8. a 9.června byla zřejmě pozornost velké části kynologické veřejnosti upřena na pražskou mezinárodní výstavu psů v Holešovicích. Měli jsme původně zcela jiné plány. Helena měla namířeno na obranářský závod v Roudnici nad Labem a Pavel na pravidelný víkendový výcvik. Nakonec jsme se ale ocitli někde úplně jinde - v krásném sportovním a rekreačním areálu a.s. Kristýna, kde probíhal již V. ročník soutěže "O pohár Kristýny" pořádaný Kynologickým klubem AČR Grabštejn a Městským úřadem v Hrádku nad Nisou. Na tento ojedinělý závod jsme byli pozváni právě Kynologickým klubem AČR se kterým jsme v nedávné době navázali spolupráci.

V propozicích tohoto závodu se doslova dočtete:

"Nevšední disciplíny umožňují všem kynologům, amatérům a profesionálům bez ohledu na rozdílnost zkušebních řádů poměřit psovodské umění, vycvičenost a ovladatelnost psů. Výsledkem bude posouzení jejich praktické upotřebitelnosti v boji proti násilné trestné činnosti."

"Motto: pokud se pes nechá odlákat od požadovaného výkonu nalezenou potravou, nebo zvěří, je pro praktický výkon služby nepoužitelný!"

Jedinou podmínkou účasti bylo zaplacení startovného a splnění veterinárních předpisů. Díky tomu bylo pole závodníků opravdu pestré. Němečtí ovčáci (naprostá většina), dobrmani a rotvajleři jistě nikoho nepřekvapí, ale mohli jste zde potkat také belgické ovčáky, americké stafordšírské teriéry, erdelteriéra, beaucerona, dva chodské psy a také dva rotobuly (kříženec rotvajlera s pitbulteriérem). A tak jsme my dva - Helena Hubáčková a Pavel Hanuška, letošní ročník obohatili o dva československé vlčáky (Alan ze Smaragových vodopádů a Nancy Šedá eminence). Ani výběr psovodů nezaostal za skladbou plemen - rekrutovali se jak z řad sportovních kynologů a nadšenců, ale především z řad armády, policie a vězeňské služby.
Celá akce začínala již v pátek příjezdem, ubytováním a hlavně vylosováním startovního čísla. Uvítalo nás uplakané počasí, které se naštěstí v sobotu a v neděli umoudřilo a svými nízkými teplotami prospělo jak psům, tak především jejich výkonům. Od sobotního rána probíhalo provádění disciplín, které pokračovalo odpoledne po obědě. Večer nás čekala hudba, tanec, pečené prasátko a večeře od pořadatele. V neděli dopoledne se opět soutěžilo a po polední pauze bylo slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen.

A v čem se vlastně tedy závodilo?

Na travnatém plácku vedle hlavní brány se posuzovala poslušnost podle zkoušky ZVV1. Pro kvalitní prověření odolnosti vůči střelbě se však místo klasického "poplašňáku" používal pořádný kalibr 9 mm, navíc namířený proti asfaltovému povrchu - opravdu to byly rány jak na Silvestra !
Za prováděním dalších disciplín se již závodníci přesouvali přímo do areálu kempu, který má charakter převážně březového lesoparku. Revír se běhal přímo mezi chatičkami a po odhalení a zajištění pachatele (podle ZVV2) následovala jeho eskorta ztížená přepadem druhého figuranta ze zálohy (doslova na Vás vyběhl ze křoví u cestičky). Obrany pak pokračovaly na pláži hladkým zadržením na 100 metrů na ringo oděv, při němž figurant před zákusem odhazoval tašku, a zadržením s protiútokem na 150 metrů na klasický rukáv.
Posledním oddílem byly speciální cviky. První prověřoval reakci na zvěř. Psovod odložil psa a šel se schovat do úkrytu vzdáleného 30 kroků. Poté byla napříč asi 10 m před psem přetažena vycpaná králičí kožka. Druhým cvikem bylo přinášení aportu z prostoru 3x3 m, kde byla volně poházena potrava - voňavá vojenská masová konzerva. Nutno dodat, že zde pohořelo velmi mnoho psů, včetně těch "profesionálních". Někteří se dokonce nezdržovali vybíráním kousků masa z trávy, ale obsloužili se rovnou z otevřené plechovky :o).
Speciální část uzavírala ochrana psovoda na veřejnosti. Psovod se psem na vodítku vstoupil do prostoru zahradní restaurace, kde se výzvou k pořádku snažil zklidnit nekulturně se bavící opilé hosty. Jako odpověď se dvojici dostala sprška plastikových lahví (částečně naplněných vodou nebo pískem) doprovázená neuvěřitelným řevem a nakonec jeden z výtržníků (figurant v ringo oděvu) zaútočil na psovoda. Ten měl pustit vodítko a vyslat psa k zákroku. Trochu nás (a nejen nás) překvapilo, že někteří psi kousali na vodítku. No a někteří si nekousli vůbec. Psovodi různých ozbrojených složek dokonce předváděli před zákrokem zákonné výzvy k ukončení výtržnosti a psovodi z vězeňské stráže dokonce, k překvapení figuranta, provedli i částečné fyzické zadržení ve spolupráci se psem.

Závod to byl poměrně náročný. Jak fyzicky (dva dny za sebou, dlouhé "kousačky"), tak psychicky (při hladkém zadržení a protiútoku pes běžel směrem do skupiny diváků, kteří obklopovali prostor, kde docházelo k zákusům; střelbu a restauraci jsem již zmínila). Přesto, chtěl-li se někdo zúčastnit s mladým pejskem, mohl vynechat některé prvky obrany a na požádání daný výkon provést jen tréninkově, třeba na vodítku (samozřejmě za 0 bodů).

Celkový dojem z akce byl vynikající. Nejen přátelská, závistí a řevnivostí nezkalená atmosféra (to se dnes již často nevidí), ale i výborné zajištění jak ze strany pořadatelů tak i ze strany sponzorů. Vždyť startovné bylo pouze 100,-Kč a nikdo z účastníků neodešel s prázdnou. Hodnotné ceny obdrželo prvních pět závodníků a tři nejlepší družstva. Vítězkou celé soutěže se stala "civilistka" slečna Marie Brigantová s dobrmanem Aronem, která navíc získala zvláštní cenu Miss Kristýna (nejúspěšnější žena závodu) a cenu za nejlepšího obranáře. Radost z tohoto skvělého úspěchu jí však bohužel určitě kazil zármutek nad zraněním jejího druhého psa, jež se nešťastně při zákusu zapletl mezi nohy figuranta. Pro něj operace vykloubené kyčle znamená konec závodění (terén měl opravdu daleko do fotbalových hřišť soutěží IPO). Všichni závodníci se velice sympaticky zachovali, když uspořádali sbírku na uhrazení této poměrně finančně náročné operace.
Protože závod byl organizován jako závod jednotlivců a 3-členných družstev, byli jsme doplněni Josefem Válkem z naší spřátelené ZKO z Hrádku nad Nisou. Pepa závodil se svým krásným dlouhosrstým německým ovčákem (Zorro z Herodesova domu).

A jak se předvedla čévéčka?

Samozřejmě, že naše účast vzbudila nemalý zájem. Mnoho přítomných se dalo dokonce slyšet, že vidí československého vlčáka vůbec poprvé v životě. Skepticky se vyjadřovali zejména o očekávaných výkonech při obranách a zanívaly i názory, že vlčáci nemají šanci ani při výcviku poslušnosti. Proto každého zajímaly naše výkony. Ty odpovídaly připravenosti našich psů. A přestože do dokonalosti jim ještě něco chybělo (zvláště Nancy), sklidili jsme potlesk a obdiv. Přes umístění v polovině startovního pole (Alan) a na jeho konci (Nancy) jsme našemu plemeni ostudu neudělali. Ocenili to přítomní profesionálové mezi kterými nechyběl ani Ivo Eichler, známý především svými články o problémových psech.

Helena :
V sobotu ráno jsme s Alanem začali poslušností, kde jsme obdrželi 95 bodů, které mi samozřejmě udělaly radost, ale hlavně také bodovou rezervu do dalších disciplín. Následoval revír, který už byl podstatně slabší - 69 bodů ze 100. Právě zde se projevila absence tréninku přírodních revírů a nesamostatnost mého psa v cizím terénu (chaotický průzkum, 0 za vyštěkání a 0 za střežení pachatele do příchodu psovoda). Přepad při prohlídce a při eskortě už proběhl bez zádrhelů.

Odpoledne byl nástup na speciální cviky. Odložení se zvěří Aldík proti očekávání zvládl hladce za plných 10 bodů. Zato papáníčko bylo silnější než povel "APORT" a byť si jen líznul, přibyla nám další nula do sbírky. Tento cvik jsme doma několikrát trénovali (do úspěšného závěru), ale výsledek mě usvědčil v názoru, že čévéčko nestačí něco naučit, ale je třeba to kvalitně upevnit (a to je na dlouhou dobu). Třešničkou na dortu sobotního dne byla likvidace výtržnosti. Hlučná atmosféra restaurace Alďase tak rozparádila, že sice předvedl celkem razantní zákrok (za 19 bodů z 20 možných), ale nehodlal uloveného "ringo výtržníka" pustit (škoda 5 bodů).
V neděli nás čekalo již jen dvojí "proběhnutí" po pláži (to jsem ještě netušila, že se mi utrhne fena z úvazu a já budu další tři hodiny - včetně mých obětavých kamarádů - běhat po okolí a hledat tu treperendu, která pro změnu zase hledala mě. Ale nakonec to dobře dopadlo.). Hladkého zadržení jsem se nijak neobávala, ale opět se ukázaly mezery z nácviku. Přesně jak výkon okomentoval rozhodčí p. Jan Dubový: "Tento pejsek není zvyklý na zadržení v plné rychlosti a je zřejmé, že figurant na něj obvykle čeká.". Tak tak, pes si kousnul až při třetím náskoku a spolu s neochotou pustit ("Ten lump v ringu je o moc lepší, než ten obyčejnej s rukávem ! A když mi dalo takovou práci ho chytit, tak to ho mám teď zas vyplivnout ?") nám to vyneslo 31 bodů za zákus a 3 za pouštění (45/5). Zato kontrolní výkon jsem viděla bledě. Stejně jako u hladkého zadržení nemáme netrénováno na tak velkou vzdálenost a navíc figurant se s nikým nemazlil. Vždyť to byla prověrka pro praxi. Ale tentokrát bylo překvapení spíš příjemné. Verdikt zněl "Střet dobrý, ale slabší zákus." a my máme 82 bodů ze 100 (včetně pouštění).
Suma sumárum jsme tedy posbírali 309 bodů z možných 400, se kterými jsme obsadili 26. místo. Z celkového počtu 46 závodníků a v této konkurenci to, myslím, jistě nebyla ostuda.

Pavel :
Vylosovali jsme si číslo 12 a tak jsme nastupovali s první skupinou závodníků v sobotu ráno na poslušnost. Nancy ani tentokráte nezklamala svou pověst a zjevně dávala najevo, jak jí to nebaví. Chůze u nohy a obraty byly vcelku dobré, nicméně u aportu byly zapotřebí 2 rázné povely. Jako obvykle mimo kruh jakž takž štěkala, nicméně při vlastním závodě nevydala ani hlásek. Stejně tak tradičním problémem se stala i metrová překážka. Tu zcela ignorovala. "Áčko" a kladina byly vcelku v normě. Reakce na střelbu bez problémů. Ani při odložení na ni nereagovala, nicméně ke konci odložení si sedla a tak jsme i na něm 3 body ztratili. Celkem tedy poslušnost skončila slabými 51 body.

Pak jsme přešli ke speciálním cvikům. Aport byl při žravosti Nancy zcela bez šance. I opakované povely se minuly účinkem a tak činka zůstala v klidu ležet a Nancy "spásala" rozházené kousky masa. Potom přišlo odložení ztížené zvěří. Odložení na dohled je poměrně bez problémů. Nicméně to, že páníček zmizí z dohledu Nancy prostě "nepřekousla" a vydala se za mnou. Takže taky 0 bodů. Jediný speciální cvik, který jsme zvládli velmi dobře, byla skupina výtržníků v restauraci. Jen létající lahve byly pro Nancy trochu nezvyklé a tak je ze zájmem pozorovala. Tím také propásla ten nejvhodnější okamžik a útočníka zadržela prakticky až když byl pár kroků od nás. Po znehybnění útočníka dokonce bez povelu pustila (nejsem si jist, zda zrovna nechtěla pustit a zrovna jí to vyšlo :o) ). Nicméně výkon byl oceněn známkou 15 bodů za zadržení (5 bodů dolů za razanci) a plný počet 5 bodů za pouštění. Právě na tomto cviku čévéčka všechny překvapila. Málokdo z přihlížejících od nich očekával tak dobrou práci.
V neděli jsme nastoupili na revíry. Přestože Nancy normálně revíry nedělá, zde v přírodním prostředí překonala sama sebe a snažila se seč mohla mezi chatičky zabíhat. Tradičně vyštěkání a střežení figuranta proběhlo na 0 bodů :o). Prohlídka s přepadem a doprovod figuranta provedla výborně a ztrácela tu minimální počet bodů. Pak ale přišel šok. Z křoví u cesty asi metr před námi vyskočil druhý figurant a nancy se tak lekla, že spadla do příkopu u cesty. Z něj ovšem okamžitě "startovala" k zákusu, nicméně rozhodčí celou akci ohodnotil zcela správně 0 bodů. Pak jsme již nastupovali na, pro nás, nejtěžší cviky. A to zadržení a kontrolní výkon (zadržení s protiútokem) na dlouhou vzdálenost. Ani tady Nancy nezklamala očekávání, když celou vzdálenost proběhla celkem svižně, nicméně o figuranta se moc nezajímala. Zato očuchávala rozhodčího, který, jak se s úsměvem přiznal, měl v tu chvilku malou dušičku. Celá část s obranami byla prostě nad naše síly.
Celkem jsme získali 114 bodů, což byl výkon podprůměrný a stačil pouze na předposlední 45. místo. Nicméně jsem neočekával nějaké super umístění a umístění v první 30 by bylo překvapivým úspěchem. Na akci jsme jeli především získat zkušenosti z podobných závodů a musím říci, že to byla zkušenost tvrdá.

Pro úplnost je třeba uvést, že třetí člen našeho týmu - Pepa Válek, skončil na nádherném 14. místě, celý náš tým se umístil na 9. místě (z 11 týmů). Pohár Kristýny je skutečně praktickou prověrkou výkonů psů a jejich psovodů. Na jeho 100% zvládnutí totiž nestačí jen předložit výkonnostní knížku se složenou zkouškou, ale pes i psovod musí skutečně podat všestranné výkony. Budou-li nám okolnosti přát, určitě vyrazíme na Kristýnu příští rok znova (a snad i lépe připraveni). Doufáme, že se k nám přidají i další odvážlivci se svými vlčáky.

Helena & Pavel