zvykáme
štěně na jízdu autem, autobusem, bereme ho do budov, bytů, procházíme skupinami
lidí.
Současně si začínáme "připravovat půdu" pro pozdější výcvik. Jestliže se nám
podařilo štěně na sebe "navázat", jistě již zná své jméno, z intonace našeho
hlasu pozná pochvalu, povzbuzení i zákaz. Není tedy obtížné spojit tyto situace
s povely "Hodný" a "Fuj". Základem každého výcviku je spolehlivé přivolání.
Nosíme-li na vycházky se psem plnou kapsu pamlsků, pochopí štěně velmi rychle,
že přijít na povel "Ke mně" stojí za námahu. (Samozřejmě nesmí mít před tím
přeplněný žaludek.) Pak již nezbývá, než procvičovat přivolání v každé myslitelné
situaci, a postupně zlepšovat ovladatelnost psa navzdory tomu, že s věkem rychle
roste samostatnost štěněte.
Hry se štěnětem zaměříme směrem, který později usnadní výcvik. Zatímco štěně
samo by si radši hrálo s Vaší rukou, svetrem, či tkaničkami od bot, pokoušejte
se jeho pozornost odvést na připravené hračky: míček, hadr, měkký pešek, dřevěná
činka. Ve hře položíte základy k aportování a vyhledávání předmětů. S hadrem
a peškem se přetahujeme, učíme štěně pevně držet kořist a dopřejeme mu pocit
vítězství, když Vám předmět vytrhne z ruky a odnese si ho.
Ať již bude československý vlčák jen Vašim přítelem a společníkem, nebo
se budete věnovat jakémukoliv praktickému či sportovnímu výcviku od agility
přes stopařské, obranářské, záchranářské či lavinové zkoušky, vždy se Vám vyplatí
čas strávený výchovou a rozvíjením schopností Vašeho štěněte.
Péče o štěně
československého vlčáka se od jiných plemen příliš neliší. Přesto krátká informace
na tomto místě není samoúčelná.
Štěně po odběru krmíme 4-5 krát za den. Začne-li si štěně vybírat, žrát váhavě,
zahrabávat kousky masa, můžeme četnost krmení snížit. Přibližně za půl roku
již stačí krmit psa dvakrát za den.
Dokud štěně roste, musí být základem stravy maso a vnitřnosti. Vepřové maso
zkrmujeme vařené v mírně osolené vodě, do vývaru můžeme přidat ovesné vločky,
chléb, těstoviny či rýži. Kvalitní hovězí a skopové maso, játra, rybí a drůbeží
maso podáváme syrové. Podáváme měkké telecí kosti, v nouzi i kostní moučku nebo
průmyslové doplňky s kalciem. Mléčné výrobky jsou zejména u malého štěněte důležitým
zdrojem živin, pokud štěně dostane po kravském mléce průjem, pokusíme se přejít
na kysané výrobky (tvaroh), nebo na sušené mléko. Pokud nemáme dostatek vnitřností
(játra, hovězí žaludky), doplníme stravu o vitamíny skupiny B podáním kvasnic
nebo několika tablet Pangaminu. Přidáváme zeleninu (mrkev, sekané kopřivy, atd.),
popřípadě vajíčka, lžíce stolního oleje neuškodí.
Přivykneme-li štěně i na granulovaná krmiva, usnadní to později například cestováni
se psem. Strava však musí zůstat pestrá, tzv. monodieta jediným (byl geniálně
sestaveným) průmyslovým krmivem je nepřirozená.
Štěně by mělo být u chovatele odčerveno, podání antihelmintika je však třeba
zopakovat přibližně po čtrnácti dnech. Dále za tři měsíce necháme provést koprologickou
zkoušku trusu štěněte nebo preventivně zopakujeme odčervení.
Na termín očkování se názory liší, řídíme se radou vet. lékaře podle nákazové
situace v okolí. Vždy je třeba respektovat údaje výrobce vakcíny. Např.u vakcíny
Nobi-vac je první očkování možné provést v 6-ti týnech věku štěněte např. Nobivac-puppy
DP (D-psinka, P-parvoviroza), další přeočkování se provádí v 8 a 12-ti týdnech
věku proti DHP+L (H-infekční hepatitida, L-leptospiroza). Případně proti DHPPi+Co
(Pi-inf. kašel, Co-koronaviroza). U dospělého zvířete se provádí další přeočkování
1x ročně . Vakcinační schéma je nutné dodržet a vždy se řiďte radami vašeho
veterinárního lékaře!!! Očkování proti vzteklině je u nás vyžadováno od 6 měsíců,
při výjezdu do některých zemí (Německo) však již od 3 měsíců.
Prosíme, seznamte se v odborné literatuře s příznaky základních nemoci, abyste
včas mohli zasáhnout. Poznejte své štěně, a setkáte-li se s problémem, na který
nestačíte, vyhledejte pomoc u vet. lékaře, u chovatele. v Klubu nebo na místním
cvičišti.
Přejeme Vám mnoho úspěchů.
|
