Většina vystavujících přijela již v sobotu odpoledne. Večer jsme strávili společně a mnoho z nás šlo spát až k ránu.

Nedělní ráno nás přivítalo sluncem a množstvím vystavovatelů a jejich rodin. Posuzování začalo s drobným zpožděním. V kruhu se prezentovali 43 vlčáci.

První na řadu přišli psi.
Třídu dorostu vyhrává výborně v pohybu předvedený a pěkně stavěný Aztek Sivý vlk. Na druhém místě končí Aram z Laudu, který svým vzrůstem a stavbou budí dojem, že patří již do vyšší třídy.
Ve třídě mladých je hlavní souboj mezi Cuttem a Albertem z Vlčí chaloupky. Dalšími juniory jsou velice mladě vypydající Balt Lupus Bohemia genao, Lupus z Litavské kotliny, který se právě dnes nechce předvádět v pohybu a Bady Šedý chlup. V průběhu celého posuzování vede Albert. Ale rozhodčí oceňuje především lepší předvedení a tak nakonec na prvním místě končí Cutt, přestože je trochu delšího formátu.
V mezitřídě se prezentuje již různorodost, ale všichni předvedení psi mají dobrý formát a úhlení končetin. Nakonec vítězí energicky se pohybující a plný energie - Kelt z Molu Es.
V otevřené třídě se žádné překvapení nekonalo. Na prvním místě končí Jerry Lee z Molu Es, který sice momentálně byl bez své fantastické srsti, ale předvedl se lehce a s grácií. Za ním končí host z Německa - pes skutečně čtvercového formátu, s dlouhými běhovými kostmi a pěkného pohybu. Na třetím místě stojí veterán Agar Reolup upoutávající kvalitou srsti a celkovou kondicí. Za ním se umisťuje Bary z Ponického dvora.
V šampiónech žádný zázrak. Oba psi jsou trochu delší a mohutnější, než se na vlčáky sluší. Přestože oba dostávají známku výborný, tituly nejsou uděleny.

Přichází čas na feny.
V dorostu končí pořadí jako v katalogu. Na prvním místě stojí veselá Bernie z Uher. Druhé připadá feně s pěknou hlavou a stavbou těla Nemesis z Molu Es. A uzavírá polská reprezentantka pěkně předvedená majitelkou - Fany Křivoklátský Atos.
Ve třídě mladých je malá konkurence. Na čele končí velmi vyzrálá Bria Bariho dvůr. Druhé místo připadá na Brennu Šedý chlup, která budí pozornost rozhodčího tvarem hlavy. Místo třetí obsazuje dobře stavěná, ale nejmlaději vypadající Merry Bell z Molu Es. Pořadí uzavírá lehká a elegantní ale s nepevnou linií hřbetu Arimminum Luna, a za ní Gwendy Eden severu.
V mezitřídě se včele umisťují Dia a Doris Dakmat. Vítěz ovšem nedostává titul jednak zdůvodů nedostatků exteriéru a jednak kvůli vážným problémům při ukazování zubů. Na třetím místě končí Keli z Litavské kotliny. Velice pěkná fenka, jejíž den ještě určitě přijde.
V otevřené třídě byla, jako obvykle, největší konkurence. Po prvním kolečku zůstává na straně Daschka vom Westerwälder Berg z důvodu měkké hřbetní linie a Nancy Šedá eminence. Po dalších kolečkách se na 5. místo dostává Isa Bela z Molu Es a před ní lehká italská fenka Uma. Na stupně vítězů vystupuje Goody od Úhoště - silná, ale s typickou samičí hlavou a dvě sestry Johanka z Molu Es (1. místo), která upoutává harmonickým pohybem, se kterým se tak často nesetkáváme a Jaw z Molu Es (2. místo) vyznačující se pěknou, výraznou a ostřejší hlavou.
V pracovní třídě je tlačenice. Pořadí uzavírají Ira i Jessika Litavské kotliny, na kterých je ještě trochu znát jejich nedávné mateřství. Po souboji mezi "líbivostí" a "stavbou těla" vyhrává Acarka Vlčí pohled - fenka v plné kráse s hustou srstí. Poráží lehkou a dlouhonohou, ale zcela vylínalou Jolly z Molu Es.
V šampiónech se odehrává ostrý souboj. Po dlouhém rozmýšlení rozhodčí staví na první místo Crying Wolf Brooklyn - fenku s perfektně zaúhlenými zadními končetinami. V tomto případě italské Arisce della Terra Selvaggia pěkná hlava na vítězství ve třídě nestačí.
Poslední třída, obecně trochu zanedbávaná, jsou veteráni. Jediným reprezentantem, zato ve vysokém věku, je Amálka od Buližníku. Právě na veterány by měly být upřeny zraky všech majitelů štěňat. Dlouholetí chovatelé jsou povinni se pochlubit takovými seniory. Ukazuje to, že jejich zvířata se dožívají ve zdraví vysokého věku a nejsou prodány, když převýší věk pro chovnost.

Přichází čas na finálové boje. Psy vyhrává doslova o vlas Kelt z Molu Es před Jerrym Lee z Molu Es. Ve fenách vavřín vítězství dostává typově nejlépe vyrovnaná holandská šampiónka. Vítěze plemene dostává, již standardně, pes.

Další na řadu přicházejí páry. Vyhrávají lépe předvedení italové, na druhém místě končí poláci. Mimo soutěž nastupují (místo Hokyho z Molu Es a Nancy Šedá eminence) sourozenci Bady a Brenna Šedý chlup.

V chovatelských skupinách se utkávají stanice "z Molu Es" a "z Litavské kotliny". Vítězí ta první, ale ocenění náleží oběma. Není tak časté, aby se podařilo shromáždit dostatečný počet majitelů a něco to říká o chovatelích, kteří prodávají svá štěňata lidem, pro které není pes jen štěkající tvor na dvoře ...

Jak zhodnotit letošní výstavu ?
Výstava v Lázních Bělohrad má jeden velký nedostatek - je organizována v době, kdy mnoho psů je vylínalých a často i Ti nejlepší se potom prezentují marně. Z tohoto důvodu je těžké předem tipovat psy kteří "100% vyhrají". Avšak "nejen šaty dělají člověka" a každý dobrý rozhodčí je schopen poznat vady, byť by byly ukryty pod překrásným kabátem. A tak také patrně rozhodčí posuzoval. Velmi velkou pozornost věnoval pohybu psů - lehkému pravidelnému kroku. Není to nic divného, právě tak lze vidět jak na dlani všechny vady stavby těla (nebo špatně připraveného psa).

O kvalitě rozhodčího svědčí ještě jedna věc - způsob, jakým prezentuje svá rozhodnutí. Po ustanovení pořadí a výběru vítězů pan Jedlička nahlas ohlásil svoje rozhodnutí a krátce popsal každého psa. A to budilo zaslouženou pozornost. Hlavně u psů, se známkou "velmi dobrý" ani jednou nepadla slova, že "ten pes celkově nevypadá jako vlčák" nebo "nevím, co děláte na výstavě". Vždy se mu podařilo na psu najít jeho přednosti a tak se nikdo nemohl cítit dotčený posudkem ...

Ještě je nutné připomenout způsob prezentace. Obecně nebyly (až na pár výjimek) velké problémy s ukazováním zubů. Většina majitelů i věděla, jak předvést psa v pohybu, ale obrovské problémy byly ve statickém předvedení psa. Psi ve správném postoji bylo možno spočítat na prstech jedné ruky. Nádherně je to vidět na fotografiích. Ani jednou se nepodařilo zachytit všechny psy v dobrém postoji. Jak má rozhodčí posoudit psa, který stojí se spadlou zádí podtrženýma nohama a znuděným výrazem ? Potom se vystavovatelé nemohou divit, že v posudku nemají všechny přednosti svého psa, když je na výstavě nepředvedli.

Ale konec nářků, protože výstavu možno počítat mezi vydařené akce. Můžeme jen doufat, že se bude každý rok zvyšovat počet vystavujících a že za rok přivítáme mnoho dalších nových vystavovatelů ...

Margo