Tak jsme byli na Slovensku. V neděli 4.6.2000 se konala tzv. "Európska výstava česloslovenského vlčiaka" v Nitře, pořádaná slovenským KCHČSV. Jako rozhodčí tam byla delegována Ing. Monika Soukupová. Na této výstavě mne několik věcí velice překvapilo a nedá mi to, abych se o své hluboké zážitky nepodělil s ostatními. Předem ale musím upozornit, že nejsem ani genetikem, ani veterinářem a ani kynologickým specialistou. Proto vše co píši, je nutné brát jako pohled laika.

Prvním překvapením pro mne bylo, že na této, pro plemeno prakticky nejdůležitělší výstavě na Slovensku, nebyl přítomen nikdo z vedení Klubu (s výjímkou paní Kollárové), přestože v sobotu tam byli prakticky všichni (v sobotu probíhala mezinárodní výstava). U výstavy s s tímto názvem, předpokládám reprezentativní účast nejen majitelů psů, ale i vedení pořádajícího Klubu. Nebo že by se nechtěli s námi setkat ?

Účast na výstavě byla poměrně vysoká (přes 20 psů), včetně účastníka ze zahraničí (Edit Molnár z Maďarska). Z jiných států bohužel nepřijel nikdo což nutí k zamyšlení, zda si výstava skutečně zaslouží přívlastek "Evropská", když je prakticky pouze klubovou výstavou slovenského Klubu ? Nebylo by lepší zůstat při zemi a nesnažit se za každou cenu prezentovat něco, co nelze prakticky uskutečnit ?

Velkým zklamáním pro mne byla kvalita předvedených psů. Samozřejmě byli předvedeni i jedinci velice pěkní a kvalitní, ale bohužel minimálně polovina psů budila spíše soucit. Na první pohled se zdálo, že bude předveden výkvět plemene - krátké uši i ocasy, perfektní masky, standardní barva oka atd. Nicméně při bližším pohledu se zdálo, že s nimi není něco v pořádku. Myslel jsem si, že nejsou pouze v kondici, ale při rozhovoru s majiteli vyšlo najevo, že to není pravda. Ale slabá tělesná konstituce, malá výška v kohoutku a nenasvalení psi, čím to může být způsobeno ? Byl jsem také překvapen, že je v katalogu uvedeno poměrně méně fen, než se se zjevně dostavilo. K mému překvapení mnohé "feny" byli psi. Jenom s jednou vadou, chyběly jim naprosto pohlavní znaky. Už mi začalo svítat. Potom jsem dostal do ruky rodokmen jednoho z předváděných psů a bylo vše jasné - úzká příbuzenská plemenitba. Nedejte se mýlit, o tomto fenoménu se většinou nikde nedočtete. Tento mor současné psí populace (nejen československých vlčáků) se skrývá pod různými jmény. Nejčastěji se maskuje pojmem "liniová plemenitba". Bohužel naši slovenští přátelé se nepoučili z chyb minulosti (všichni známe problém "Rep z PS") a opakují je i v současnosti.

Nejtragičtější pro mne bylo zjištění, že většina chovatelů, se kterými jsem na výstavě hovořil, naprosto stojí za používáním "liniové plemenitby" a považuje ji za jedinou možnou cestu v dalším chovu. Padaly i takové neuvěřitelné názory, jako že příbuzenskou plemenitbou se obohacuje genetický potenciál psů apod. Ale následky "liniové plemenitby" se už bohužel začínají na psech projevovat. Kromě výše popsaných projevů v exteriéru psů, klesá i počet uchovněných jedinců, a což je nejvíce alarmující, i počet vrhů. Situace je již zřejmě tak vážná, že jsou při bonitacích porušovány i základní body standardu plemene (viz výsledky bonitace ze 14.8.1999, zveřejněné ve "Spravodaji 3/99", kde je uchovněn jedinec s kohoutkovou výškou 58 cm !!!).

Pochopil jsem, proč již dlouhou dobu nejsou nikde dostupné chovatelské údaje o slovenské populaci a ani vedení našeho Klubu je nemá k dispozici. Vše by tím totiž vyšlo otevřeně najevo. V takové situaci by bylo logické otevřít se co nejvíce ven a využívat v chovu maximálně "čerstvou krev". Vedení slovenského Klubu ale nepochopitelně zvolilo postup právě opačný. Vytvořilo administrativní překážky pro využívání zahraničních psů v chovu. Přesto se někteří rozumní slovenští chovatelé snaží nakrýt své feny v zahraničí a získat k tomu povolení svého Klubu, ale zatím je to snaha marná. Ale ne nadarmo se říká "Koho chce Bůh potrestat, toho raní slepotou".

Přejme si tedy, aby příští rok v Nitře již ve slovenském Klubu převážil konečně rozumný pohled a aby garant plemene šel příkladem v kvalitě chovu všem ostatním.

Pavel Hanuška