Vlci ve volné přírodě zakládají v období rozmnožování doupata, ve kterých se jim rodí a kde vychovávají mláďata. Kolem tohoto doupěte umístěného ve vývratu, jeskyňce či rokli se nachází prostor, jehož hranice označují dospělí vlci močí a do kterého je zakázán přístup cizím vlkům. Za tímto prostorem se rozkládá oblast, která vlčí smečce slouží jako lovecký revír.

Letní teritorium vlčí rodiny nebo smečky lze obdobně jako u jiných teritoriálních zvířat rozdělit na domov I. řádu, II. řádu a na potravní revír. Domov I. řádu představuje u vlka jeho vlastní doupě, domovem II. řádu je značkovaná oblast okolo doupěte a potravním, tj. u šelem loveckým revírem je oblast, kde si vlci opatřují potravu. V zimě opouštějí vlčí rodiny stálá stanoviště, sdružují se do větších smeček a hranice dosavadních revírů ztrácejí svou platnost.

Teritorialita je vynikajícím přírodním zařízením, které zabraňuje, aby počet zvířat jednoho druhu překročil množství, které se ještě může v dané oblasti uživit. Každá lidmi nenarušená krajina, kde žijí vlci, je rozdělena na jednotlivé lovecké revíry. Těchto revírů je omezený počet. Velikosti loviště smeček nejsou vždy stejné. U všech divoce žijících šelem je velikost revírů stanovena především podle úživnosti kraje, tj. hlavně podle množství lovné zvěře. Velikost loveckých revírů je značně závislá na dostupnosti potravy a na konkurenčním tlaku jiných vlčích smeček. V lesnatých krajinách loví smečka v revíru několika desítek čtverečních kilometrů, ale v otevřené krajině tundry, stepi nebo polopouště dokáží vlci lovecky využívat území o rozloze až 1000 km2. Velikost revíru samozřejmě ovlivňují i jiné faktory, jako dostupnost vodních zdrojů nebo možnosti úkrytu v krajině. Jako úkryty jsou využívány prolákliny, ostrůvky zvýšené vegetace, křoviny a lesíky. Na těchto místech vlci budují své nory a odpočívají přes den, ale nikdy zde neloví.

Teritorialita ovlivňuje mnoho oblastí chování zvířat. Například mladí vlci zůstávají v rodičovské smečce až do doby, než dosáhnou věku vhodného k páření. Ale i když dospějí a mohli by založit rodinu, brání jim v tom někdy nedostatek sídlišť. Zůstávají proto s původní rodinou a podílejí se na výchově mláďat vedoucí vlčice. Je-li teritorium nevelké a potravy málo, vzrůstá ve zvířecím společenství agresivita. Zůstane-li ve smečce několik dospělých vlčic, potlačuje nejvýše postavená fena sexuální projevy podřízených samic během říje a brání si tak prostor pro svůj vlastní vrh. Nedostatek potravy zasahuje i do fyziologie rozmnožování. Je-li málo potravy, rodí se méně mláďat. Je to opět způsobeno psychickým stavem podřízené samice, která často po napadení fenou alfa není schopna po nakrytí zabřeznout. Tyto citlivé vazby jsou u psa domestikací narušeny, avšak i u domácích zvířat se při nahloučení příliš velkého počtu jedinců na omezené ploše objevují stresové stavy, postihující převážně zvířata na spodních příčkách hierarchického žebříčku. Prvním příznakem dlouhotrvajících stresových stavů je právě omezená plodnost a jiné poruchy při rozmnožování. Tento ochranný mechanizmus zajišťuje prosazení genotypu lépe přizpůsobených jedinců v celkovém genofondu smečky.

Hranice každého teritoria jeho vlastníci pečlivě označují. Hlasitý zpěv ptáků na jaře neslouží jen k přilákání samiček, ale především k oznámení, že tento revír je již zabrán a každý vetřelec bude okamžitě vyhnán. Vlci používají k označování domova II. řádu především pachových značek. Čas od času obcházejí vůdčí jedinci hranice a pečlivě, vždy jen několika kapkami, pokropí "hraniční sloupy". Těmito sloupy jsou kameny, keře a kmeny stromů, mohou to však být i jiná místa v terénu. Byl popsán zajímavý případ, kdy muž, pozorující divoké vlky s nimi měl neustálé problémy na tábořišti, neboť mu opakovaně lezli do stanu, jakmile se vzdálil, přehrabovali zásoby a jiným způsobem škodili. Řešení však bylo jednoduché. Ohraničil tedy malý prostor kolem stanu svou močí, na což samec alfa odpověděl stejným činem, ovšem ze strany svého teritoria. Od té doby neměl pozorovatel s vlky problémy. K označování loveckého revíru, oblasti mnohem větší než domov II. řádu, slouží signály zvukové a pachové. Skupinové vytí smečky před odchodem na lov je právě oním signálem. Vlci vyjí v létě i v zimě. V zimě je skupinové vytí rozdělováním revírů mezi smečkami pro tuto noc, proto je také frekvence vytí mnohem větší než v létě. Vlci nevyjí pouze v období, kdy jsou mláďata ještě malá, aby tak neprozradili svou přítomnost. Jako pachové signály pro označování loveckého revíru slouží moč a trus. Lovecké revíry bez přesně vymezených hranic značkují vlci na ochozech, po kterých se nejčastěji pohybují. Pár kapek moče vlastně říká: "Byl jsem tady". Proto psi značkují tak často patníky a nároží v neznámém prostředí. Jen ve známém prostředí prosyceném pachy smečky či jedince pes nešetří svou močí a močení má charakter prostého vyměšování. Trus vlků neslouží zřejmě k označování hranice teritoria, ale přesto oznamuje, že se zvíře pohybovalo v tomto prostoru. Individuální zápach dodává trusu výměšek análních žláz. Proto psi často očichávají čerstvý trus svých předchůdců, kdežto výkalům své smečky nevěnují příliš pozornosti.

Zvířata hájí svá teritoria proti jiným jedincům svého druhu. Psi páriové žijící bez pána ve velkých městech Orientu dokáží zabít cizího psa zatoulaného do ulice, která patří do jejich revíru. Setkají-li se však tato zvířata na neutrální půdě, chovají se k sobě většinou přátelsky. Bouda stojící na dvorku nebo v kotci je pro psa domovem I. řádu, dvorek nebo prostor psince je domovem II. řádu. Čím blíže k teritoriu I. řádu, tím více vzrůstá sociální sebejistota psů. Psi na dvorcích zalézají do boudy, když se na ně křikne, ale z boudy cení zuby a vrčí. Stupeň agresivity, se kterou bojují psi s vetřelcem, rovněž klesá s narůstající vzdáleností od domova. Tak se stane, že německý ovčák vejde na dvorek patřící malému voříškovi, ten se na ovčáka rozhořčeně vrhne a ovčák ustoupí. Nechá se vyhnat malým psem, který by se mu při setkání na ulici zdaleka vyhnul. Agresivita vůči člověku podléhá stejným zákonitostem. Pes, který se na ulici chová přátelsky k cizímu člověku, bude hrozivě vrčet a útočit přes plot, jakmile se stejný člověk bude snažit vstoupit na "jeho" dvorek.