Jelikož pan JUDr. Kolomazník napadl na poslední členské schůzi celý výbor české
pobočky KCHČSV a řada členů našeho Klubu nezná okolnosti tohoto případu a nechápou
co se vlastně stalo, myslíme si, že je nezbytně nutné uvést věci na pravou míru
a vnést do tohoto případu trochu světla.
Pan JUDr.Kolomazník vlastní dnes kolem 50-ti kusů ČSV. Přesný počet samozřejmě
nikdo z Klubu nezná. Je třeba říci, že veškerou péči zajištuje prakticky pan
Kolomazník sám, takže člověk soudný a znalý věci ví, že to samotný člověk nemůže
nikdy zvládnout sám, zvláště je-li zaměstnán. Pes není ovce. Na to, kolik ČSV
pan Kolomazník dnes vlastní, jeho chovatelské, výstavní a výcvikové úspěchy
jsou prakticky nulové, takže se nabízí otázka, na co je pan JUDr. Kolomazník
vlastně má? Faktem je, že čas od času se nějaká štěňata u pana JUDr.Kolomazníka
narodí, ale návratnost do genofondu ČSV je z této stanice jen těžko vyjádřitelná
procenty.
Začátkem tohoto roku se situace u pana JUDr. Kolomazníka vyhrotila natolik,
ze tři členové našeho Klubu (P. Hanuška, P. Koucký a JUDr. Šimáčková) napsali
dne 27.4.2000 na ČMKU žádost, o kontrolu již výše zmiňovaného chovu. Napsali
ji jako soukromé osoby a nikoliv jménem klubu. I když si dnes myslíme, že kdyby
Klub reagoval na události v Horní Sytové o něco razantněji, nemusel se tento
případ táhnout tak dlouho.
V dubnu 2000 utekla větší skupinka ČSV z provizorních kotců (z důvodů povodně)
a zaútočila na občany a policii v Horní Sytové. K pokousání opravdu došlo a
pan Kolomazník nejlépe ví, že to nebylo poprvé, kdy jeho psi pokousali nebo
napadli domácí zvířata v okolí, takže stížnosti občanů a úřadů z okolí Horní
Sytové byly jistě oprávněné. Faktem je, že ČMKU tento případ odkládala prakticky
do dnešních dnů, i když oficiální stížnosti na způsob držení ČSV panem JUDr.
Kolomazníkem přicházely dál. Poslední byla zaslána na ČMKU dne 14.9.2000. Zaslal
ji Okresní úřad Semily. Další stížnost přišla 27.10.2000, nebyla již adresována
ČMKU, ale panu Ing. Hartlovi. Zaslal ji Obecní úřad Víchová nad Jizerou. Z tohoto
dopisu je zcela patrné rozhořčení nad neschopností vyšších institucí účinně
jednat a situaci kolem psů pana JUDr. Kolomazníka řešit, jelikož strach z jeho
psů trvá dál.
Myslíme si, že stavět plemeno ČSV do roviny útočících a zdivočelých bestií
(jak o tom některé sdělovací prostředky informovaly viz. Právo, MF, Svět psů,
svoji reportáž odvysílala i televize), není v této době, kdy se tak často mluví
a píše o agresivitě psů v souvislosti s "Hamburským případem", pro
naše plemeno rozhodně přínosem.
V neposlední řadě je třeba si uvědomit co by bylo se psy, kdyby se panu JUDr.
Kolomazníkovi stala nějaká nehoda? Myslí pan Kolomazník i na tuto skutečnost? Závěrem jen tolik, že jediné co Klub chovatelů ČSV oficiálně udělal bylo to,
že pana JUDr. Kolomazníka požádal o dočasné složení funkce, kterou pan JUDr.
Kolomazník zastával v chovatelské komisi Klubu. A co udělal pan JUDr. Kolomazník? Zcela nesmyslně zaútočil na vedení české pobočky Klubu, snad aby odpoutal
pozornost od své osoby.
Držel se zřejmě hesla, že "nejlepší obrana je útok". Zřejmě ale
zapoměl, že tady vůbec nejde o nás a koneckonců ani o něj, ale o stav věcí kolem
jeho psů, který je nezbytný dát do pořádku především z hlediska psů samých a
v neposlední řadě také z hlediska lidí, kteří jsou nuceni žít v jejich těsném
sousedství.
Výbor české pobočky KCHČSV
|
