Není zvykem z komentáře ke článku "vyrobit" článek nový, nidméně v tomhle případě si dovolím udělat výjimku. Téma je totiž poměrně "žhavé" a zvláště nyní, kdy už se začíná vážně diskutovat o vstupu ČR do EU a o přebírání jejích norem a předpisů.
Od něznámého návštěvníka našich stránek jsme dostali následující komentář :

Re: O agresivitě (a nejen psí)
Chtělo by to trochu více informací. Tak například v Americe jsou oblíbene psí zápasy, ke kterým je výlučně používán pitbull. Existuje důvod, proč zrovna pitbull. Tyhle zápasy jsou samozřejme ilegální a je velmi těžké přijít na místo zápasu, nebo dokonce na chovnou farmu, která bývá hluboko v lesích. Pes, který při útoku štěká, nebo je jinak hlučný se nezařazuje ani do zápasu ani do chovu. Zápasy totiž mnohdy probíhají v bytech! Ty byty jsou bez nábytku, vleze se tam desítky lidí a uprostřed se odehrává tichý krvavý zápas dvou psů. Pes, který prohraje se nechává vykrvácet, protože zastřelení je hlučné a přivolává policii. Farma dokáže vyprodukovat neuvěřitelné množství tiše útočících psů, mnozí končí v rukách nic netušící veřejnosti prostřednictvím adopčních organizací. Pitbulové jsou znakem agresivity a síly, proto si je pořizují lidé velmi podivného ražení. Když říkají politici, že chtějí některá plemena označit jako nebezpečná, řídí se statistikou útoků. Rozhodně se neucházejí o hlasy psích voličů. Je mi líto majitelů, kteří mají tato plemena ráda a musí se podrobit restriktivním opatřením, ale možná že by namísto planých stížností na politiky se měli aktivně angažovat proti těm, kteří si pořizují psy z mnohdy velmi podivných důvodů. Že to budou zrovna plemena, která připomínají nacisty, nebo jsou slavná pro svůj tichý skus není náhoda.

Dovolím si s tímto názorem trochu polemizovat. Své osobní názory na jednotlivá plemena nechám stranou. Jistě je pravda, že některá plemena byla (a jsou) šlechtěna ke zcela jiným účelům, než je být přítelem člověka. Taková je prostě realita. Já osobně se přiznám, že mnohá plemena i ve mně vyvolávají odpor. Problém ovšem není ve psech, ale v lidech (jak pěkně popsal Oldřich ve svém článku). Vždyť pes není výtvorem divoké přírody, ale výtvorem člověčím.
Autor komentáře se zjevně nechal značně ovlivnit názorem, který šířili a šíří hlavní tvůrci návrhů tzv. "protipsích zákonů". Toto ovlivnění mu nelze vyčítat, bohužel tak uvažuje značná část veřejnosti. Již jedna známá osobnost v historii řekla že "stokrát opakovaná lež se stane pravdou". Z tohoto vycházejí i tvůrci těchto zákonů. V důvodové zprávě k návrhu zákona stálo, že "... v poslední době se množí útoky psů na člověka...". Předkladatelé (především poslanec Kořistka) to neustále zdůvodňovali údajnými statistikami. Všechny kompetentní orgány (Státní veterinární správa, Ministerstvo zemědělství, Policie, Armáda, Komora veterinárních lékařů, ČMKU atd.) nicméně konstatovaly, že žádné celostátní statistiky o napadeních člověka psem prostě neexistují. Nicméně poslanci byli jako hluší a slepí a tu lež opakovali stále dokola. "Proč o tomto tématu píše na našem serveru ?" zeptají se mnozí, vždyť naši vlčáci na seznamu nebezpečných plemen nebyli. Jistě, ale v návrhu zákona bylo zmocněno Ministerstvo zemědělství, kdykoliv tento seznam libovolně rozšířit. Tedy už jen administrativní úkon, proti němuž není v našem právním řádu obrana.
Zkušenosti ze sousedního Německa jsou více než alarmující. I má zkušenost je poměrně smutná. Dovolte popsat krátce mou příhodu. Už jste asi viděli fotografie našich psů před berlínskou radnicí. Snímek takřka idylický, nicméně těsně před jeho pořízením jsme byli ostře zastaveni policejní hlídkou, která nás okamžitě obvinila z toho, že se jedná o nebezpečná plemena psů a která, podle současných německých předpisů nesmí chodit bez košíku po ulicích. Když jsme oponovali, že se nejedná o plemeno, jmenované ve vyhlášce berlínské radnice, bylo obvinění překvalifikováno tak, že se tedy jedná o křížence vlka a taková zvířata musí být chována pouze v klecích nebo uzavřených výbězích. Pouze díky našemu neústupnému postoji a především díky našim německým přátelům, kteří znají velmi dobře svá práva a hlavně znění vyhlášek, jsme nebyli odvezeni na služebnu policie k dalšímu vyšetřování. Proč tuto historii vyprávím ? Je z ní jasně vidět, že přestože v Německu není československý vlčák na žádném seznamu "nebezpečných plemen", pro policii není problémem najít si cestu, jak majitelům život znepříjemnit. Této situaci napomohlo i několik článků, které vyšly v německých bulvárních periodikách, kde byl československý vlčák líčen, jako zabiják a plemeno div ne bojové. Je pochopitelné, že laická veřejnost je takovými "informacemi" silně ovlivněna.
Svého času jsem organizoval část odporu proti návrhu zákona č. 805. Vznikly tak stránky "To jsou oni", kde je celá problematika shrnuta. Problémem třídění psů na "nebezpečné" a "bezpečné" je objektivita takového posuzování. Nutit psa, aby si bez odporu nechal položit na záda jiného psa (což je údajně součástí zkoušky agresivity v Německu !!!) je holý nesmysl a svědčí pouze o, řekl bych, "hysterickém" přístupu k věci ze strany úřadů a diletantismu tvůrců takovýchto předpisů. Nechtějme zavádět takovéhle metody i u nás. Řešení situace je přitom až překvapivě jednoduché. Stačí přijmout zákon o povinné identifikaci všech psů mikročipem a o plné odpovědnosti majitele za svého psa. Po tomto řešení volají všechny státní i nestátní instituce, mající s kynologií co společného. Identifikace psa by jednoznačně převáděla odpovědnost za jednání psa na jeho majitele, kterého by bylo možné za škody hnát k odpovědnosti. Hrozba trestu by samozřejmě měla i silný preventivní účinek. Bohužel v našem zákonodárném sboru není toto volání vyslyšeno a stále se spekuluje o rozdělování psů na ty zlé a hodné, protože to lépe hraje na city voličů. Navíc je to velice průhledná politika - snaha rozdělit kynologickou veřejnost a tím snížit sílu odporu proti takovým návrhům. Zatím se jim to nepodařilo a doufám, že se to ani nepodaří.