Jako obvykle nám nejvíce času zabrala cesta k hranicím. Potom už šlo vše jako po másle. Cesta přes hory, bezproblémové nalezení chatové osady Bystrá, která leží v národním parku Nízké Tatry. Na místě nás přivítala Soňa Bognárová, která se postarala, aby naše ubytování proběhlo rychle a bez problémů. Za dvě hodiny po příjezdu jsme již byli vybaleni a ubytováni.

Pro účastníky byly připraveny několikalůžkové chatky (stojící na úpatí hor) nebo mohli bydlet ve vlastních stanech. V osadě se také nacházel bazén (pro účastníky) a říčka (pro jejich psy). Do baru a současně jídelny to bylo okolo 100 metrů. Třilrát tak daleko to bylo na louku, kde se naši čtyřnozí miláčci mohli vyběhat do sytosti. Co si ještě přát více ... navíc počasí bylo jak na objednávku krásné.

Tradičně, jak bývá u takových setkání běžné, účast byla mezinárodní. Byli zde účastníci ze Slovenska, Česka, Polska, Německa, Holandska a Slovinska. Mnoho z nich bylo již na táboře v minulých letech.

Program dne dával jen málo příležitostí k odpočinku (navíc málokdo běhal za každým vlčákem, jako my). Po snídani a potom po obědě a po večeři byl plánován trénink poslušnosti a poté obrany. Na poslušnosti bylo možno cvičit v ledné ze dvou skupin - začátečníků nebo pokročilých. Poslušnost měly pod dozorem Marcela Miklánková, Mária Glosová a Soňa Bognárová. Obrany a někdy i poslušnost převzali hosté z ČR Ivo Eichler a Jirka Matějka. Nebylo možné se s nimi nudit, stále měli pro každého mnoho rad a doporučení a pro mnohé i zcela nové tréninkové postuky, jako např "ulička" či společný "lov" figuranta. Ukázali nám, jak naučit psa, aby při chůzi u nohy se skutečně na nás "přilepil" a nechodil krok od nás. Není divu, že při výcviku poslušnosti byla na tréninkové louce tlačenice, často cvičilo přes 30 ČsV a mezi diváky se tlačily celé rodiny jejich majitelů, sledující jaké jejich miláček dělá pokroky.

Kdo neměl chuť účastnit se výcvikového programu, mohl se účastnit vycházek do hor a do blízkých městeček, navštívit místní jeskyně, trochu se opalovat nebo trávit část dne na baru.

Každý den byl ukončen společným táborákem. Roli "pána domu" tehdy přebíral Ján Polóny, který se staral, aby každý nově příchozí se představil a řekl několik slov o sobě a svém čévéčku. To byl dobrý nápad, jak se navzájem lépe seznámit. Nikdo nebyl ponechán sám sobě, nikdo nestál stranou. Tyto společné večery dávaly táboru příjemnou rodinou atmosféru. A dokonce ani tací nováčci, jako my, se nemohli cítit samotní a opomenutí.

Coby to bylo za tábor bez trochy sportu. Organizátoři připravili tedy orientační běh, kterého se účastnili všichni. Někdy se psem běžely i celé rodiny. Nad sportovními výkony zvítězila především dobrá zábava a nápad organizátora se stal velkou podívanou.

Nechyběly ani výlety do hor. Plánovaný 5-ti hodinový výlet z Vyšné Bocy na chatu M.R. Štefánika stojící v nadmořské výšce 1740 m těsně u Ďumbiera a zpět přes Čertovicu (1233 m) se změnil pro některé v 9-ti hodinové putování. Naštěstí počasí a dobrá nálada celému výletu přály.

Tábor byl ukončen sobotní bonitací a svodem mladých. Nechyběl zde ani slovenský "otec plemene" - Dr. František Rosík, který když slyšel o počtu psů, kteří se tábora zúčastnili, nemohl zůstat doma a přijel na návštěvu.

O úspěchu této akce svědčí její výsledky - je to jediný tábor, který slovenský klub každoročně pořádá a každý chovatel a majitel považuje za povinost ho alespoň navštívit na jeden den. Proto se v průběhu tábora v něm objevilo přes 100 majitelů a přátel ČsV a více jak 50 vlčáků. Tréninků se zúčastnilo přes 30 ČsV. Už tato fakta sama o sobě ukazují, že termín letního tábora slovenského klubu by měl být každoročně červeně vyznačen v kalendáři každého čévéčkáře bez ohledu na to, ze kterého státu je.

Co mám ještě dodat? Že se nám tam velice líbilo? Že jsme se výborně bavili? Že za rok určitě přijedeme znovu? Že se k nám určitě připojí i další noví majitelé ČsV, kteří tentokráte neměli čas přijet do Bystré?
Protože tábor v Bystré měl jen jednu, zato ale velkou vadu - velice rychle uběhl a brzo skončil ...

Margo (Polsko)

------------------------------------------

Protože jsem se také tábora v Bystré zúčastnila, nedá mi to, abych nepopsala jeho perfektní atmosféru. První, co nás po dojezdu do Bystré mile překvapilo (kromě nádherné přírody a počasí) byl velký počet účastníků tábora.

Tolik čévéček pohromadě jsem ještě neviděla. Tento vysoký počet taborníků měl však také jedno úskalí - večer k ohni přinesl každý k ochutnání vlastní vypálenou kořalku a když jsme nechtěli urazit a ochutnali od všech, nebylo nám druhý den ráno zrovna do zpěvu.

Jirka Matějka s Ivošem Eichlerem figurovali při obranách a většina psů kousala opravdu dobře. Nejvíc se jim asi líbilo "lovení" figuranta ve smečce, kdy jeden pes předstoupil před řadu ostatních ČsV, figurant se rozběhl, pes vpředu ho dohonil, zadržel a celý zbytek řady (smečky) se rozběhl za nimi. Ulovený figurant padl jako podťatý a psi ho obklopili kolem dokola (viz fotky zde) a ještě si mohli dloubnout do figuranta košíkem. Majitelům se to líbilo o trochu méně z toho důvodu, že toto zadržení se dělalo na sjezdovce směrem dolů a pokaždé někdo místo doběhnutí byl spíše dosmýkán vleže svým psem k figurantovi. Protože se na sjezdovce pásly vždy ráno ovce, někdy to psovodovi i lépe klouzalo o:)

Bezvadný byl rovněž výlet celého tábora na Ďumbier (nejvyšší vrchol Nízkých Tater). Tam se ale kvůli rezervaci kamzíků se psy nesmělo, tak jsme zdolali alespoň 1740 m na Štefánikovu chatu. Nám nížinným Čechům to ale bohatě stačilo.

Na závěr tábora se uskutečnil orientační běh (nikdo se kupodivu neztratil) a návštěva dědy Rosíka.
Tábor prostě neměl chybu a příští rok pojedeme určitě znovu.

Pavla