Vážení členové,

v poslední den před vydáním tohoto zpravodaje se udála velice důležitá věc o které bych Vás chtěl informovat. Dne 7.9.2000 vyšel v deníku MF DNES článek s názvem "Nedovolil, aby zlo šlo skrze něj, haf!", pod kterým je podepsán pan Karel Steigerwald.

Článek naprosto zmateným a lživým způsobem útočí na naše plemeno. Okamžitě jsme ve spolupráci s vedením Klubu odeslali do redakce MF DNES oficiální stanovisko ke článku s výzvou o jeho uveřejnění. Bohužel, přes mou soukromou snahu se s panem Stegerwaldem spojit, se mi toto nepodařilo, proto jsem mu i já za svou osobu napsal osobní dopis. Jedná skutečně o nevybíravý útok. V současné době, kdy je vedena kampaň proti tzv. bojovým plemenům psů, určitě dává do rukou laické veřejnosti argument proti našim psům. Proto níže, pro Vaši informaci, uveřejňuji článek v plném znění a současně i oficiální stanovisko vedení KCHČSV. Vyzývám Vás tímto, pokud cítíte, že máte k níže uvedenému co říci, napište a zašlete svoje stanovisko na adresu MF DNES :

MAFRA a.s., P.O. Box 31, 111 21 Praha 1, fax : 02/22062229

Pavel Hanuška

Nedovolil, aby zlo šlo skrze něj, haf !

Státní zástupce v Plzni žaluje dva bývalé pohraničníky za to, že v roce 1977 zastřelili mladíka, který snad chtěl přejít hranice. Je to v duchu našeho vyrovnání s minulostí: velitelé těch pohraničníků i velitelé těch velitelů i pánové celého komunistického státu, ti žalováni zas nebudou. Dokonce ani za to ne, že ty dva pohraničníky navedli. Dali jim přece zbraň a řekli pal! Poučení pro příští ničemy: rozkazy ke zločinům dávej, jejich páchání organizuj i pušku třebas nabij, ale buď opatrný, sám nekonej nic. Zatímco vrchní komunisté si z komunismu odnesli vily, konta a konexe, oba pěšci mají holý zadek a na krku obvinění ze zabití, my říkáme z vraždy. U soudu si mohou lámat hlavy: měli tenkrát méně poslouchat pány, vykroutit se, nějak to odšaškovat? Měli mít tolik rozumu jako psi? Ano, psi. Je vhodné vzpomenout, jak tuto morální problematiku řešili psi - přesněji psí rasa, která se jmenuje Československý vlčí pes neboli vlčák ČSSR. Pro nezasvěcence: tato rasa byla pěstována od padesátých let se speciálním určením: práce u pohraniční stráže. Vlčák byl křížencem německého ovčáka, vlka a jakési lidojedné potvory z Rumunska. Jeho úkolem bylo chytat narušitele státní hranice, dávit je a donášet k nohám pohraničníků. Dalším jeho úkolem bylo hrát hrdinu v různých filmech, v nichž národní umělci a věhlasní herci oslavovali to, za co jsou dnes dva pohraničníci stíháni. Takto vědecky byl pěstován a cvičen, jistě podle Pavlova, pak Lysenka, později podle Makarenka, nakonec zas podle Pavlova. V osmdesátých letech se vyšvihl mezi dobrmany, setry a boxery - byl uznán za zvláštní psí rasu. Možná protiprávně, jen z moci úřední. Měl by být zas škrtnut. Vždyť je jediný rozdíl mezi křížencem a čistou rasou - že pán ji uzná. Vzpomeňte RSDr. - i to byl vědec! Vycpaného československého vlčáka vystavili v muzeu SNB. Ulovil a zakousl prý stovky narušitelů. Je to však lež a propaganda jako všechno. V kynologických příručkách se dnes dočtete, jak tento pes morálně řešil své postavení na hranicích. Postupoval podle Solženicyna: nedovol, aby se zlo uskutečňovalo skrze tebe. Stal se psem plachým a bázlivým. Bojí se cizích lidí, píše příručka. Nesnáší střelbu. V noci se neorientuje. Závěr: k policejní službě nevhodný. Z hranice jej postupně stáhli. Posadili ho do kanceláře, monitoroval Svobodnou Evropu. Říkali tomu helsinský proces. Kdyby oba pohraničníci psa následovali, nemuseli by nyní stát u soudu. Nedali se cestou statečného vlčího psa, stali se bezduchými slouhy pánů. Pes stal se hrdinou. Možná jedním z mála za těch hrozných dob. Ačkoliv jej postavili na hranici a rozkázali trhej, a nos lidi, on jim řekl - nikdy. Možná bychom mu měli postavit pomník. S prostým nápisem: Dokázal, co my lidé ne. Po svém postavil se pyšné moci, haf.

Autor: Karel Steigerwald, copyright: MAFRA a.s. - MF DNES - iDNES

Vážený pane šéfredaktore,

dne 7.9.2000 vyšel ve vašem deníku článek Karla Steigerwalda "Nedovolil, aby zlo šlo skrze něj, haf !". Prakticky celý článek se, mírně řečeno, necitlivým způsobem dotýká našeho národního plemene - československého vlčáka. Jako oficiální zástupce tohoto plemene v ČR cítíme povinnost se k tomuto článku vyjádřit, protože obsahuje zcela zkreslené a smyšlené údaje, které toto plemeno poškozují v očích široké veřejnosti. Je nám jasné, že náplní funkce šéfredaktora není zjišťovat objektivitu každého příspěvku, který je ve Vašem listě otisknut. Proto očekáváme, že vzhledem ke snaze o objektivitu, zveřejníte i naše stanovisko. Pokud je nám známo, pan Steigerwald při psaní tohoto článku nekontaktoval nikoho z našich členů ani vedení Klubu. Proto nevíme, z jakých pramenů vycházel. Bohužel z faktů, které uvedl a z celkového tónu článku je cítit, že zřejmě cílem pana Steigerwalda nebylo objektivní informování, ale zřejmě sledoval zcela jiné cíle. V každém případě byl již zveřejněný článek předložen k diskuzi kynologické veřejnosti. Níže uvedené stanovisko bude zveřejněno také pomocí internetu. Očekáváme, že první bude v každém případě zveřejnění ve Vašem deníku v obdobném rozsahu a formě, jako byl dán panu Steigerwaldovi a samozřejmě v dohledné době. Očekáváme Vaše stanovisko a chceme věřit, že tento výstřelek pana Steigerwalda zůstane jen výjimkou z pravidla, že MF DNES je objektivním zdrojem informací.

S pozdravem,

Zdeněk Beneš

předseda Klubu chovatelů československého vlčáka

Stanovisko KCHČSV ke článku Karla Steigerwalda v MF DNES dne 7.9.2000

Hluboce námi otřásl článek K. Steigerwalda, uveřejněný ve Vašem listě dne 7.9.2000 s názvem "Nedovolil, aby zlo šlo skrze něj, haf!". Bohužel musíme konstatovat, že pan Steigerwald na politickém pozadí zkonstruoval, za pomoci polopravd, nesmyslů i evidentních lží něco, co hraničí se zdravým rozumem. Jako oficiální zástupce chovatelů a majitelů československých vlčáků v ČR i jako organizace, která je členem napadené mezinárodní kynologické federace protestujeme proti podobným výpadům. V čele našeho Klubu dodnes stojí Ing. Karel Hartl, který toto plemeno založil a na jehož rozvoji se podílel a podílí. Článek pana Steigerwalda nejen že uráží současné chovatele a majitele československých vlčáků, ale znevažuje chovatelskou a šlechtitelskou práci stovek lidí, kteří se na vzniku a rozvoji plemene podíleli. Upozorňujeme, že československý vlčák je oficiálně uznaným plemenem FCI (mezinárodní kynologická federace se sídlem v Belgii). Zpochybňování uznání je přímým útokem na tuto renomovanou mezinárodní instituci. Těžko se dá polemizovat s člověkem, který o problematice vůbec nic neví. Nicméně je nutné pro laickou veřejnost uvést lži uvedené v článku na pravou míru.

1. Československý vlčák vznikl cíleným křížením karpatského vlka a německého ovčáka. Důvodem křížení byl výzkum, vedený Ing.Hartlem, zabývající se endogení aktivitou kříženců vlka. Po několika letech úspěšných pokusů bylo zjevné, že kříženci v mnohých vlastnostech převyšují německé ovčáky (vytrvalost, orientační schopnosti, zdraví, odolnost vůči extrémním teplotám, citlivější čich atd.). Proto plemenitba pokračovala s cílem získat nové plemeno s výše uvedenými vlastnostmi. Původním cílem nebylo tedy vůbec vyšlechtění nového plemene, ale pouze genetický experiment.
2. Úkolem československého vlčáka na tehdejších hranicích ČSSR nikdy nebylo útočit a zabít člověka. Jeho úkolem bylo především zachytávat stopy narušitelů a zadržet je. Pro speciální účely, kde je žádoucí, aby pes člověka napadl a eventuálně zabil, se československý vlčák nikdy nehodil a nehodí.
3. Pan Pavlov je světově uznávaným vědcem a nositelem Nobelovy ceny a je zjevným znakem naprostého diletantismu, že je pan Steigerwald schopen ho srovnávat s Lysenkem apod. Ano všichni psi jsou cvičeni a vychováváni i na základě poznatků pana Pavlova a nejen u nás, ale v celém světě.
4. Československý vlčák byl FCI poprvé uznán jako plemeno na tzv. přechodnou dobu, v roce 1989. Po dobu 10-ti let byla populace sledována a teprve po této době a po poměrně složitém dokazování životaschopnosti plemene byl na zasedání FCI v Mexiku v roce 1999 uznán definitivně.
5. Československý vlčák patří mezi pracovní plemena a proto je od něj vyžadováno prokázání pracovních schopností. Ty se prokazují dnes pouze jediným způsobem - složením zkoušek všestrannosti psa. Je pravdou, že českoslovenští vlčáci mají svá specifika, jako ostatně každé psí plemeno. Po svých vlčích předcích zdědili např. jistou nedůvěřivost ke všemu cizímu, ale to ještě není znakem bázlivosti a plachosti. Plachým a bázlivým se může stát kterýkoliv špatně vedený pes, nejen československý vlčák. Při hodnocení vlastností československého vlčáka se odvolává pan Steigerwald na "kynologiké příručky". Prosím, pokud cituje zdroj v tak závažné věci, měl by tento zdroj zveřejnit.
6. Pan Steigerwald píše o vyřazení československého vlčáka ze služby pro jeho nevhodnost. Jeden z hlavních důvodů, proč byli vyřazeni ze služby je ten, že jsou pro ni nevhodní. Ano českoslovenští vlčáci byli vyřazeni ze služby na hranicích, ale ne pro svou nepoužitelnost, ale především pro velice silný vztah ke svému pánovi. A na hranicích se každých 24 měsíců měnil psovod. Psi si těžko zvykali na změnu a samozřejmě tím trpěla jejich psychika a tím i jejich pracovní výkony.
7. Od policie byl československý vlčák vyřazen především pro svou nedůvěřivost k cizím a pro nedostatek agresivity, která se u policejního psa předpokládá. Dalším důvodem byl pomalejší postup při výcviku, který je dán nechutí psa bezmyšlenkovitě vykonávat stále dokola jeden a ten samý cvik.
8. O diletantství pana Steigerwalda svědčí i to, že si ani nezašel do bývalého muzea SNB. Tam by zjistil, že tam nikdy žádný vycpaný československý vlčák vystaven nebyl. Vystaven tam byl pouze jediný pes a to byl německý ovčák.
9. Posledním, spíše smutným, zjištěním je, že pan Steigerwald ani neví, jak se plemeno správně jmenuje. Nikdy se nepoužíval, ani neoficiálně, název československý vlčí pes nebo vlčák ČSSR. Staré české přísloví říká "Ševče, drž se svého kopyta". Bohužel Karel Steigerwald se, z nám neznámých příčin, tohoto nedrží a snaží se mást veřejnost v oborech, o kterých nemá ani ty nejzákladnější znalosti. Bohužel pes se proti výpadům podobných "odborníků" bránit nemůže. Článek určitě splnil účel, kvůli kterému byl napsán. A my se obáváme, že důvodem k jeho napsání nebyl jen osobní názor pana Steigerwalda ale zřejmě i některých zájmových skupin, které se i u nás snaží napodobit německý vzor a zakázat tzv. nebezpečná plemena psů. Pro pana Steigerwalda a jemu podobné chceme jen upozornit, že ani v Německu nebyla mezi tato plemena zařazena německá národní plemena. Prostě každý stát by si měl chránit svoje národní bohatství a mezi toto bohatství národní plemena psů určitě patří.

Zdeněk Beneš

předseda Klubu chovatelů československého vlčáka