Cvik postupně ztěžujeme prodlužováním vzdálenosti, na kterou od psa odcházíme a také tím, že se před obratem čelem vzad zastavíme, pak provedeme obrat a až po dalších několika sekundách se ke psu vracíme.
Odkládání by mělo být stále plynulejší, měli bychom tedy již jen zpomalovat až se nám nakonec podaří dosáhnout toho, že zavelíme "Lehni !" a aniž bychom jakkoliv měnili rytmus chůze či se ohlíželi, zaujme pes rychle a přesně polohu v leže. Je dobré mít při nácviku nějakého pomocníka, který nás upozorní na to, že pes neleží nebo popolézá apod. (to je z důvodu, aby se pes nenaučil na naše ohlédnutí reagovat a cítil se stále pod dozorem, i když je páníček k němu zády).
Jestliže Vám pes z odložení uteče nebo se odplazí, vždy jej opravujte na původním místě odložení (je velkou chybou, když pes neprovede odložení a psovod pokračuje dál stejným směrem a povel opakuje na jiném místě a až tam donutí psa k uposlechnutí).
Přivolání z odložení vypadá tak, že po obratu čelem vzad a krátké prodlevě přivoláte psa povelem "Ke mně !". Pes po přiběhnutí musí předsednout a až na další povel se přiřadit k noze. Přivolání opravdu trénujte, až když to nezbytně potřebujete, nikdy jím neřešte svou lenost vrátit se pro psa !
Odbourání vodítka si s klidným svědomím můžeme nechat až na konec a není na škodu, nahradíme-li jej krátkou "couračkou" (karabinka s kouskem vodítka nebo šňůry o délce cca 15 cm), která nám umožní psa usměrnit, aniž bychom museli v jeho srsti lovit obojek a vrhat se mu tak po krku.

Helena