Pro mnoho lidí je šokující představa, že jejich psí přítel a miláček je vlastně vlk přestrojený do psích šatů. Není bohužel asi jiná šelma, kterou by člověk víc nenáviděl než vlka. Tato nenávist panuje od doby, kdy se lidé z lovců stali zemědělci a ochočili si další zvířata jako ovce, kozy a skot. Ohrady s ovcemi samozřejmě neunikly pozornosti tak inteligentního lovce, jakým je vlk, pro kterého se ovce staly za velkého hladu tou nejsnazší příležitostí k získání potravy. Sáhnout člověku na osobní majetek však bylo, je a asi ještě dlouho bude tím nejhorším prohřeškem. Z tohoto důvodu přes stovky ekologických studií o významu šelem v populační dynamice kořisti se dnes ekonomikou zaslepený "člověk nemoudrý" neobejde bez nesmyslného dělení zvířat na užitečná a škodlivá.

Vlk se stal už od středověku největším nepřítelem člověka a žádné zvíře se nedočkalo tak vášnivé nenávisti a pronásledování. Tuto nenávist lze pozorovat v mnoha mýtech, ale i v pohádkách. Červená Karkulka je mezinárodním příkladem, jak vlka pomlouvat a vést děti od útlého věku k nutnosti považovat ho za vzor krvežíznivosti a zla. Nedávno jsme i u nás mohli být svědky mediální hysterie, kterou způsobilo několik zdivočelých psů v Beskydách. Hlavním podnětem k zastřelení těchto šelem nebyly ani tak ovečky, ale starost politiků, aby tito "vlci" nespolykali žáky i učitelky okolních mateřských škol. V současné době Česká republika jako jedna z posledních evropských zemí, ještě před Albánií, konečně podepsala Bernskou úmluvu o ochraně evropské fauny. K celoevropské ostudě si však Ministerstvo zemědělství vyžádalo výjimku z této konvence, která mimo jiné praví, že nedopustí vniknutí ani jednoho vlka či medvěda na území naší republiky.
Pominu-li zcela nesmyslný strach z možnosti napadení člověka vlkem (ano, tím plachým zvířetem, které uteče při tlesknutí dlaněmi), existují dva důvody mluvící proti opětovnému zavedení vlka v přírodě. Prvním je obtížné očkování volných vlků, či spíše neochota českých myslivců se touto věcí zabývat. Jejich hlavní námitku, že napadení vzteklým vlkem je daleko horší než napadení vzteklou liškou a že nedokonalé očkování nástrahami na vlčí vzteklinu nestačí, však snadno vyvrací zkušenosti západoevropských myslivců. Ty prokázaly, že naopak očkování vlků nástrahou je daleko účinnější než u lišek, protože vlk má mnohem větší teritorium než liška a snáze tedy na vhodně položenou nástrahu narazí. Také trvale udržuje nízký stav populací již zmíněných lišek a jiných malých šelem, jejichž přemnožení je u nás v současné době velkým problémem.
Druhým důvodem je již zmíněná snaha zemědělců o likvidaci vlků zaběhlých k nám z Bavorska. Mně se v této souvislosti nejvíce líbily názory slovenského zoologa přizvaného k posouzení situace v Beskydách. Tento odborník potvrdil přítomnost vlků a jednoznačně prohlásil, že bez nich nikdy nemůže existovat přirozený ekosystém bukojedlového lesa - původního porostu našich hor. Vlk tlumí vzteklinu u lišek, mor divokých prasat a je jediným aktivním predátorem jelení zvěře. Na otázku, zda je vlk nebezpečný lidem, odpověděl, že existuje jen jeden v literatuře zdokumentovaný případ, kdy se vlk pokusil sežrat dítě a to právě Červenou Karkulku, o jiném případu neví. A podle statistik prý myslivci na Slovensku zastřelí ročně 30 až 40 lidí, ale případy zabití vlkem nejsou známy. Těmto slovům nelze než zatleskat. Navíc sebelepší myslivec při nejlepší vůli nedokáže nikdy tak odborně odstraňovat nezdravé a slabé kusy zvěře, jak to dokáže vlk.
Pro chovatele ovcí je nasnadě jednoduché řešení. Dobrý pastevecký pes. Jeho úkolem není vlky zabíjet, i když je toho nepochybně velmi dobře schopen a dozajista to i udělá, bude-li mít příležitost, ale udržet je od bezbranných ovcí dost daleko. Vlci nejsou hloupí a nebudou se vystavovat riziku vážného zranění nebo i smrti. Respektují teritorium pasteveckého psa, je-li ten dost silný, aby si respekt udržel. Naopak nechráněné ovce jsou příliš snadnou kořistí, aby ji vlci mohli jen tak nechat být. Z biologického hlediska však nemůže být pochyb o tom, že vlci do přírody patří.

A nakonec se nemůžu nezmínit o oblíbeném přísloví Homo homini lupus. Doufám, že z výše uvedených informací je jasné, že toto přísloví by mělo být formulováno lépe: Vlk vlku člověkem. Oproti vlku jsou skutečně mnozí lidští jedinci mnohem zákeřnější, proradnější a takové jedince by vlčí smečka už dávno vyhnala.