Z vlastních zkušeností jsem zjistila, že nejsnáze se dá dosáhnout kýženého cíle, pokud pes štěknutím nebo i jen podobným zvukem vyjadřuje svou touhu po něčem. Přeloženo to znamená, že třeba hladové štěně, které dostatečně rychle nepustíme k plné misce začne svou nelibost vyjadřovat ňafáním. Pak je to již jednoduché, přidržíme psíka před miskou vyslovujeme povel "Štěkej !" a jakmile pejsek vydá nějaký zvuk, s pochvalou jej pustíme do misky. Tento postup lze během jednoho krmení zopakovat třeba dvakrát. Spojitost mezi povelem a štěkáním se tak vytvoří velice rychle. Důležitou roli zde samozřejmě hraje i věk pejska, neboť malá štěňata mají ještě přirozenou potřebu svoje nelibosti či touhy vyjadřovat nahlas (aby zbytek smečky přišel na pomoc). U staršího psa se totiž může stát, že jako utlumení zde působí již určitá vychovanost a pes si jednoduše netroufne štěkáním něco vynucovat.
Samozřejmě místo misky s krmením lze použít hračku, kost na žvýkání nebo cokoliv o čem víme, že se toho psík bude dožadovat.

Zpočátku také nechávejte věc, na kterou má štěně štěkat na zemi, teprve postupně ji zvedejte rukou, kterou zároveň provádíte posuněk (několikeré kmitnutí vztyčeným prstem, jakoby jste hrozili) až se ruka dostane nad úroveň hlavy psa a vy stojíte vzpřímeně. Samozřejmě, pokud používáte jako podnět potravu, nebudete v ruce držet celou misku, ale vezmete si do ní jen několik pamlsků.
Pokud se úspěšně propracujete do tohoto stádia, Můžete přejít k dalšímu kroku. Pes sedí u Vaší nohy, v levé ruce držíte vodítko, kterým mu zabraňujete, aby skákal nebo popocházel a po vyslovení povelu "Štěkej !" několikrát kmitnete pravou rukou, ve které zároveň držíte odměnu, směrem ke psu.
Odměna by měla přijít vždy i za náznak štěknutí, teprve později vyžadujte štěknutí dvě a více a co nejhlasitější.

Nácvik štěkání na povel na pamlsek.

Dalším metodou je uvázat psa a odcházet od něj. Ve chvíli, kdy začne štěkat, se zastavíme, vyslovujeme povel "Štěkej !" a zároveň chválíme. Vrátíme se ke psu znovu pochválíme, odměníme jej a celý postup zopakujeme. Pokračujeme pak obdobně jako v předchozím případě, tzn. že pokud pes již spolehlivě štěká, je-li uvázán, můžeme přejít ke štěkání u nohy.
K tomuto způsobu nácviku je ale nutno dodat, že může dojít k nežádoucí spojitosti a pejsek nám bude štěkat kdykoliv a kdekoliv jej uvážeme (což např. u obchodu není jistě nic příjemného).

Zvláště u starších zvířat, kde obvykle asi nebudou fungovat dva výše uvedené způsoby, lze použít dráždivost na figuranta. Pokud pes spolehlivě reaguje na figurantův pohyb štěkáním a má snahu hlídat si peška či rukáv, můžeme zkusit takovou hru na "lumpa" doma. Místo figuranta budeme škádlit psíka my se slovy, která obvykle používáme při obraně (Dej pozor! Lump je to, hlídej! Bere ti to šupák! apod.) a mezi ně vmícháme povel "Štěkej !". Provádět budeme podobné pohyby, jako figurant (jako bychom chtěli ukrást psíkovi hračku nebo hadr) a v momentě, kdy nás pejsek bude chtít zahnat štěknutím, couvneme a pak jej se slovy "To je hodný ŠTĚKEJ !" pochválíme a za odměnu se s ním potaháme o hadřík.
Povel "Štěkej !" musí postupem času nahradit ostatní slova a také náznaky braní hračky přejdou v posuněk pro tento cvik.

Ale i tato metoda má svá úskalí. Naprosto se nehodí pro jedince velmi dominantní nebo takové, kteří berou obranu smrtelně vážně a je třeba jejich dráždivost spíše tlumit.

Závěrem ještě jedno varování. Nikdy nepoužívejte jako podnět pro rozštěkání jiná zvířata včetně psů !

Helena