Na tento cvik si můžeme udělat "strýčka" již při procházkách nebo při
pohybu na ulici. Psa necháme jít před sebou na napnutém vodítku a na příhodné
místě zavelíme "Stůj !". Pomocí vodítka mu zabráníme pokračovat v chůzi,
dojdeme k jeho hlavě, pochválíme jej, odměníme a pokračujeme dál. Po chvilce můžeme
celý postup zopakovat. Zřejmě si říkáte, že je to odložení jaksi naopak - pes
na Vás čeká vepředu a Vy jej docházíte, ale z toho nemějte obavy. Důležité je
vytvoření spojitosti mezi povelem a správnou reakcí na něj (tedy zůstat bez hnutí
stát na místě). To, zda se pohybujete před psem nebo za ním, je v této chvíli
vedlejší (ze zadu máte dokonce lepší vizuální kontrolu). A proč tuto proceduru
provádět na procházkách a ne rovnou na cvičišti ? Odpověď je velice jednoduchá.
Na cvičišti je pes již obvykle naučen, že při zastavení si automaticky sedá (opět
jakýsi stereotyp), kdežto venku bývá zaujat spoustou vjemů a je pro něj přirozenější
setrvat v pohotovostní poloze - ve stoje.
Pokud se nám povedlo psa seznámit se slovním povelem, který je v tomto případě
zcela nový, můžeme přikročit k výuce na cvičišti. Posunek zde opět žádný nemáme.
Velmi důležitá je intonace, s jakou ono "Stůj !" vyslovíme. Musíte si
sami vyzkoušet, co bude Vašemu psu nejlépe vyhovovat, aby pro něj povely pro odložení
byly jednoznačně rozlišitelné. Někteří psi reagují již na souhlásku "S"
a pak se jim samozřejmě pletou povely "Sedni !" a "Stůj !".
Zde se osvědčilo povel upravit na "Tůj !". Také dlouhá ("Stůůůj
!") nebo krátká ("Stuj !") výslovnost může sehrát velkou roli.
Jak říkám - musíte si trošku zaexperimentovat.
Samotné provádění cviku je obdobou dvou předchozích. Pokud je pes zvyklý na přibrždění
vodítkem z vycházek (viz výše), lze toto zatáhnutí použít i zde, ale pozor na
to, aby bylo odlišné od trhnutí při poloze SEDNI (u polohy SEDNI používejte krátké
a výrazné cuknutí směrem dozadu a mírně nahoru, u polohy STŮJ by se mělo jednat
spíše o zatažení - jakoby přibrždění - pouze směrem vzad). Některému psu může
spíš vyhovovat lehký dotek rukou např. na plecích nebo po straně krku. Nevýhodou
je malý pes, ke kterému je třeba se shýbat, protože pak se signálem stává pohyb
tělem a ne nenápadná pomůcka rukou, kterou by pes neměl zrakem registrovat.
Při procvičování si dávejte pozor na to, aby se pes zastavil ihned a nepopocházel
za Vámi. Rovnoběžnost polohy s osou postupu již ani nezmiňuji.
Po návratu psa neposazujte, ale odměňte a pochvalte jej ve stoje a následně
zavelte "K noze !" a ujděte několik kroků a teprve pak psa posaďte.
Toto je samozřejmě pouze tréninkový postup, na zkoušce následuje povel k usednutí
ihned po Vašem návratu.
Přivolání je vyžadováno pouze na zkouškách IPO3 a SchH3, takže se mu v běžném
tréninku opět raději vyhneme.
Helena
|
