 Tak jako každý rok, čekala i letos na milovníky psů nejvýznamnější akce – světová
výstava.
Letos nad ní převzalo patronát Nizozemí. Trvala celkem 4 dny, od 4. do 7.7.
a organizářori dali důvěru osvědčeným halám výstaviště RAI v Amsterdamu.
1. skupina přišla na řadu v sobotu, dohromady se společenskými psy ze skupiny
deváté. Počasí vystavovatelům značně nepřálo, což nahrálo do karet organizátorům,
kteří měli o starost méně. Nemuseli řešit problémy s nadměrným výkonem klimatizací.
Již na parkovišti před halovým komplexem každý zjistil, že peníze se rýžují,
kde se dá. Parkovné přišlo na 10,- Euro za den. Pro srovnání - použití toalety
v prostoru hal vyšlo na 25 Eurocentů, chlebíček obložený sýrem stál 3,25 Euro.
Lidově řečeno, kdo mohl, zadržel stolici i hlad. Další zajímavostí byla veterinární
kontrola. U jednotlivých vchodů byly připraveny pojízdné stoly, na které psi
vyšli po rampě. Byly jim prohlédnuty slechy, oči a genitálie a nikdo už pak
nevyžadoval očkovací průkaz a potvrzení o očkování proti vzteklině. Teoreticky
se tedy do prostor výstaviště mohl dostat každý pes.
Třetí výstavní den byl slavnostně zahájen holandskou hymnou s úderem 9 hodiny
30 minuty, přesně podle plánu. Českoslovenští a saarloosovi vlčáci byli shodně
posuzováni v kruhu číslo 25. Vlčáci z Nizozemí přišli na řadu první. Nutno říci,
že v té době bylo okolo kruhu našlapáno. Atmosféra skutečně odpovídala světové
výstavě. Kruh svým vzdáleným příbuzným z bývalého československa přenechali
až o dvě a čtvrt hodiny později. Se saarloosovými vlčáky ovšem odešly i davy
přihlížejících. Škoda ! Ovšem možná, že se není čemu divit. Mezitím, co posuzování
saarloosů se obešlo bez jediného incidentu, s nástupem československých vlčáků
přišly i potyčky. A to není dobrá reklama pro veřejnost.
 V katalogu bylo zapsáno 34 „čévéček“, z toho 10 z Itálie, 7 ze Slovenska, 5
z Nizozemí, po 2 z Finska a Německa a po 1 z Francie a České republiky. Čtyři
maďarští a 2 polští psi nepřijeli. Posuzování se ujal nizozemský sudí J. de
Gids. Nikdo z vystavovatelů nebyl v nevýhodě, protože žádný z rozhodčích posuzujících
na světové výstavě v Amsterdamu nesměl poslední 2 roky posuzovat na jakékoliv
výstavě rasu, o které měl rozhodnout v Nizozemí. Tato přísná pravidla byla nastolena
proto, aby rozhodčí nepřišli do styku se psy a vystavovateli a nezačali některé
z nich upřednostňovat.
Mezitím, co slovenští kolegové přijeli, utábořili se v hale a sledovali dění
v kruhu, delegace z Itálie vybalila z příručních kufříků propriety a začala
psy vyčesávat, tužit a tupírovat. Ano, i k československému vlčákovi patří příprava
na výstavu. Italští psi byli skutečně na první pohled nejhezčí. Ve slovenském
kempu bylo veselo, hezky jsme si všichni popovídali a shodli se na tom, že je
škoda nespolupráce mezi slovenským a českým klubem.
Výsledky netřeba vypisovat, jsou k mání v jiné rubrice. Co k nim dodat ? Zklamání
a porážka v očích jedněch, radost a vítězství v očích druhých, tak to chodí.
Vždycky se najdou lidé, kteří nebudou souhlasit s výsledkovou listinou. Vždyť
každý z nás si myslí, že má doma světového šampióna. Důležité je, dívat se na
věci z jiné perspektivy. Na světové výstavě zvítězili italští a slovenští psi
nad českými. Co můžeme udělat pro to, aby v příštích letech stál na stupni nejvyšším
československý vlčák z České republiky ?
Míša
|
