Hodnostní hierarchie se objevuje nejen ve vlčí, ale i v psí smečce. Nadřazenost a podřízenost působí ve smečce složené pouze ze psů, ve společenství složeném z psovoda a jeho několika psů a dokonce i v klasické dvojici psovoda a jeho psa. Psovodovi napomáhá k zaujetí nejvyššího hodnostního postavení také schopnost zvířat respektovat biologickou nadřazenost. Pod tímto pojmem se rozumí nadřazenost, která je dána příslušností k jinému živočišnému druhu. Tak dominuje ve volné přírodě např. potkan nad krysou nebo leopard nad gepardem. Pes mnohem snáze přijímá nadřazené postavení člověka než silnějšího jedince svého druhu. Proto také můžeme občas vidět dvanáctiletého chlapce, který předvádí na zkouškách nebo na závodech psa většího a těžšího než je on sám.

Vzájemné vztahy člověka a psa jsou poměrně komplikované. Nejčastěji zaujímá psovod v hierarchickém žebříčku postavení, které je možno označit jako superalfa, protože většinou s ním nelze přímo soupeřit o vedoucí postavení. Nevýhodou je, když se nedůslednou výchovou psa dostane psovod do postavení obyčejné alfy, protože alfa musí být připraven na budoucí střetnutí o vedoucí postavení i když její priorita je zatím nesporná.

Velmi složitá hierarchie se vytváří ve vlčích smečkách. Sociální struktura smečky vlků je organizována ve dvou základních liniích. Jedna linie vede mezi samci a druhá mezi samicemi. Samice alfa je submisivní (podřízená) samci alfa a hlídá si především vztahy mezi samicemi. Vlk alfa se zaměřuje hlavně na samce a nevěnuje přílišnou pozornost podřízeným samicím. Vlk alfa ale přijímá od všech příslušníků smečky projevy příchylnosti, a to bez ohledu na pohlaví. Obecně platí, že vůdce celého společenství má ze svého postavení značné výhody. Nejenže určuje pohyb celé skupiny, ale většinou si při krmení urve pro sebe nejlepší kusy potravy, má přednostní právo při výběru pohlavního partnera a při odpočinku zabere pro sebe nejlepší místo. Své postavení si proto střeží a zvlášť bedlivě sleduje chování jedinců beta a gama, protože jedině ti ho mohou ohrozit. Hned v zárodku tlumí agresivní projevy těchto rivalů, i když jsou namířeny proti jiným členům smečky. Tak vlastně dochází k tomu, že společensky nejvýše postavené zvíře brání napadená zvířata smečky a zachovává ve společenství rovnováhu.

Ve smečce psů se tvoří sociální hierarchie v jedné linii bez ohledu na pohlaví. V chování uvnitř vlčí a psí smečky jsou i další rozdíly. Většina smeček psů žere tak, že se ke společnému krmení dostane nejdříve pes alfa, pak fena alfa a potom další členové smečky podle hodnostního pořadí. Jen velmi mladá štěňata (asi do 12. týdne věku) se mohou přiživovat společně s dospělými jedinci, ale je možno pozorovat také feny, které zahání od krmení už pětitýdenní štěňata, aby se nejprve nakrmily samy. Naproti tomu u vlků mohou mladá zvířata nejméně do šesti měsíců žrát společně s dospělými a dokonce jim vytahovat kusy masa z tlamy. Agresivita projevovaná mezi dospělými vlky u krmení je rozhodně menší než u psů. Vlci jsou mnohem více sociálně založeni a nakrmit se musí celá smečka i v době hladu. Jen bezprávní jedinci omega jsou od žrádla bez milosti vyháněni.

Zastavme se ještě u jedince omega. Je to samec či samice na konci řady organizovaného zvířecího společenství. Těžko říci, zda ještě patří do smečky, protože je to zvíře bezprávné. Nejenže nemá právo vyzvat kteréhokoliv člena smečky ke hře, ale je zaháněno i od žrádla a směřují proti němu naprosto bezdůvodné útoky. Nestojí ani na poslední příčce hierarchického žebříčku, ale spíše je smečkou zaháněno pryč. Dochází ke zdánlivým krutostem, například byly pozorovány případy, kdy fena alfa zabila téměř všechna štěňata feny, která se dostala do postavení omega. Fena alfa tím hlídá prostor pro svůj vlastní vrh štěňat v období, kdy by smečka dva vrhy štěňat neuživila. Chování vůči zvířeti omega není u divokých psů projevem surovosti, ale je normálním jevem, kterým se smečka zbavuje nadbytečných členů (vnitřní selekce).

Psovod, který má dva psy, se zde ocitá v čele smečky, a to v postavení alfy nebo superalfy. Během formování vzájemných vztahů budou jeho psi soupeřit o druhé a třetí místo. Soupeření může mít nejrůznější intenzitu, protože hodnostní postavení se nedosahuje jen přímým bojem, ale také různými postoji, hrozbami a protlačením se kupředu. Psovod jako člen alfa musí tlumit projevy agresivity mezi svými psy a donutit je, aby ke stanovení bety a gamy došlo mírnějšími prostředky. Psovod by si měl uvědomit, ve kterých situacích dochází nejčastěji ke střetům mezi psy, jak tyto střety začínají a být na ně připraven. Střety mohou mít nejrůznější podobu - od protlačování se k noze psovoda ve chvíli, kdy psovod vede oba psy u nohy, až k prudkému útoku na druhého psa, kterému věnuje psovod momentální pozornost. Psovod se dvěma psy nejen tlumí projevy vzájemné žárlivosti, ale současně napomáhá vytvořit hierarchii mezi nimi. Začne-li některý ze psů při společné chůzi trvale zaujímat místo těsně vedle jeho nohy, bude je brát k noze v tomto pořadí. Vypustí-li z kotce psa, který při vypuštění jako druhý okamžitě napadá prvně vypuštěného psa, změní pořadí vypouštění. Je také možné věnovat se oběma psům stejně intenzívně a tím docílit stejného hodnostního pořadí obou psů, protože u psů se hodnostní pořadí mimo jedince alfa stanovuje nikoliv celkově, ale pro každý funkční okruh chování zvlášť. Tak je možno pozorovat, že pes, který si nenechá vzít hozený aport (lovecký funkční okruh) a vybojoval si místo těsně u psovodovy nohy (hierarchické vztahy), se nechá odstrčit od misky se žrádlem (potravní chování) a při odpočinku v jednom kotci či místnosti ho druhý pes vystrkává z nejpohodlnějšího místa (chování při odpočinku). Součty vzájemných dílčích hodnot se tak mohou u obou psů časem vyrovnat. K podobnému vyrovnání může pozorný psovod přispět a silně je ovlivnit.

Hierarchická struktura není nikdy pevně stanovena, i když ve smečce psů je stabilnější než ve smečce vlků. Struktura je dána rovnováhou sil: zespodu působí tendence k sociální expanzi a proti ní působí agresivní projevy nadřazených zvířat snažících se udržet si svoje místo. Podřízení vlci projevují na rozdíl od psů větší sklony prosadit se. Ve vztahu psovoda a psa také dochází ke kolísání hodnostního odstupu mezi člověkem a psem, který se však nejčastěji projevuje jako neposlušnost psa. Příčinou bývá neprůbojnost nebo nedůslednost psovoda. Dostane-li výcvikář nového sebevědomého psa, musí bezpodmínečně získat nad psem nadřazenou pozici. Ale ani u dospělého psa není nutné, aby se pokusil získat převahu prudkým a surovým násilím. Tak pes dostane nanejvýš na nějakou dobu z přemožitele strach, ale kladná sociální vazba se nevytvoří. Je-li pes tvrdý a z ran se brzy vzpamatuje, hrozí opět nový konflikt. Pro vytvoření žádoucího vztahu nestačí jen rázně projevená agresivita. Ve vztahu psovoda a psa musí být i vzájemná náklonnost a tu strach nikdy nenahradí.

U vlků se změny v pořadí často rozhodnou jediným bojem. Prohraný boj způsobí na určitou dobu psychický otřes tak silný, že zvíře může poklesnout o několik hodnostních stupňů. Analogický je vztah člověka a psa. K vyloučení strachu ze vzájemného boje je nejlepší zvolit cestu postupného podrobování si psa bez náhlých a vyhrocených střetů.