Každý pes vnímá rodinu, ve které žije jako smečku s určitým uspořádáním. Hierarchii smečky lze rozdělit dle postavení jednotlivých zvířat na alfa, beta, gama atd. Je to tedy stejné jako u šakalů a vlků, ze kterých byla dnešní plemena vyšlechtěna. Alfy mají vůdčí postavení. Jako alfu může pes vnímat třeba autoritativního tatínka ale často hlavně cílevědomou maminku. Pes zkrátka instinktivně vycítí, kdo je v rodině "šéf". Ve smečce je to zpravidla nejdominantnější samec a samice. V rodině to funguje analogicky. Váš pes by měl být v této hierarchii rodiny až na posledním místě. Tímto míním, že všem členům své smečky, se kterými se pes pravidelně setkává, by měl být podřízen. Člověk, který je psu podřízený musí počítat s tím, že mu pes kdykoli může uštědřit výchovnou lekci (často bolestivou). Například necháte-li pejska jako štěňátko usadit se dlouhodobě ve vašem křesle, může se v jeho dospělosti, když už není tak bezbranný a roztomilý stát, že Vás pokouše, když se z toho křesla budete chtít dívat na televizi. To je přece od malička jeho křeslo a hlavně vy jste ve smečce až pod ním ! Vy nemusíte být z hlediska hierarchie celé smečky alfa, ale musíte být vašemu drobečkovi jako jeho psovod nadřízen. Nezapomeňte, že každý člen rodiny si vytváří ke psu svůj vlastní vztah. Nefunguje to tak, že psovod psa vycvičí a on pak poslechne automaticky i ostatní. Aby pes poslechl i někoho jiného než psovoda, musí mu takový jedinec být psu nadřízen a důsledný ve svých požadavcích (stejně je pravděpodobné, že bude mít smůlu). Existují určité projevy společné všem plemenům, podle kterých lze určit, zda je pes podřízen. Jsou to prvky v chování psa provázející emocionální stavy jako strach, radost či nejistotu. Pes je přikrčený stahuje uši dozadu a ocas mezi nohy, když má, jak se říká, nahnáno. Jestliže se bojí hodně může se i pomočit. Zvlášť časté je to u submisivních a mladých psů. Když si pejsek lehne na záda stahne ocas a uši, pak je úplně pořízen a moc vylekaný. Takto se obvykle chová v nejkrajnějších situacích, kdy už neví, jak by se zachránil a nikdy nesmí být v této pozici trestán. Jestliže se pes raduje dává uši obvykle dozadu, vrtí ohonem, bývá přihrbený, skáče na dotyčnou osobu a snaží se jí olizovat. Toto chování je obvykle nežádoucí u velkých plemen, neboť oběť takových projevů štěstí se obvykle po zásahu domácího mazlíčka cítí, jako by ji právě přejel kříženec buldozeru a myčky. Štěňátka a mladí pejsci se také při radostných shledáních počůrávají. Netrestejte je za to, i když budete mít možná mnohdy pocit, že se radují, jen aby si mohli ulevit doma tedy v teple a hned. Určitě je to přejde. A jedna zásada, kterou je nutno dodžovat v každém případě a každé situaci - NIKDY SE SVÉHO PSA NESMÍTE BÁT !!!!!!!!!!!! Jakmile se bát budete, pes to vycítí a nic s ním nezmůžete. Bude se cítit Vám nadřízen a tím pádem si bude dělat co chce. Navíc se takový pes může stát velmi nebezpečným pro vás i vaše okolí.

• Krmte psa občas z ruky (vaši ruku bere jako tlamu).
• Jezte dříve než váš pes a před ním. Ve smečce dříve žerou výše postavení jedinci.
• Vstupujte první do dveří. Vy jste vůdce ne pes. S tímto bodem jsem měla drobné potíže. Moje fenka se naučila hrnout se do dveří, protože se jí chtělo čůrat a věděla, že v domě nesmí. Proto když byla větší, dala jsem jí před dveřmi buď povel "čekej" nebo "sed" a vyšla jsem první.
• Pokládejte mu často ruku za krk (vaši ruku bere jako tlamu).
• Občas svého psa přimějte, aby si před vámi lehl na záda, můžete ho třeba drbat nebo hladit. Jestliže něco provede a lehne si na záda nikdy ho už netrestejte (polohou na zádech Vám říká "vzdávám se" a ve smečce to funguje právě tak).
• Příležitostně přerušte hru se psem v nejlepším a schovejte hračku. Pes bude vnímat, že vy určujete, kdy je čas pro hru a pro odpočinek.
• Na procházce někdy nenechte psa očichat tu pachovou stopu, která ho láká. Nepřehánějte to však, stačí párkrát během venčení. Nezapomeňte, že Vy určujete trasu vycházky. Samozřejmě mu nechte i jistou dávku svobody. Nemyslím, že by bylo účelné, kdyby Váš drobek za vámi vlál jako prapor.
• Když se psem chcete mazlit, tak ho k tomu mějte od štěněte. Možná z toho nebude nadšený, ale zvykne si a bude vnímat, že vy organizujete jeho čas.
• Jestliže bychom měli být důslední, Váš pes by nikdy neměl běžet před vámi, ale to je jaksi těžko realizovatelné. I když bychom měli určitě všichni ideální linii a ti chudáci, jejichž pejsci běhají obzvlášť rychle by možná vypadali, jako závodní chrti.
• Snažte se psa přivyknout na to, že když se ochomítáte kolem jeho misky se žrádlem, neměl by z vás být zákusek. Od štěněte mu občas dejte ruku nad misku z níž žere. Nic mu z ní ale neberte !!! Bude-li klidný a nebude vrčet, pak mu přidejte nášup ! Také by mělo být normální, že svému psu můžete vzít z huby kost, ale trénujte to od malička, jinak by jste mohli později utržit ošklivé šrámy.
• Jestliže se při cvičení najednou Váš pes zapře a řekne si : "To víš blbečku, já se tady kvůli tobě asi předřu !?", nenechte ho odporovat a dosáhněte svého. Donuťte ho a znova opakujte totéž dokud to, co chcete, neudělá sám. On to zkouší a příště by považoval za samozřejmé, že se nemusí namáhat. Berte ale v úvahu jeho momentální kondici. Když je unavený a chce spát nebo když má hlad, pak raději netrénujte a nechte psa odpočinout.

Tyto rady není třeba dodržovat beze zbytku, ale jestliže se na některé soustředíte, pocítíte jistě zlepšení ve vztahu vaší němé tváře k vám. Pokud, ale není člověk důsledný a nemá alespoň špetku přirozené autority, nepomohou zde rady žádné. Tak vám přeji to nejdůležitější, hodně trpělivosti.

Karin