Krátce nato, co se Endy stal členem naší smečky, jsem zcela náhodou při brouzdání po INTERNETU objevila tyto www stránky - tehdy to ještě byly oficiální stránky klubu ČsV. S úžasem jsem zjistila, že náš Endy je něco jiného, než německý ovčák, že existuje zvláštní a nádherné plemeno, čévéčka ( moc se mi toto slovo nelíbí, ale uznávám, že kratší označení plemene je třeba). Okamžitě jsem poslala e-mail panu Hanuškovi, že snad máme doma ČsV, on mi odpověděl, že pokud je to čévéčko, tak má tetování ve slabině, já jsem Endyho prohlédla a zjistila, že má ve slabině modré číslo 664, pan Hanuška s pomocí ing. Soukupové vypátral v plemenné knize, že je to Clei Ekar , chovatel pan Karel Fryč z Němčic nad Hanou.….. a bylo to. Tak my skutečně máme doma čistokrevného československého vlčáka!!! Jak je možné, že se takový pes dostane do útulku? Chtěla jsem vypátrat víc. Pan Hanuška mne také povzbuzoval a přivedl na myšlenku požádat o kopii průkazu původu. Jenomže my měli Endyho jen v opatrování. Teprve až po roce může útulek předat psa do vlastnictví novému majiteli. Podle zákona je pes ztracená věc a původní majitel může žádat do roka ztracenou věc zpátky. Nechtěli jsme dělat kolem našeho pejska rozruch, aby se snad nenašel původní majitel a nechtěl Endyho zpátky. Už po velmi krátké době jsme si „Enďase“ zamilovali ( on nás také) a pomyšlení, že bychom o něho mohli přijít , nás děsilo. Já vím, byla bych taky ráda, kdyby se mi zatoulaný pes našel, ale myslím si, že půl roku v útulku je dost dlouhá doba, abych svého psa našla. Útulků zase není tolik, aby se nedaly propátrat. Skoro celý rok jsem nic nepodnikala, ale nakonec jsem nevydržela a kontaktovala chovatele. Byli velmi milí a vstřícní, dokonce se přijeli na pejsánka podívat k nám. Věnovali nám fotky Endyho maminky Cindy Jimili a štěňátek, z nichž jedno je náš Enďoušek. Byli nepříjemně překvapeni, že se jeden z jejich pejsků dostal do útulku , ale na druhé straně byli rádi, že jsme ho vysvobodili. Endy se choval velmi způsobně a myslím, že bylo vidět, že nás má rád a že náklonnost je oboustranná.

No a pak nastal den D a syn přivezl z útulku doklad, že Endy je už jenom náš, že nikdo jiný na něj nemá nárok.

S pomocí chovatelů manželů Fryčových jsme shromáždili všechny dostupné informace o osudu Endyho ( asi půl roku v jeho životě je velká neznámá, potuloval se a byl odchycen v Brně), vyplnili formulář žádosti na vystavení duplikátu průkazu původu a čekali jsme. V červenci 2001 jsme průkaz obdrželi.

Chci touto cestou poděkovat panu Hanuškovi, který po celou dobu příběh našeho Enďase sledoval prostřednictvím mých častých e-mailů, poskytl mi mnoho cenných rad a pomohl zařadit našeho pejsana do rodiny nádherných psů - československých vlčáků. Údaje o Endym – Clei Ekarovi - najdete v databázi a několik jeho fotografií v galerii.

Jaký Endy byl? Jaký je v současné době ? Jak ovlivnil a obohatil náš život? To je téma na delší povídání – někdy příště napíšu pokračování.

Olga Pospiechová