Dobrodružná cesta z Curychu do Prahy
Autor: Franziska, Překlad: Pavel (23. 2. 2003 - 12:03) |
|
 |
Pavel pozval Biancu a mne s našimi dvěma štěňaty - Cirou a Cakary na týdenní
návštěvu do Prahy. Vyjela jsem v sobotu ráno 1.února 2003 z Curychu směr Čechy.
Má plánovaná cesta vedla ještě přes Mnichov do Mittenwaldu (D), kde jsem měla
vyzvednout Biancu s Cirou. Bylo mrazivé ráno, sluníčko ozařovalo krajinu studeným
šedým světlem. Krátce před německou hranicí jsem musela zastavit na dálničním
odpočívadle, protože mé stěrače byly totálně obalené ledem. Takže jsem na krátkou
chvíli musela vystoupit z auta. Bunda, zavazadla a mobil zůstaly v autě. Když
jsem chtěla nastoupit zpátky, auto bylo zamčené. Má 12-ti týdenní fenka Cakary
zevnitř auto zamkla. Stála jsem tam v kalhotách a svetříku a příšerně mrzla
! Šla jsem tedy k nejbližší hlásce nouzového volání a zavolala pomoc. Po 35
minutách, než přijela sanitka, mi zatím úplně zmodtraly rty, popraskala kůže
na rukou a prakticky jsem nemohla vůbec mluvit. Po dvou hodinách, když jsem
opět roztála, pokračovala jsem v cestě ...
O půlnoci jsme s Biancou konečně dojeli do Prahy. Já totálně ospalá a unavená,
ale jinak OK !
Dlouho jsme si neodpočinuly, protože v neděli ráno jsme hned začali s tréninkem
našich dvou štěňat. Pavel nás dovezl na cvičák, kde spolu trénovala různá další
plemena. Odpoledne jsme jsme se měli setkat s filmovým štábem, který si chtěl
nafilmovat naše psy. Hledali pro hudební DVD záběry vlčí smečky.
 Tak
jsme v poledne odjeli do blízkého lesa, kde jsme nechali Nancy, Hokyho, Cakary,
Ciru a Connie volně běhat. Bylo velice chladno a ledový vítr si nás všechny
hned našel. okolo 16:00 jsme konečně stihli natočit to, co bylo potřeba. Po
horké a silné kávě u Lucky a Standy (majitelé Connie) jsme se vraceli do Prahy.
V dalších třech dnech naše štěňata Cakary a Cira dostávala první tréninkové
lekce u profesionálního trenéra - Pavla Urbana. Ten honil naše štěňata a nás
po celém cvičáku tam a zpátky, nahoru a dolů .. a cvičili jsme a cvičili ! V
těchto lekcích jsme se mnohému naučili a celý trénink nám skutečně velice mnoho
přinesl. Ve volném čase (kterého bylo málo !) jsme si s našimi štěňaty prohlédly
historickou Prahu. Jedno odpoledne jsme s Pavlem navštívili i Pražský hrad a
dozvěděly jsme se mnoho o historii města.
 Můj
bože, jak jsme byli my i štěňata ve středu večer unaveni ! Celé dny v plném
nasazení ! Už jsme se těšili na čtvrtek a pátek, kdy jsme jeli na jižní Moravu
navštívit Carey - sestru naší Ciry a Cakary. Byly to dva nádherné dny u Hany
a Honzy. Počasí bylo stále mrazivé ale nádherné. Sníh se třpytil na slunci a
my jsme většinu dne trávili se psy venku v přírodě. Pro naše psy nebylo, samozřejmě,
nic krásnějšího, než se brodit sněhem. Ráda bych se do této známé oblasti krápníkových
jeskyní (Moravský kras) ještě podívala. Líbilo se mi zde, přestože času bylo
málo a počasí bylo nepříjemně chladné. Ale příště jistě vše dohoníme.
V sobotu ráno jsme s Biancou a našimi dvěma "nyní spokojenými" štěňaty
vyrazily na zpáteční cestu domů. Tahle cesta se stala zlým snem ! Před Mnichovem
jsme se dostaly do obrovské fronty na dálnici a když jsme se po hodinách čekání
opět rozjely, začalo silně sněžit. Ale jak ! Než jsme dojely k Biance do Mittenwaldu,
bylo ho tolik, že se dalo projet jen s perfektní zimní výbavou a řetězy. Moje
cesta domů z Mittenwaldu mne vedla přes totálně zasněžené a ledem pokryté dálnice
okolo odstavených nebo převržených náklaďáků a nabouraných osobních aut. Tahle
hororová cesta Praha - Curych trvala 20 hodin !
Už se velice těším znovu na návštěvu do Čech ale jedno vím jistě - zvolím teplejší
roční dobu !
Franziska
|
|
|
| |
|
