Přesně před pětadvaceti lety, 14. června 1965, proběhl v Praze jako součást
tehdejší světové výstavy psů mezinárodní kynologický kongres. Největší pozornost
všech účastníků z mnoha zemí světa vyvolala přednáška ing Karla Hartla, nazvaná
"výsledky křižení vlků se psy", a následné předvedeni čtyř generací kříženců
německého ovčáka a vlka.
Pokus, zahájený o několik let dříve, nebyl ve světě první ani ojedinělý, v
tomto případě byl však postaven na přísně vědeckém základě a účastnici kongresu
byli seznámeni s vyhodnocením poznatků, jichž naši chovatelé dosáhli K základnim
patřila skutečnost, že kříženi vlků a psů je možné, přičemž pro kryti vlčice
je vhodnějši vybrat statného psa s aktivně obrannou reakcí. Samostatným držením
křiženců se pak rychleji potlačí typické vlastnosti vlka. Překvapivé bylo zjištění,
že již kříženci druhé generace jsou plně cvičitelni, a psi se výborně, zejména
v noci, orientují. Byla prokázána i vyšší vytrvalost kříženců, u nichž se v
dalších generacích po exteriérové stránce výrazně prosazuji znaky vlka, kromě
jiného i v kvalitnější srsti. Tyto vlastnosti předurčily později československého
vlčáka, jak byli kříženci nazváni, k pracovnímu využití. Dnes se s nimi nejčastěji
můžeme setkat jako s tažnými saňovými psy, kde prokazují svoji vytrvalost i
odolnost.
Za dvacet pět let usilovné, cílevědomé chovatelské činnosti, jejímž základem
byly právě ony čtyři první generace kříženců, byla v naší zemi vytvořena taková
chovná základna plemene, že valné zasedáni FCI mohlo v loňském roce akceptovat
předložené materiály, potřebné k registraci šestého národního československého
plemene.
autor neuveden
|
