Był to skutečně mezinárodní tábor. Kromě samozřejmě českých účastníků tu byli i majitelé vlčáků z Polska, Německa, Holandska, Francie a Itálie.

Od počátku tábora jsme ostře vstoupili do tréninkového procesu. Výběr výcviků byl velký a program dost napjatý. V 6:30 ráno jsme již pochodovali na stopu, hodinu potom se cvičila obrana a po ní revíry. Ve 14:00 bylo možné se zúčastnit nácviku na svod mladých, bonitaci a výstavy. V 16:00 jsme se scházeli k výcviku poslušnosti. V 17:00 byly podruhé obrany a večer, po 19:00 ještě jednou revíry. Když k tomu přičtete přestávky na občerstvení a odpočinek je vidět, že nebyl čas ani na spaní ani na polehávání v chatkách.

První týden byl skutečně vyplněn celý výcvikem - tím spíše, že mnoho z nás se připravovalo na zkoušky. Milou odměnou byly výlety do Prachovských skal, fantastický překážkový běh, návštěva nočního safari v ZOO Dvůr Králové či vycházky po Lázních Bělohrad Večery jsme trávili u táboráku nebo v jídelně , kde byl bar ...

V sobotu nastal čas prvních zkoušek - vytrvalostní zkouška záchranářských psů VZ1 (běh na 20 km). Kromě horkého počasí její úspěšné zvládnutí nedělalo účastníkům žádné problémy. Někteří dokonce, protože na trati zabloudili, uběhli trasu dvakrát tak dlouhou ...

V neděli přišel čas na odpočinek, rozloučení se z několika účastníky a přivítání nově příchozích. Od pondělka panovala už skutečně napjatá atmosféra - začaly zkoušky. Napětí bylo znát i na psech - tak už to chodí, že nervozita se přenáší ze psovoda na psa. Přesto se podařilo všem přihlášeným složit ZOP. Ach, bylo večer co slavit ...

Další den bylo možné ve zkouškách KJ Brno pokračovat. Rozhodčí byla milejší a tři vlčáci do svých úspěchů mohli započítat složení zkoušek.

Co napsat o průběhu zkoušek ? S úrovní tréninku jednotlivých psů (a psovodů) byly i různé výkony. Ale rok od roku roste úroveň a množství ČsV, kteří se mohou pochlubit složenými zkouškami různých stupňů. Příjemné je, že trénink se stává více populárním. Mnoha majitelům přestává stačit jen to, že jejich pes umí sedni-lehni a přivolání. Zúčastňují se tréninků, zajímají se o různé tréninkové metody a je vidět, že přestože příprava psa na první zkoušku jim mnohdy dnes trvá i dva roky v budoucnosti by se tato doba mohla zkrátit i na polovinu.
Jaké byly problémy ? Každý má nějaké na kterých musí pracovat, ale některé se stále opakují. Na stopě, jako tradičně, problém s přesností vypracování. Stopování nedělá vlčákům problémy, ale na čerstvé stopě se řídí nejen dolní ale i horní částí pachové stopy. Taktéž bylo mnoho nedostatků z důvodů špatné poslušnosti (označování předmětů).
Při poslušnosti jako vždy - málo radosti při výkonu (nervy + slabá motivace), aport (pouze je divné, že jim nedělá problémy nést několikakilogramový kus masa i několik kilometrů) a štěkání na povel (pro ČsV naprosto bez smyslu).
Při obraně jako tradičně technické problémy - slabý a povrchní zákus špičkami zubů a špatné pouštění. U některých psů se zkoušelo jejich zaujetí nahradit poslušností, ale s chabým výsledkem.

Neexistuje 100% vycvičený pes - každý majitel se potýká problémy. Ale při pohledu na výcvik ČsV nejsou vidět zásadní rozdíly mezi nimi a jinými "typicky" pracovními plemeny.

V každém případě by měla být návštěva Lázních Bělohrad povinná pro každého, kdo šíří legendy o necvičitelnosti ČsV a problémech s jejich výchovou.

Ale vraťme se k táboru. Ukončen byl o víkendu 10.-11.08.. V sobotu se uskutečnily závody vlčáků podle IPO1. Potom do večera byl svod mladých a bonitace. V neděli byla zorganizována speciální výstava ČsV.

Tábor v Lázních Bělohrad také letos potvrdil, že účast na něm by měla být nejdůležitější událostí pro každého, kdo se svým ČsV trénuje. Zde je možné porovnat stupeň vycvičenosti psa s ostatními čévéčky. Je to také výtečná příležitost na setkání s jinými majiteli a chovateli nejen z ČR, ale i z jiných států, navázání nových známostí a získání nových informací.
Doufejme, že v příštím roce bude počet účastníků tábora s čévéčky ještě větší a že se v budoucnu stane výhradně táborem pro majitele a zálemce o ČsV ...

Margo Peron