Smečka
Autor: shaman (09. 3. 2003 - 13:16) |
|
 |
Řekne-li se psí smečka, většině z nás se nejspíš vybaví nejméně dvacetičlenná
skupina velkých (nebezpečných) psů. Je to zřejmě jakýsi prastarý lidský archetyp,
který v nás zůstává jako ozvěna dávné minulosti. Snadno jsou pak přidávány negativní
přívlastky jako třeba "zuřivá" smečka či "krvelačná" smečka.
Podobný dojem bylo možné získat v nedávno vysílané reportáži na TV Nova, která
se týkala chovu československých vlčáků. Ale pozor! Smečka může být tvořena jen
psovodem a dvěma psy nebo dokonce pouhou dvojicí pán a jeho pes ! Tedy např. starší
dáma a její bígl. Sem už se zmiňované přívlastky jaksi nehodí ...
Smečka je zkrátka společenské zřízení, které má svým členům zajistit bezpečí,
úspěšnost při lovu, vychovávání mláďat a ochraně loviště. Udržuje se zde výrazná
hierarchická struktura - vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Na nejvyšším místě
žebříčku se nalézá jedinec alfa, případně superalfa. Pojem superalfa je vyhrazen
lidskému členu smečky a ona předpona "super" znamená, že s vůdčím
jedincem nelze přímo soupeřit o vedoucí postavení. To je dáno schopností psů
respektovat tzv. biologickou nadřazenost - automaticky uznávat příslušníka lidského
druhu. Nedůslednou výchovou psa se však může psovod dostat do postavení obyčejné
alfy, či ještě níže. Je to stav nebezpečný, ale v nekynologických kruzích poměrně
častý.
Jak si však zachovat své vůdčí postavení ? Je nutné pravidelně psa zbít, abych
si udržel svou dominanci ? Samozřejmě, že ne. Naopak takové jednání výrazně naruší
váš vzájemný (kamarádský) vztah a budete je pak jen těžko napravovat (může dojít
až ke zlomení osobnosti psa !). Bázeň nikdy nemůže nahradit náklonnost a porozumění.
K vyloučení možnosti podobných střetnutí je nejlepší zvolit již při výchově štěněte
cestu postupného podrobování.
Dobrý ukazatel hierarchických vztahů je chování zvířat při příjímání potravy.
Máte-li dominantního psa, krmte ho až poté, co sami dojíte. Podobně by se choval
nadřazený vlk ve vlčí smečce. Nedovolte svému psu, aby žebral a už vůbec mu
nedávejte žádné jídlo od stolu. Také zavrčí-li na mne dospívající štěně, jakmile
se přiblížím k jeho misce, je třeba se mít na pozoru. Většinou postačí potupné
klepnutí dvěma prsty přes tlamu, případně tlamu jemně stisknout. Ještě lepší
je uchopit ho za volnou kůži na krku a lehce s provinilcem zatřepat. Tak by
ho ukáznila jeho matka. Budete překvapeni, jak rychle se zklidní.
Podobných triků existuje celá řada. Inspiraci najdeme v divoce žijících smečkách.
Dominantní pes první vchází do úzkého prostoru (v našem případě do dveří). Vybírá
si také první místo k odpočinku (nedovolte mu obývat křeslo či pohovku). První
reaguje při setkáních s neznámými jedinci (návštěvu bychom měli napřed přivítat
my a teprve pak náš pes). Stejně tak by výše postaveného jedince nikdy nenapadlo,
aby překročil podřízeného. Ten se musí zvednout a uhnout ke straně, dokonce
i když leží na místě, kde obvykle odpočívá. Další příklady lze snadno najít
v odborné literatuře.
Je patrné, že k udržování dobrých vztahů stačí umět číst v chování zvířete a důsledně
dodržovat několik základních pravidel. A váš pes pak bude vaším kamarádem. Nejlepším
přítelem. Budete smečkou, jak má být.
Shaman
Pozn. wolfdogu : Článek byl napsán jako reakce na zprávy TV Nova 12.1.2003
a 14.1.2003
o případu JUDr. Kolomazníka. Bude zveřejněn v mírně upravené verzi v deníku Právo 11.3.2003.
|
|
|
| |
|
