Bondi (jak se tedy náš miláček jmenuje) má pár neocenitelných vlastností...to, že je mu k dnešnímu dni skoro 9 měsíců a stále miluje ničení všeho, co není jeho hračkou ani zmiňovat nebudu. Důležitější je jeho potřeba dokazovat si, že nic mu nemůže ublížit. Na podzim byl na tři dny hlídán jednou moc hodnou a stále optimistickou paní. Po našem návratu mi s úsměvem sdělila, že její koberce stejně už dávno potřebovali vyměnit, pokoje vymalovat a to, že Bondi snědl co mu pod čumák přišlo nevadí, protože prý stejně chtěla držert dietu. Šokem však pro mě bylo, když mě tato paní upozornila na Bondiho libování si v pokusech o skok z okna (tato paní bydlela v 8. patře).

Jednou jsem přišla domů a ucítila jsem z bytu neuvěřitelný smrad. Byt byl jako po výbuchu a tak jsem usoudila, že nás vykradli, protože i jinak statečný Bondi kňučel a snažil se dojít co nejdál od bytu. Venku jsem si pak všimla, že jeho náprsenka už není bílá a huňatá, ale rezavá a ohořelá. Naše miminko si záhadným způsobem otevřelo pokoj a rozkousalo zapalovač.

Posledním jeho výstupem však bylo, když jsem Bondiho našla před naším domem. Zhrozila jsem se, že jsem nezamkla byt a Bondi si prostě otevřel, ale skutečnost byla mnohem děsivější. Bondi shodil obrovský květináč, rozkousal páčku u okna (čímž ho také otevřel) a vyskočil z výšky 4 metrů. Díkybohu se mu nic nestalo. Já jsem zjistila, že pro naše čevečko jsou zámky málo a to, že věta : UŽ NÁS NEMÚŽE NIČÍM PŘEKVAPIT je absolutně nesmyslná.

Lucie