Nancy a Hoky v plné rychlosti.

Zatímco Nancy a Hoky na startovní čáře štěkali, vyli a Hanuškovi měli plné ruce práce je udržet, Cira si zachovávala ledový klid. Něco ve stylu "no když chceš, abych tam běžela, tak poběžím, ale proč u toho dělat tolik povyku". Pak už jsme byli na startu, návnada se rozběhla po lanku a Cira vystartovala. Naplno neběžela, to ne, ale návnadu lovila, pronásledovala ji po celou trasu a na konci ji po delším váhání (takový divný kus igelitu, mám to kousnout, nemám to kousnout) i "zakousla". Takže hurá, první licenční běh máme v kapse.

Cira na trati a při "zákusu".

Následovala přestávka, které jsme chtěli využít k občerstvení nás i psů, neboť počasí se mezitím rapidně zhoršilo - rozuměj udělalo se slunečno a horko. Po kratší poradě s místních poměrů znalými lidmi jsme s našimi čévéčky vyrazili k blízké řece, kde se psi na střídačku vykoupali a krátce si zaplavali. Na střídačku proto, že Cira a Nancy se odmítly snášet a celý víkend číhaly na příležitost, jak si vjet navzájem do kožichu. U řeky jsme také zcela náhodně objevili další čévéčko, tentokrát na zahradě majitelů Niederhafnerových, psa Baskervilla Kanýčo. Baskervilla však naše návštěva za plotem (majitelé nebyli doma) nijak nezaujala a neobtěžoval se ani zvednout ze svého stinného místečka pod stromem.
Po chutném obědě v restauraci v areálu závodiště jsme se začali připravovat na další, druhý běh. Protože Cira měla jeden běh absolvovat ve dvojici s dalším psem, začali jsme se dohadovat s kým poběží. Vzhledem k horku bylo jasné, že Hoky s ní další běh běžet nemůže, protože mu vedro nedělalo dobře na dýchání. Volba tedy padla na Nancy, z čehož jsem měla upřímné obavy. Byla jsem přesvědčená, že místo pronásledování návnady se obě feny poperou hned na startu. Hoky a Nancy si odběhli svůj druhý závod, mimochodem byl velmi zajímavý, protože Nancy v rychlé zatáčce za návnadou ztratila rovnováhu a válela několik metrů sudy, než se jí podařilo znovu vstát. Nijak ji to ale neodradilo a okamžitě se s plnou vervou pustila za uhánějícím střapcem a Hokym. Za své nasazení nakonec získala od rozhodčích body navíc a závod tak ve své kategorii vyhrála.
Ale zpátky k Ciře. Po nutné půlhodinové přestávce jsem Ciruně nasadila košík a vydala se spolu s Pavlem a Nancy ke startu. Jakmile Nancy spatřila start a návnadu, na Ciru úplně zapomněla a už se nemohla dočkat, až vyběhne na dráhu. Cira se tvářila znuděně a jedním očkem pošilhávala po Nancy, ale ta si jí nevšímala.

Cira a Nancy před startem.

Odstartováno a obě feny vybíhají na trať, Nancy s plným zaujetím sleduje návnadu, Cira jedním okem kouká po Nancy a druhým po návnadě, ale běží. Jenže ouha ! Zapomněla jsem na to, že Cira je pěkně líná a mazaná potvora. U první zatáčky, když viděla, že Nancy běží rychleji a že z pranice nic nebude, se moje milá fena otočila a klusala zpátky ke startu. Evidentně se rozhodla, že Nancy to zvládne za ně za obě a ona tedy nikam běhat nemusí. Ještě jednou jsem se ji pokusila za návnadou poslat, ale marně. Proč se honit, však ona to Nancy uloví za ni. A tak jsme úspěšně absolvovaly jen jeden licenční běh, a já teď musím dumat nad tím, jak v Ciře vzbudit soutěživého ducha. Jo, takhle kdyby na tom lanku tahali kousek masa, nebo něco chlupatého, to by se jí to běželo, ale igelitový střapec, ten s radostí přenechá jinému. Držte nám palce, ať nám to příště vyjde lépe.

A vůbec, sundejte Vašeho vlčáka z kanape a přijďte si zaběhat s námi ! :o)

Mirka