Představte si dítě, jehož matkou je Madonna a otcem Mike Tyson. Mohlo by mít vlohy na box, na zpěv, ale také vůbec na nic. Právě tak se to má s vlčími kříženci ze špatně promyšleného chovu.

Mohou být chytří po vlkovi nebo hloupí po psu. Mohou být agresivní, plaší, dominantní, zkrátka a dobře - budoucí vlastnosti nelze u takových štěňat předem odhadnout. Když se k tomu připočte schopnost Američanů nadchnout se bezhlavě pro všechno, co je "cool", a ono mít vlčího křížence "cool" je, nelze se divit počtu tragédií a neštěstí, které v USA vlčí kříženci, ale především jejich nezodpovědní a nezkušení majitelé způsobují. Právě tak se nelze divit vzrůstajícímu odporu proti držení vlků nebo jejich kříženců soukromými osobami.

U nás se šlo na křížení vlků od lesa. Začalo v padesátých letech experimentem, při kterém se pod dohledem odborníků "vdala" karpatská vlčice za německého ovčáka. Projekt, pro který se tehdy nadchla hrstka vášnivých kynologů, podporoval bolševický stát, jenž chtěl získat na chytání zběhů ze socialistické reality "superpsa". Z pokusu nakonec vzešli takzvaní čeští vlčáci, kteři skutečně projevovali vlastnosti vhodné pro drsné zastavení nepřítele socialismu. Byli chytří, vytrvalí, měli lepší zrak, čich, silný skus i orientační schopnosti. Navíc si z velké části zachovali vzhled vlka včetně stříbrošedé srsti a pronikavých, jantarově žlutých očí. Zůstala v nich však zakódovaná i silná sociální vazba na vůdce smečky, v tomto připadě na pohraničníka, který je vychovával, což způsobilo, že psi nové příslušníky stráže odmítali poslouchat. Právě kvůli této vlastnosti se nakonec český vlčák na hranicích socialismu neusadil.

Kynologové se ale nevzdali. Dál jej cíleně chovali jako pracovního psa s tím, že zažádali, aby se jejich dítěti, které nakonec pojmenovali československý vlčák, dostalo mezinárodního uznání od kynologické federace. To se stalo až v roce 1989. Tehdy o novém plemeni věděla jen hrstka nadšenců, od té doby však zájem o "vlčí psy" stále roste. "Štěňata se dnes prodávají i daleko do zahraničí, kde se vlčáci osvědčili při pachových pracích. U nás putují spíše do rukou obdivovatelů vlčího světa a těch, kteří chtějí mít zdravého psa," řiká chovatel Jiři Andrle.

Chovatelé mnohých psích ras se často snaží vytvářet pochybné ideály krásy, které mnohdy připomínají špatně nakreslená komiksová zvířátka. U vlčáků je tomu opačně, protože je jejich přírodní původ zachováván a zdůrazňován. Nejen tím se však vlčáci liší od ostatních psů. Kromě nápadné vlčí podoby převzali od vlků vitalitu, vynikající smysly či skvělé instinkty. Vlčák je však také méně důvěřivý, vice plachý, závislý na svém pánovi. Jeho výcvik vyžaduje odlišný přistup a velkou trpělivost," říká Tomáš Svoboda, který vlastní ročního psa.

Nicméně narozdíl od amerických kříženců byli českoslovenští vlčáci šlechtěni programově, díky čemuž se podařilo potlačit nežádoucí vlastnosti vlků a zvýraznit kladné povahové rysy německých ovčáků. Plánovaným chovem kynologové docílili toho, že se takzvaná "čévéčka" zařadila nejen mezi pracovní psy, ale také mezi domácí mazlíčky. Zatímco někteři je drží v kotci na zahradě, jiní svého miláčka bez rozpaků vodí do kanceláře nebo třeba večer do ložnice.

Pochopitelně, že se i československý vlčák může stát pro své okolí velmi nebezpečným. "To, zda se z něj stane krvelačná bestie nebo miláček celé ulice, však v jeho připadě neurčují vlčí geny, ale ten, kdo jej vychovává a pečuje o něj," zdůrazňuje Jiři Andrle. A tohle pravidlo přeci platí u každého psa bez rozdílu rasy.

Kateřina Kratochvílová