2. Nemáme v rodině alergika ?
Stále stoupá počet lidí a zvláště pak dětí trpících různými alergiemi. Máme-li dítě, které se při kontaktu se sousedovým psem osype nebo dostane astmatický záchvat, určitě nebude koupě psa tím nejlepším nápadem.

3. Souhlasí s pořízením psa všichni členové rodiny ?
Pes může být společnou rodinnou radostí, může ale také být zdrojem problémů. Pořizovat si vlčáka a bydlet při tom v bytě 1+1 u tchýně, která se bojí i jezevčíka určitě není příliš rozumné.

4. Dokáži ho vychovávat ?
Veterináři, výcvikáři, rozhodčí pro posuzování exteriéru psů, ale i řadoví občané mohou potvrdit, že počet nevychovaných psů roste. Tím nejsou v žádném případě myšleni psi agresivní, o kterých lze říci, že byli, jsou a určitě i budou spíše výjimkami, ale psi, kteří díky špatné výchovné péči majitele jsou obtížní pro celé okolí a s velkou pravděpodobností i pro svého pána. Do této kategorie patří štěkálci, psi skákající na všechny lidi, rváči, psi loudící, psi honící kola i běžce, psi bázliví atd.

5. Budu na něj mít čas ?
Pes není televize, kterou lze vypnout, ani koloběžka, kterou lze odložit do sklepa. Pořídím-li si psa, pořizuji si jej na deset a více let a po celou tuto dobu musím počítat s jeho nároky na můj čas. Určitě není rozumné si pořizovat psa v době, kdy se chystáme na roční stáž do Anglie.

6. Kdo s ním bude chodit ven ?
To, že je psa nutné pravidelně vyvenčovat asi nikoho nepřekvapí. Loužičky či hromádky jsme schopni tolerovat u malých štěňat, dospělý pes by se měl vykonávat, a také většinou vykonává, potřebu jinde než v bytě svého majitele. Řadě lidí ale uniká to, že většina plemen a stejně tak i československý vlčák potřebuje i dostatek pohybu. Je třeba tedy zvážit, zda máme dostatek času i energie na to, abychom psovi v této oblasti vyhověli. Každodenní procházka se psem přestává být radostnou záležitostí v okamžiku, kdy je dvacet stupňů pod nulou a nám právě vytrhli zub moudrosti.

7. Jak jsme na tom, vzhledem k držení psa, s bydlením ?
Je třeba rozhodnout, zda pes bude v bytě, kotci či volně na zahradě. Pokud s námi bude sdílet domácnost, je třeba zvážit, zda jsou všichni členové rodiny ochotní přítomnost psa v bytě tolerovat, je třeba vědět, zda se nám pes do bytu vůbec vejde (garsonka o velikosti 10 m2, trojčata a párek vlčáků nemusí být tou nejlepší kombinací). Ověřit je také třeba, co na držení psa bude říkat majitel domu či sousedé. Pes je u nás z právního hlediska věc a těžko nám asi bude někdo moci držení psa vysloveně zakázat. Určitě je ale rozumnější dohoda než následné hádky či soudy.

8. Kam s ním ?
Dovolená je část roku, na kterou se všichni určitě těší. Jsou místa, kam nás pes může doprovázet, jsou místa, která jsou pro psy nevhodná nebo kam psi prostě nesmí. Je tedy třeba zvážit, zda dovolenou budeme přizpůsobovat potřebám psa, či zda jsme po nezbytně nutnou dobu schopni zajistit péči o něj jiným způsobem. Podobné problémy mohou čekat i ty z nás, pro které je pes jediným životním společníkem. Péči o něj musíme zajistit v době, kdy nás chřipka drží v posteli a nakonec i v případě, že jsme nuceni strávit nějaký čas v nemocnici. Pravidelné ponechávání vlčáka po dobu dovolených v sebelepším psím hotelu není jistě tou nejlepší vizitkou majitele.

9. Mám na to ?
Pomíjet nelze ani otázku finanční. Lidé většinou počítají s tím, že se štěně kupuje, že tedy za něj určitou částku zaplatí. Trochu jim ale uniká, že tím výdaje spojené s držením psa zdaleka nekončí. Je třeba počítat s náklady na krmení, něco stojí veterinární péče (pravidelné očkování a záležitost nadmíru smutná - nemocný pes) a samozřejmě tolik diskutované poplatky ze psů. V neposlední řadě stojí něco i výcvik, pomůcky a vybavení psa (obojky, vodítka, košíky, postroje atd.). Vůbec už nemluvě o nákladech spojených s výstavami, sportovními akcemi nebo vlastním chovem.

10. Budu schopen či schopna nechat psa být psem ?
Jako jeden z největších problémů řady majitelů by se dalo označit polidšťování psů. Tendence přisuzovat psům lidské pohnutky i lidské vzorce chování jsou častější, než by se na první pohled zdálo. Ten kdo se chce vyhnout potížím, kdo chce být spokojen se svým psem a kdo chce, aby spokojený byl i jeho pes, si musí uvědomit, že i když se ten tvor na nás krásně dívá, vypadá, že za chvíli promluví, je moudrý a laskavý, stále je to pes a tedy zvíře sice inteligentní, ale přesto zvíře, kterému nemůžeme vnucovat lidské chování. Československý vlčák s jeho vysokou inteligencí svádí velice často k podobným tendencím, ale ve většině případů se majitel s podobnými sklony dostane do velice svízelné situace, kdy ho pes přestává uznávat, jako vůdce "smečky" a začne s ním o toto postavení soupeřit.

Výše uvedené otázky by si měl klást nejen ten, kdo si pořizuje vlčáka ale i chovatel prodávající štěně a asi také zaměstnanec útulku hledající pro opuštěné zvíře nového majitele. Zájemce o štěně, který se hned ptá na cenu štěněte a přesvědčuje chovatele o tom, že ten a ten mu nabízí levněji, nebude zřejmě ten úplně nejvhodnější majitel. Stejně tak ani zájemci, který se v první řadě zajímá o to, zda ze štěněte vyroste budoucí šampion krásy a za kolik se dají prodávat štěňata po šampionech, zjevně nejde o to, mít doma čtyřnohého společníka, ale o zcela jiné zájmy.
Jak ukazují zkušenosti naše i v jiných státech, řada problémů vzniká tam, kde nový přírůstek v rodině nesplňuje to, co od něj bylo očekáváno nebo spíše má na své majitele nároky, které nikdo nečekal. Bohužel ve většině případů dojde k tomuto poznání, až když je pes v pubertě a hledání nového majitele psa ve věku jednoho roku a více je již nepoměrně těžší, než je tomu u štěněte. Navíc střídání majitele není zvláště u československých vlčáků zrovna to nejlepší pro vývoj jejich psychiky.
Ať se nám to líbí nebo ne, za případné problémy se psem je zodpovědný nejen jeho majitel, ale i chovatel, který mu štěně prodal. To bychom měli mít vždy na paměti.

Vladimíra Tichá

pozn. : redakce wolfdogu provedla, s laskavým svolením autorky, drobné úpravy a doplnění textu