S kladinou lze (jako s jedinou překážkou) začít již od útlého věku štěněte.
Je to dokonce vhodnější a snazší, než u psa odrostlého. Jednak štěňátko je podstatně
lehčí a proto se mu mnohem lépe poskytuje záchrana, má nízko těžiště, takže
pravděpodobnost pádu je menší a v neposlední řadě šířka kladiny je v poměru
ke štěněti mnohem větší, než u psa velkého.
Štěně přivedeme těsně k náběhovému prknu kladiny, posadíme jej, pravou rukou
držíme vodítko těsně u obojku, vyslovíme povel "Vpřed !" a levou dáváme
záchranu - přidržujeme psíka zespoda pod hrudníkem. Nahoře se zastavíme, štěně
chválíme, odměníme pamlskem a celkově jej zklidníme. Pak překážku dokončíme.
Za kladinou psa opět posadíme (což lze u štěňátek vynechat) a velmi výrazně
pochválíme a odměníme.
 Pokud
máme k dispozici pomocníka, který bude dávat štěňátku záchranu, je velice vhodné
štěně motivovat pamlskem, který mu budeme přidržovat před čumákem a tím ho na
kladině navádět.
Nikdy nám nesmí psík z kladiny spadnout !
Ve své konečné podobě vypadá cvik tak, že se postavíte před překážku, uvolníte
psa z vodítka, povelem "Vpřed !" jej vyšlete a zároveň s ním pochodujete
podél kladiny (důležité je, aby Vás pes nepředbíhal nebo se za Vámi nezpožďoval).
Za překážkou usměrníte psa povelem k noze a po několika krocích se zastavíte.
Pro upevnění pohybu psa u nohy za kladinou je vhodné měnit vzdálenost po které
zastavíte nebo např. po několika krocích udělat obrat vlevo nebo vpravo a až
poté zastavit. Pes si tak nebude zvykat automaticky zasednout po několika krocích
za kladinou, ale bude vždy čekat až na Váš povel. U některých zkoušek Vám totiž
velí rozhodčí a ten určí v jaké vzdálenosti se zastavíte.
Základní postoj |
Povel "Vpřed !" |
Pes přechází kladinu stále po boku psovoda |
Helena
|
