Nejsem členkou Klubu československého vlčáka dlouho. Vlastně jsem členkou Klubu jediný rok. Je smutný závěr, který mohu udělat po jediném roku stráveném v této organizaci. Zdá se, že celý Klub je jaksi roztříštěn na dva tábory. V našem Klubu bohužel v některých případech vládnou spíše osobní rozpory než zájem o plemeno, které je mladé, a jak se domnívám, potřebuje plnou podporu nás všech.

Zájem všech členů Klubu by se měl koncentrovat na odstranění nedostatků plemene, které jsou zcela nepochybně závažné. Jedná se především o povahové rysy jako je plachost a bázlivost našich psů. Dále se objevují určité exteriérové vady, které gradují jako je barva oka, krátkonohost, dlouhý trup, nižší kvalita srsti, dlouhé uši či ohon. Nároky na chovnost jednotlivých zvířat jsou minimální. Pro uchovnění není potřeba složit žádnou zkoušku, což mi vzhledem k tomu, že československý vlčák byl šlechtěn jako pracovní plemeno a je zahrnut v první skupině plemen FCI tedy ovčáckých plemen, připadá poněkud směšné. Pro udělení titulu českého šampióna je jako podmínka stanoveno složení zkoušky ZOP. To je sice malé vítězství, mnoha členům Klubu nepříjemné, ovšem dalším členům kynologické obce tedy např. chovatelům německých ovčáků či rottwajlerů nebo dobrmanů se zdá být oprávněně směšné.

Československý vlčák by neměl některým členům sloužit pouze jako prostředek k získávání finančních prostředků či osobní prestiže, obzvlášť jestliže mají bezprostřední vliv na další vývoj genového potenciálu plemene. Jestliže při bonitaci či interních výstavách Klubu rozhoduje, z jaké chovatelské stanice posuzované zvíře je, kde to potom jsme ? Jak má takové jednání určitých rozhodujících osob motivovat nové i staré členy Klubu v jejich chovatelské činnosti ? Co se týče úrovně, na jaké jsou v mnoha chovatelských stanicích odchovy uskutečňovány, je situace opět politováníhodná. Zvířata zavřená v některých případech v kotcích, určená především k reprodukci, bez řádného osobního kontaktu nutného pro trvalé udržení socializace, mají zajistit další bezproblémové generace ? Chovatelé, kteří prodají štěně každému, kdo zaplatí požadovanou sumu, to je důvod k zamyšlení a přehodnocení stavu našeho chovatelského úsilí. My s tím ale můžeme pohnout, něco změnit. Pojďme se oprostit od osobních zájmů i pohnutek a koncentrujme se na kvalitní vývoj plemene. Je čas něco změnit.

Karin