V sobotu 2.9.2001 se splnil jeden z mých snů, když jsem se konečně setkala s československými s saarloosovými vlčáky.
 Můj partner Mark a já jsme přes trajekt Dover-Calais dojeli až do Soest-Lühringsen. Díky Veře, která nám popsala cestu. Hned jak jsme přijeli na místo, uviděli jsme mnoho ČsV a jejich vytí nás přivítalo jako první. Chtěli jsme se s vlčáky setkat a překvapilo nás, jak blízko k vlčímu chování mají jejich hry a a stejně tak jak rychle si psi navzájem vyjadřují nadřízenost a podřízenost. To bylo fascinující. Majitelé (a jejich psi) nám připravili srdečné uvítání, proto nás mrzelo, že jsme je museli opustit tak brzy. Při velice příjemné večeři s našimi novými milými přáteli jsme měli možnost si popovídat, zatímco jejich vlčáci seděli tiše pod stolem. Ten večer jsme se dozvěděli mnoho o péči, kterou psi potřebují, ale musím přiznat, že to jen prohloubilo mé rozhodnutí, vlčáka si pořídit.
Příští den jsme vrátili plni optimismu a očekávání, že se poprvé setkáme se saarloosovými vlčáky. Udivili nás, jak mnozí z nich jsou podobní ČsV. Někteří měli masku na obličeji, typickou pro saarloosy ale z větší vzdálenosti je bylo těžké odlišit.
Ve výstavním kruhu se již ukázaly rozdílné povahy. Saarloosovi vlčáci se jevili výrazněji nervózní s ocasy staženými mezi nohama a jejich oči říkaly "Vezmi mne odsud pryč !". ČsV se ukázali jako hrdí s hlavami vztyčenými, někdy znudění, někdy leželi a nic je nezajímalo. Všichni psi a majitelé se nicméně velice dobře prezentovali a můžu řící, že každý kdo svého psa vystavoval se stal vítězem.
 Majitelé byli tak milí, že se nám přizpůsobili a veškeré rozhovory s naší přítomností vedli anglicky. Bylo to setkání vskutku mezinárodní. Byli tu zástupci Německa, Holandska, Švýcarska, Dánska a České republiky. Jsem si jistá, že tam byly zastoupeny i další státy. To jsme velice ocenili a myslím, že jsme o tomto víkendu poznali mnoho nových přátel.
Mnoho jsme toho přečetli na internetu a v knížkách a měli jsme představu, jak by asi psi mohli vypadat, ale nyní již nezapomenu na "vlky", které jsme zde potkali. Nervozita saarloosů byla větší, než jsem si představovala, ale kompensovali to láskou, kterou projevovali svým majitelům - vztah mezi nimi vypadá jako velice silný. ČsV vypadali mnohem samostatněji ale jen do té doby, než se šli pomazlit se svým majitelem, sedli si k jeho nohám a někteří i vyskakovali a olizovali je po tvářích.
Mohu řící, že víkend se nám velice líbil, potkali jsme milé lidi, milé psy a nemůžeme se dočkat až se s Vámi a Vašimi psy setkáme příště.
Jody a Mark
|
