Československý vlčák Agar Morušový háj (kterému říkám Shargoo) prožil dva roky svého života se mnou v Holandsku. Přivezla jsem si ho s sebou jako šestitýdenní štěně. Abych se vyvarovala základní chyby špatné socializace, vzala jsem Shargoo do nejbližšího kravína, ovčína, farmy koní, prasat a slepic. Maje možnost všechno cizí řádně očuchat, přešly ho nejapné myšlenky pronásledovat neznámou zvěř. V Holandsku je zvykem začínat s výcvikem psa už ve 3 měsících. Unesena myšlenkou na zlepšení poslušnosti Shargoo, přihlásila jsem se i já na cvičák pro nejmladší. Štěněcí kurzy jsou velice populární a z údivu občas nevychází jen štěňata, ale i jejich majitelé. Cvičáky mají spíš podobu debatních kroužků, protože před začátkem každé lekce je možno vznést dotaz týkající se čehokoliv ze života Vašeho psa (vzpomínám si, že jsme jednou kolektivně řešili otázku jisté dámy, která se týkala zaražených prdíků jejího maltézáčka). Tamní cvičitel se setkal s československým vlčákem poprvé v životě. Nevkládal do něj velké naděje a Shargoo ho nezklamal. Nic mu nešlo a místo tréninku se raději věnoval rozrývání terénu a přesouvání drnů k mým nohám. (což mi bylo krajně žinantní). Situace se zdála být vážná, nikoliv však zoufalá. Obrnila jsem se trpělivostí a s trpělivostí s československým vlčákem nejdál dojdeš. Mně se to aspoň osvědčilo na 100%. Netrvalo dlouho a domů jsme si vítězně nesli diplom ze štěněcího kurzu, výcviku poslušnosti varianty A a B (to je v Holandsku zkratka pro rozlišení základních a složitějších povelů). Ve dvou letech přišel zásadní zlom - Shargoo začal poslouchat. Rychle chápal, co po něm chci a povely plnil s grácií. Chtěla jsem se s ním přihlásit do dalšího výcviku poslušnosti - varianty C, ale to mi instruktoři vymlouvali. Československý vlčák to prý daleko nedotáhne. Je nesoustředěný a brzy ztratí o trénink zájem. Veškerá moje snaha vyvrátit tyto nesmysly vyšla vniveč. Všeobecně se mu nevěří. Když jsem plna odhodlání vyrazila na nácvik obrany, dopředu jsem se setkala s nedůvěrou ve svého psa. Československý vlčák má v Holandsku status psa výstavního. Projela jsem hodně cvičáků, ale o československého vlčáka jsem nikdy ani nezavadila. Pro jejich majitele jsou zřejmě jedinými úspěchy psů úspěchy výstavní. Škoda ! Kdyby našli cestu k srdci psa s maskou vlka, objevili by v něm víc než jen šampióna krásy.

Michaela Pokorná