Závodilo se pouze v jedné kategorii - podle ZVV1. Závodících psovodů bylo celkern deset, plus jeden účastník mimo pořadí ze Slovenska. Stopy probíhaly dopoledne na přilehlých loukách. Tedy deseticentimetrová travička to rozhodně nebyla ! Navíc silný vítr a nepříjemné bodláčí podmínky také neulehčovaly. Přesto (až na jednu výjimku) všechny stopy splňovaly zkouškový limit. Tři stopy dokonce byly přes devadesát bodů. Tady je zřejmé, k čemu mají naši psi přirozené vlohy.

S poslušností to již bylo horší. Začínala ve dvě hodiny odpoledne na louce v blízkosti tábora. Zde již bylo velice dobře vidět, kdo a jak se svým psem cvičí. Špatné štěkání a nevalné aporty se dají přičíst na vrub plemenné příslušnosti, ale páni psovodi, nepřesná a velice pomalá ovladatelnost je pouze výsledkem vaší nedůslednosti při tréninku a především tím, že se obecně vůbec málo cvičí. Poslušnost je zkrátka jen a jen v rukou psovoda. Když pes není hrr do kousání, je to smůla a stojí to moc dřiny trochu to zlepšit. Ale na poslušnosti je pouze pes a Vy na druhém konci vodítka. Tak se trochu snažte správnou motivací ty své šediváky trochu rozhýbat a důsledností upřesnit.

Na obrany byl nástup přesně podle harmonogramu v 16 hodin. I zde se projevila malá pňpravenost (vynechané zástěny), aie i menší razantnost ČSV v obraně. Nikdo nedosáhl devadesátibodového limitu a čtyři psi obdrželi nulu (zdravotních důvody, nedostaečný výcvik, neovladatelnost apod.).

Večer byly vyhlášeny výsledky závodu a předávání cen proběhlo v neděli po výstavní sotěži "PES ROKU". Před touto soutěžní výstavou proběhla v dopoledních hodinách ještě jedna akce - soutěž "O NEJLEPŠÍHO OBRANÁŘE". Byla to soutěž v zadržení na 100 m s protiútokem uspořádaná především jako zpestření a pro pobavení diváků i závodníků. Sarnozřejmě nelze srovnávat s výkony německých ovčáků, ale už ten fakt, že všichni psi se na tuto velkou vzdálenost orientovali na figuranta, plnou rychlostí těch 100 m překonali a, až na jednu mladou fenku, všichni provedli zákus, byl velice příjemným překvapením nejen pro diváky, ale i pro většinu psovodů zúčastněných psů.

Přestože jsem moc nešetřila kritikou na adresu psovodů a připravenosti jejich psů, celé mistrovství proběhlo v úžasné atrnosféře pohody a určitě nejen ve mně zanechalo dojem vydařené akce (za což samozřejmě patříí i velký dík pořadatelům a všem, kdo měli na starosti přípravu a zázemí). Vždyť nešlo o předvádění špičkových výkonů, ale o to, aby se opět obnovila tradice klubových závodů, které budou pro jedny možností porovnat výkony svých psů a pro druhé inspirací k výcviku.

Proto jen doufám, a určitě nejen já, že tato první vlaštovička není zároveň poslední a už teď se ohromně těším na příští ročník, který už snad bude i mezinárodní. Vždyť úroveň závodu stoupá s kvalitou a kvantitou konkurence.

Helena Hubáčková