Pokračování Endyho příběhu - jaký byl, když se stal členem naší smečky
Autor: Olga (19. 2. 2002 - 09:12) |
|
 |
27.10.1999 začal příběh oboustranné velké lásky a oddanosti. Endy měl za sebou asi půlroční pobyt v útulku. Když jsem toho pejsánka poprvé uviděla, sevřelo se mi srdce soucitem. Byl nedůvěřivý, špinavý, páchnoucí, hubený, žádná jiskra v oku, žádné náznaky hraní, jen vystrkoval čumák za rohem, couval před námi, bál se bouchnutí dveří, zvednuté ruky…. Nejprve tedy napít, žrádlo, koupel, bouda, seznámení se všemi členy jeho budoucí smečky a s jeho územím. A mezi tím hlazení, česání, kartáčováni, mazlení, procházky po okolí. Pomaloučku roztával, zalíbilo se mu česání a kartáčování, nejvíc ale asi mazlení. Na procházce krásně chodil na vodítku, netahal, zřejmě byl zvyklý u bývalých majitelů. Když byl bez vodítka, držel se blízko, pořád mě sledoval. Jen zašel za roh, hned se vracel dívat, kde jsem.
Hodně nám s jeho návratem do života pomohl náš druhý pes Etkin – kříženec labradora a NO. Tehdy to bylo divoké a temperamentní půlroční štěně (štěně už není, ale divoký a temperamentní je pořád). To byly honičky, válení, zápasy…. Endy se nejraděj převalil na záda na zem, všechny čtyři nohy nahoru, Etkin ho chytal za kožich pod krkem, točil s ním na zemi, bylo jedno, jestli je sucho nebo bláto. Asi po měsíci jsme byli úplně dojati, když si Endy vesele povyskočil jako hříbátko a začal používat postoje vyzývající ke hře. V očích se mu objevily jiskřičky a na čumáku úsměv. Nevěříte ? Podívejte se na nějakou fotografii v galerii (připomínám, že se podle průkazu původu jmenuje Clei Ekar CS). Od té doby jeho radost ze života roste a roste.
Mnohokrát utekl. Je nesmírně vynalézavý. Někdy jsme ani nezjistili, kudy se dostal ven. Manžel by mohl vyprávět, co všechno musel udělat, aby útěky Endymu zkomplikoval. Endy se vždy vrátil, délka výletů se stále zkracovala. Nejdéle byl pryč dva dny, poslední vycházky trvaly asi hodinu. Největší problém byl návrat zpět za plot. Báli jsme se myslivců, aut, taky aby někoho nevylekal nebo nekousl - i to se stalo. Naštěstí nic vážného, jen to bylo moc nepříjemné a museli jsme sáhnou do peněženky (prokousnuté nové rifle na zadnici mladé krásné slečny, natržené montérky kolemjedoucího cyklisty…). Naposledy utekl v září minulého roku. Proč už neutíká ? Nevíme, ale asi už ho to nebaví. Poslední opatření, které manžel udělal, je zpětná branka, kterou Endy může domů, ale ven ne. Potřeboval jen tři pokusy na pochopení, jak ji používat. Zřejmě je návrat příliš jednoduchý, tak už to není tak zábavné.
Většina útěků byla spojena s návštěvou kosmetického salonu pro psy – vždy se vrátil naparfémovaný. Strašně se divil, že jsme neměli pochopení a následovala koupel, kterou zrovna moc nemiluje. Parfémy střídal – kravský hnůj, koňské koblihy, "lidovce", mršiny, ale nejhorší pro mne (pro Endyho asi nejlepší) byla shnilá ryba na břehu řeky Svitavy. To se mu povedlo se mnou na procházce a neparfémovali se tehdy oba – Endy i Etkin. Vrčel na mne, když jsem ho odháněla a snažila se klackem smrdutou kaši zahrabat. Nemohl pochopit, proč se ke mně nemůže přitulit. Přitulil se. Ani tři koupele se šamponem nepomohly odstranit tu hrůzu.
No a jaký je teď ? Úžasný. Jak změnil náš život ? Hodně. Ale o tom zase někdy příště.
Olga
|
|
|
| |
|
