 Ponechání připnutého vodítka
má především psychologický účinek - pejsek se stále cítí být pod vlivem svého
pána. Slouží ale také jako přímá pomůcka, která zamezí zvedání psíka (vodítko
jednoduše přišlápneme těsně u těla psa), nebo jeho útěku (opět stačí pohotové
zašlápnutí). Důležité je, že vodítko necháme ležet na zemi (v dosahu naší nohy),
aby při odcházení od psa nedošlo k zatáhnutí nebo jen k pocitové potřebě psíka
nás následovat (protože vodítko přece slouží k vodění). Ani při návratu ke psu
jej nebereme do ruky dřív, než dáme povel k usednutí (opět by to mohlo vyprovokovat
předčasné zvedání).
Jakmile nám vodítko přestane
postačovat svou délkou, přejdeme k dlouhé šňůře. Klidně lze nejprve šňůru připnout
ke konci vodítka a teprve později vodítko zcela odbourat (ČsV, tak vnímavého ke
všem změnám, by totiž mohlo napadnout, že je to třeba trochu jiný cvik, tak co
kdyby se zkusil zvednout ?). Jinak platí to samé, co jsem uvedla výše - šňůra
leží na zemi a v našem dosahu. V případě, že jdeme ke psu, abychom ho vrátili
na místo nebo do správné polohy (což by mělo být provedeno dostatečně důrazně),
buďme připraveni na šňůru hbitě šlápnout a zabránit tak psu,  ve snaze vyhnout
se trestu, utéct. (Trestem rozumějte rázné položení zpět na místo a zopakování
povelu nesmlouvavým tónem. Jen málo jedinců - ale mohou se vyskytnout - bude potřebovat
trest ve formě vycukání vodítkem nebo vytahání za kůži.)
Při ztížení cviku rušivými prvky (opravdovou lahůdkou jsou jiní hrající si psi)
se může stát, že do té doby spolehlivé odložení vezme zcela za své. Vynikající
pomůckou je v podobných případech kolík - vlastně jen hladká tyčka s okem na jednom
konci (samozřejmě dostatečně pevná). Tento kolík se zarazí do země až po očko,
kterým se protáhne dlouhá šňůra. Psa pak následně odložíme tak, že má zmíněný
kolík mezi předními packami nebo těsně vedle nich, co nejblíže k loktům. Karabinku
dlouhého vodítka připneme k řetízkovému obojku a odejdeme na délku šňůry, kterou
v tomto případě budeme celou dobu mít v ruce. Snažíme se ale, aby splývala s naší
nohou a bylo co nejméně vidět, že ji držíme (pes by pak na první pohled věděl,
že je stále pod kontrolou). Nyní požádáme kolegy o vytvoření situace, ve které
se nám psík zvedá. V momentě, kdy k tomu dojde, rázně zavelíme “Zůstaň !” a silně
trhneme vodítkem (kolík poslouží k tomu, že psa přitáhne k zemi). Nebojte se do
toho vložit sílu, neboť délka vodítka i samotný kolík vstřebá značnou část škubnutí.
Pokud se Vám povede hned na poprvé zakročit dostatečně pohotově a razantně, může
se stát, že problém je vyřešen. Pes se zkrátka sám vytrestal tím, že se zvedl.
Přesto je tato metoda dlouhodobější (jako veškeré nápravy) a je třeba ji důsledně
dotáhnout do konce. Předčasné ukončení používání kolíku může celý problém jen
zhoršit, neboť dojde ke spojitosti KOLÍK - ZŮSTANU, BEZ KOLÍKU - NIC SE MI NEMŮŽE
STÁT. Proto tuto pomůcku odbourávejte postupně. Odkládejte psa stále u kolíku,
ale šňůru již očkem neprovlékejte, později přiveďte psa ke kolíku, kde leží připravená
šňůra, ale nebudete mu ji již připínat k obojku, následně lze odstranit kolík
a teprve nakonec i dlouhé vodítko. Jakmile se ale stane, že pes zneužije toho,
že vypustíte nějakou z těchto pomůcek, musíte se ihned vrátit k předchozí fázi
a dále ji důsledně upevňovat.
Dlouhodobé odložení je cvikem nejen dlouho trvajícím (v rámci poslušnosti),
ale i vyžadujícím dlouhodobý kvalitní nácvik, pokud se chceme dopracovat k vysoké
spolehlivosti. Pak si například můžeme dovolit našeho psa dložit téměř v jakémkoliv
prostředí a za jakékoliv situace.
Helena
|
