6.-7.4.2002 uspořádal přípravný výbor nového klubu československých vlčáků v Německu setkání v krásném prostředí pohoří Harz v blízkosti městečka Rodishain. Malý hotýlek, kde se setkání konalo měl příznačný název "Wolfsmühle" což znamená "Vlčí mlýn".

Účastníci se začali sjíždět v sobotu dopoledne a někteří přijeli dokonce již v pátek navečer. Setkání bylo organizováno současně jako schůzka všech, kteří chtějí konečně po letech sjednotit všechny majitele a chovatele československých vlčáků v Německu. Dosud jsou totiž naši vlčáci organizováni ve společném zájmovém sdružení se Saarloosovými vlčáky. Nyní se toto sdružení rozhodlo pro oddělení obou plemen do samostatných klubů.

Účastníci setkání (pár jich odjelo domů již v sobotu)

V poledních hodinách již bylo na místě okolo 35 účastníků včetně zahraničních (ČR, Polsko a Holandsko). Program začal jednáním o dosavadních krocích přípravného výboru k začlenění klubu do VDH (německá kynologická organizace - obdoba našeho ČMKU), snahou o sjednocení podmínek chovnosti se zeměmi původu (bonitace) a otázkách organizačních. Nutno říci, že v Německu je legislativa k uznání klubu velice složitá a podmínky více než přísné, proto cesta k definitivnímu uznání nového klubu, jako jediného garanta chovu ČsV v Německu, bude ještě velice dlouhá. Po této části programu, který vedla předsedkyně přípravného výboru Tanja Brinkmann ("von der Ummelner Mühle") se ujal další části našich aktivit hlavní organizátor akce - Jörg Schmidt ("von der Wolfsschleife"). Všichni jsme se přesunuli před hotel a i se svými hafíky jsme vyrazili na společnou procházku do blízkého lesa. Tam jsme (někteří po delším váhání) naše psy vypustili navolno. A tehdy se z obyčejné procházky stal nezapomenutelný zážitek, neboť všech asi 30 ČsV včetně několika štěňat začalo kolem nás běhat jako jedna velká smečka. "A proboha", řeknete si teď, "to bylo asi pokousaných psů". Je to možná pro některé z Vás překvapivé, ale vůbec ne. Nedošlo ani k nejmenším problémům, kromě občasného zavrčení, když se míjeli dva dominantní samci. Jinak celá tehle smečka neměla problémy. Když jeden našel cestu do potoka, hned tam vyrazili všichni. V průběhu této asi 2 km dlouhé procházky, jsme potkali několik výletníků, kteří skoro nevěřili svým očím. Když viděli smečku "vlků", tak si možná připadali spíše jako ve snu nebo v pohádce.

První skupina vychází na procházku
Nikdy se nepodařilo zachytit do záběru celou smečku	Nejsilněji zastoupená chovatelská stanice na setkání Šedý chlup

O propagaci našich psů se postaral Jörg, který celou akci avizoval v místním tisku a už v průběhu první části programu přicházeli místní obyvatelé a ptali se, kdy už se na ty naše vlčáky budou moci podívat. Uspokojili jsme je v závěru procházky, kdy jsme s našimi psy prošli hromadně částí Rodishainu a místní se mohli pokochat pohledem přímo ze zahrádek vlastních domků. V pozdním odpoledni pokračovalo ještě jednání o organizačních věcech a po krátké večerní procházce se psy, začala večerní zábava. Hodně se diskutovalo, plánovalo (mimo jiné speciální výstava s účastí rozhodčího z ČR) a navázala se nová přátelství. Díky tomu, že za tým wolfdog.org jsme byli v silné sestavě (Margo, Karin, Przemek a já), jsme jednali i o pomoci novému klubu při jeho internetové prezentaci. Naplánovali jsme také předběžně česko-n2mecké setkání ČsV v areálu psí školy, kterou vlastní Michael Eichhorn ("Zlatá Palz") a která leží přímo na česko-německé hranici nedaleko přechodu Strážný-Philippsreuth. O termínu Vás budeme samozřejmě včas informovat. Večer byl hodně dlouhý a poslední skupinky se rozcházely někdy okolo 2 hodiny ranní.

Ráno jsme po snídani vyhradili asi půlhodinku na fotografování a poté jsme se odebrali do 30 km vzdáleného westernového městečka "Pullman city II.". Vstup jsme měli zlevněný, jako organizovaná skupina :o). Hned u vchodu jsme byli středem pozornosti a otázky na nás jen pršely. Nutno říci, že i v češtině, neboť dva z účinkujících v místním programu byli češi. Zájem návštěvníků a zaměstnanců westernového městečka nás nicméně neopustil po celou dobu naší návštěvy. Vždyť měli tu vše - koně, býky, kovboje i indiány, ale "vlky" jsme přivedli až my.

Bady a indiánská vesnice	U výběhu krav
Nancy

Návštěvou westernového městečka celé setkání skončilo a účastníci se postupně dávali na cestu k domovu (nejvzdálenější účastník měl domů přes 1000 km). Celému setkání přálo počasí, i když foukal studený vítr, obloha byla jak vymetená a celé dva dny se na nás smálo sluníčko. Nutno poděkovat především organizátorům, osazenstvu hotelu a i všem účastníkům za krásně strávený víkend. Příjemným dárkem přispěl Ladislav Takács (Amarok Šedý chlup), který se akce nemohl zúčastnit a poslal účastníkům dva obří pravé české koláče o průměru okolo 70 cm i s názvem a datem setkání vyvedeném povidly. Všem moc chutnaly.

Pavel