Snil jsem o ČsV již dlouho, o jednom psu a jedné nebo dvou fenách. Kontaktoval jsem se s některými chovateli a na serveru www.wolfdog.org mne upoutala zpráva o prvním vrhu ČsV v Polsku - stanice 'z Peronówki'. Jednal jsem se s Przemkem a Margo Peronovými o posledním volném pejskovi z vrhu. Do 20.ledna jsem měl volno a proto jsem se rozhodl přijmout jejich nabídku odpovědných chovatelů a nikoliv jen 'producentů štěňat'. Zavolal jsem jim do Polska a požádal o naplánování mé návštěvy u nich okolo 16.ledna. V té chvíli se teploty v Polsku pohybovaly okolo -20°C...
Musím ještě říci, že já jsem trochu bláznivý při plánování mých cest ... Rozhoduji se vždy tak 2-3 dny před odjezdem.

První problém : Polsko není členem EU, proto potřebuji pas. Na jeho vydání bylo již pozdě, protože francouzské administrativě to trvá tak 2 týdny. Przemek a Margo byli tak hodní a nabídli mi setkání v Německu. Bydlí totiž nedaleko německo-polské hranice. Przemek rezervoval ubytování na jednu noc ve Waldowě, pár ilometrů od hraničního města Gubenu. Naše setkání bylo naplánováno na čtvrtek 16.ledna v 19:00 v Gubenu.

Druhý problém : 15.ledna jsem zjistil, že na mobilu nemám zapnutý roaming a můj operátor mi sdělil, že potřebuje na aktivaci 48 hodin ... Takže jsem službu přihlásil a ... čekal, jako obvykle !!!

Čtvrtek ráno 4:00, Opouštím svou postel... skoro jsem nemohl spát, jak jsem byl nervózní. Itinerář mé cesty říkal, že mne čeká 1180 km ... Odjíždím v 6:00 poté, co jsem nakrmil a napojil psy ... Po 20 km vjíždím na dálnici ... budu ji opouštět až po 1100 km ... Přejíždím belgickou hranici a SMS mne informuje, že jsem připojen k belgické GSM síti. Přejíždím německou hranici a další SMS mne informuje o připojení k německé síti. Vše je tedy OK !

Hodně času ztrácím okolo Dortmundu, protože můj itinerář z Internetu popisuje v tomto místě cestu špatně. Posílám SMS Przemkovi a informuji ho o mé poloze ... Konec cesty je náročný. Jsem trochu unaven přesto, že často zastavuji a odpočívám ... V 18:45 zastavuji na parkovišti. Jsem 50 km od Frankfurtu (nad Odrou), na konci dálnice ... Volám opět Przemkovi. Prosí mne, abych mu zavolal, až budu ve Frankfurtu, abychom byli v Gubenu stejně. Jsem opět na cestě ... A ZDE ZAČÍNÁ OPRAVDOVÝ PŘÍBĚH !!!

19:00. Vůz přede mnou zpomaluje a za zadním oknem se objevuje nápis 'POLIZEI'... Pomalu mne doprovází na nejbližší parkoviště. Druhý policejní vůz mne zezadu následuje. Muž v civilu se představuje jako příslušník pohraniční policie a chce po mne řidičák, pojištění, techničák a občanku. Když se ho ptám na vysvětlení říká, že tento typ vozu (pick-up) je předmětem obchodování mezi východní a západní Evropou ... Běžná kontrola ...

20:00. Zůstávám v autě na parkovišti ... Policisté (4) diskutují nad mými papíry ... Ptám se na problém a jejich odpověď je 'No comment' ! Volám opět Przemkovi, abych ho informoval o mém zpoždění.

21:00. Na parkoviště přijíždí další policejní vůz. Tentokráte diskutují nad mým řidičákem. Konečně mne požádají, abych zamkl vůz a vezou mne na 3 km vzdálenou policejní stanici. Nerozumím tomu a oni odmítají na mé otázky odpovídat. Posadí mne do čekárny a pouze řeknou 'čekejte'.

21:30. Přistupuje ke mně policista a špatnou angličtinou se ptá 'Víte proč jste tady ... '. Odpovídám, že ne a on mne informuje, že mám falešný řidičák a že čekáme na překladatele, budeme sepisovat protokol s obviněním, potom budu propuštěn, ovšem bez vozu. Říkám, že je to špatný vtip a žádám, abych se mohl spojit s francouzskými úřady. Odpověď je 'Dost diskusí, čekáme na překladatele'.

22:00. Přijíždí překladatel a policista nás bere do kanceláře. Německá policie mne obviňuje, že jsem řídil vozidlo s falešným řidičákem ! Připadám si jako zločinec, berou moje otisky prstů, fotografují mne, ptají se mne na piercing, tetování atd., jako bych někoho zavraždil ... !!! Rozhodují, že můj řidičák bude poslán na expertizu a její výsledky budou hotovy zítra, v pátek 17.ledna ve 14:00. Teď jsem volný ...

01:00. Jsem ve Fürstenwaldu, spolu s překladatelem, všechny hotely jsou zavřeny, mám hlad, jsem rozzloben a unaven. Překladatel mi pomáhá odvézt můj vůz z parkoviště u silnice před policejní budovu.

02:00. Jsem opět sám a pokouším se v autě usnout ...

06:30. Jsem rozčilený a rozzlobený. Celou noc jsem si znovu celý problém promýšlel. Musím zpátky do Francie, ale I S MÝM VOZEM ! Volám známému do Paříže, který pracuje pro jednu evropskou organizaci. Jeho doporučení je kontaktovat francouzskou ambasádu v Berlíně. Dostávám telefonní číslo od mé švagrové z Francie. Na tomhle čísle to nezvedají. Dostávám jiné číslo od Przemka (je mi tak trapně, Przemku, otravovat Tě tak pozdě v noci a tak brzy ráno ... ), na něm to sice také nezvedají, ale dozvídám se, že jsou přítomni až po 8:30 ... jsem zachráněn !!!

08:30. Zachráněn ? Ještě ne ! Zaměstnanec ambasády mne informuje, že pošle poštou protest k německé policii ... To se mi snad jen zdá !!! Poštou !!! Ztrácím svůj (pověstný) klid a do telefonu vybuchuji ... To není žádný dotaz nebo přání, to je požadavek a musí být vyřízen co nejdříve ... Cítím, že muž na druhém konci drátu pochopil, že tady končí legrace. Proto hned kontaktuje důstojníka francouzské policie v Berlíně, který mi řekne : 'Vidím, že máte drobný problém ...'. Drobný problém ... ???
Stručně mu nastiňuji celou situaci, abychom neztráceli čas. Ptá se mne na jméno a všechny potřebné informace a slibuje, že zavolá za okamžik zpět. Volám Przemkovi, zda mají s Margo čas dojet do Fürstenwalde i s mým vybraným štěnětem - Anubis Wolf ... Jsem zde přece kvůli němu. Oba jsou tak hodní, že přijedou a musím jim za to zde znovu poděkovat ...

09:30. Francouzský policista mi volá zpátky. Úřady potvrdily, že můj řidičák je pravý ... Kontaktuje německou policii aby celou záležitot rychle uzavřela, ale můj řidičák je stále ještě u expertizy. Takže čekat ...

11:00. Sedím v autě a čekám. Policejní důstojník mne vyzývá na stanici ... Dává mi zpět můj řidičák beze slova omluvy. Pouze řekne 'Vše je OK' ...

12:00. Przemek a Margo přijíždějí do Fürstenwalde... Prohlížím si Anubis Wolf a její matku Jolly. Oba jsou krásní a moc se mi líbí ... Jdeme do pizzerie na oběd a diskutujeme do 15:00... Máme spoustu otázek na sebe navzájem, převážně týkajících se ČsV ...

16:00. Všechny papíry jsou v obálce, Margo s Przemkem odjíždějí zpět do Polska a já do Francie ... Nashle kamarádi, uvidíme se brzy, možná již v létě na táboře. Cesta domů je dlouhá, přijíždím v 6:30 v sobotu ráno ...

07:30. Konečně se dostávám do své postele na krátký odpočinek a vstávám ... v 17:30 !!! Unaven ? Kdo to řekl ?

Konec příběhu ... konec ? Ještě ne ! Místní tisk v Berlíně byl informován o tomto dobrodružství a publikoval o tom článek v deníku Taz Berlin (http://taz.de/) 24. ledna a 25. ledna.

Margo říká, že jsem se stal známou osobností v této části Německa a že bych měl očekávat osobní telefonát od Schrödera ! Uvidíme !!!

Philippe