Jediné, čeho jsem se obávala, bylo počasí. Bydlím totiž na "divokém západě" Polska kde jsou dobré silnice k vidění jen velmi sporadicky a ty, které vedou k hranici a potom do Liberce jsou většinou odklízeny až v poslední řadě a i menší srážky by znemožnily můj přejezd "přes hory". Měla jsem ale štěstí a s hodinovým zpožděním jsem dorazila do Liberce a potom již s veselými spolucestujícími do Brna. Okolo 9:00 jsme dorazili do Lelekovic. Nalezení restaurace "na Poňavě" nám už nečinilo žádné potíže ...

Konference začala po 10:00. Otevřel ji svým vystoupením pan Zdeněk Beneš, předseda KCHČSV. Informoval o činnosti Klubu za poslední dva roky. Poté seznámila se stavem financí Petra Neomillnerová. Přišel čas na několik slov od hlavního poradce chovu. Bohužel Ing. Hartl právě opustil nemocnici a tím pádem se nemohl konference zúčastnit. Jeho zprávu přečetla Monika Soukupová. Było to tak zajímavé, že by bylo vhodné ji publikovat celou.

Přišel čas na hlasování o navržených změnách v klubových dokumentech. První přišel na řadu návrh Jindřicha Jedličky o přidání nového typu chovu - "kontrolovaný chov", který by umožnil chovateli, zvolit si krycího psa. Měl by být brán pouze ohled na §20, který popisuje přípustný stupeň příbuzenské plemenitby. Tento bod byl přijat prakticky jednohlasně.

Další návrhy byly předneseny Marcelou Pluhařovou. Mně osobně se zdály velice zajímavé. První byl návrh na publikování výsledků DKK všech psů. Přesto, že tyto informace se měly dostat do rukou předevšm chovatelů k mému údivu se zvedl hlasitý a energický protest s tvrzením, že 24% psů je trochu málo na to, aby na tomto základě se daly dělat nějaké závěry a že by nebylo dobře publikovat data, která by mohla vytvořit mylný obraz o některých chovech např. v případě, že všichni rentgenovaní psi mají pozitivní výsledek DKK. Tento návrh neprošel. Škoda. Možná je to tak trochu i obrazem chovatelské etiky některých chovatelů. Většinou se směřuje k tomu, aby chovatelé měli plný přehled o dědičných chorobách. Jen díky tomu mohou provádět takový výběr aby jejich výskyt omezovali. DKK je "zákeřná" vada a těžko se s ní bojuje. Těch 24% zrentgenovaných psů určitě není dostatečných pro zformulování pevných závěrů. Ale i tak by to bylo lepší, než dnes, kdy je dostupných jen 7% výsledků. Objevily se argumenty, že v případě publikování všech výsledků DKK by chovatelé ČsV začali postupovat tak, jak lidé od německých ovčáků, kdy je pes po dosažení 12 měsíců zretgenován "nanečisto" a teprve v případě, že dopadne dobře, provede se oficiální rentgenování s vyhodnocením DKK. Pokud by taková situace nastala, jaký by byl rozdíl pro "koncového uživatele" těchto dat - tedy chovatele oproti dnešnímu stavu ? Žádný. I dnes vidí pouze ty výsledky, které "dopadly dobře", tedy výsledky, které umožňují zařazení do chovu (s několika chvályhodnými výjimkami, kde chovatelé a majitelé zveřejnili výsledky DKK u psů se střední nebo těžkou DKK). Samozřejmě je tady možnost získat potřebná data od poradce chovu. Ale ... chov ČsV v dalších státech se vyvíjí velice rychle. Již před časem dokonce ztratily země původu první místo, co se týká množství narozených štěňat. Chov ve světě je založen především na českém chovném materiálu a proto informace o výsledcích DKK předků mají velký význam. A těžko očekávat, že italové nebo němci se začnou učit česky jen proto, aby mohli na tyto informace dosáhnout ... Takže jak to tak vypadá, chovatelé při výběru krycích psů budou používat zásadu nedůvěry a velkým obloukem se budou vyhýbat chovům, kde nejsou dostupné výsledky DKK nebo kde nejsou výlučně A (0/0). Ostatně statistiky, prezentované Ing. Hartlem a J.Jedličkou samy za sebe odpovídají na to, "jak vybrat odpovědného chovatele" podle výsledků DKK. Musí splňovat : - výsledky DKK u minimálně 20% štěňat (dnes je to průměrně okolo 24%). Jestliže je počet menší, buďto něco není zveřejněno (obvykle jsou to psi se střední nebo těžkou DKK) nebo chovatel má velkou smůlu při výběru majitelů štěňat nebo, což je častý případ, nezajímá ho dále osud štěňat a nepožaduje po majitelích provedení vyšetření na DKK. Možná, jestli nemáme jistotu, že jsme vybrali správného majitele, v tom případě bychom si měli vzít příklad z mnoha evropských chovatelů, kteří prodávají svá štěňata o něco dráže, ale po obdržení oficiálních výsledků DKK vrací majiteli z ceny štěněte určitou sumu. U mnoha plemen to funguje velice dobře, protože mnoho majitelů přivítá možnost "vydělat" na svém psu po roce života nemalou sumičku. - zcela bez DKK je maximálně 80% vrhů. Výskyt DKK se u mnoha plemen udržuje na nějakých 20%. Při dobré selekci mohou někteří chovatelé tohoto výsledku dosáhnout. Jestliže je počet psů s DKK 0/0 vyšší, máme zde pravděpodobně co do činění se zatajováním výsledků psů s DKK nebo (rovněž pravděpodobně) neodpovědným vyhodnocovatelem DKK. Samozřejmě výše uvedené funguje tím lépe, čím více vrhů chovatel má (je těžké něco posuzovat na základě jednoho vrhu). V každém případě určitě neuděláme chybu, jestliže místo od chovatele s chovem "bez DKK", vezmeme štěně od chovatele, který je ochoten nám v souladu s chovatelskou etikou, dát informace i o štěňatech ze svého chovu, které jsou DKK postiženy.

Druhý návrh Marcely navrhoval, aby mezi porodem a dalším krytím feny bylo minimálně 6 měsíců. Byla odmítnuta s tím, že feny ČsV si výborně regulují svůj reprodukční cyklus. Jestliže jsou feny drženy v neodpovídajících podmínkách nebo strádají fyzicky nebo psychicky nedojde u nich k zabřeznutí i když jsou kraty třeba 3x ročně.

Poslední návrh stejné navrhovatelky ("každá fena může být kryta stejným psem max. dvakrát za život") ztratila smysl po přijetí návrhu J.Jedličky. Stejně stojí za to se u něho pozastavit. Kromě racionálních důvodů odmítnutí návrhu (přijetí kontrolovaného chovu nebo málopočetné vrhy po některých psech, kde se ani jeden z potomků nedostal do chovu) bylo poukazováno i na "přírodu" a "výborné chovné páry". Samozřejmě, v přírodě se rozmnožuje stále jeden a tentýž pár, ale jsou to jedinci, kteří prošli přísným přirozeným výběrem a jsou nejlepší v dané smečce. Chov psů už dávno ztratil "přirozenost". Šampionáty a nejvyšší tituly dosahují psi, kteří by v přírodě nikdy neměli šanci získat ve smečce postavení Alfy a právo rozmnožování. Není šance, že by ve vlčí smečce předávali svoje geny jedinci nepřizpůsobení tvrdým životním podmínkám - nemocní. Jestliže se do toho ale začne plést člověk, možné to je. Udivil mne též pojem "výborné chovné páry". Popravdě řečeno, nesetkala jsem se v žádné odborné literatuře s návrhem "používat celý život feny jedno spojení" (navíc u málopočetného plemene, ke kterým ČsV patří). A není divu, neboť jak rozhodnout o "výborném chovném páru" ? Nedostačující informace o DKK, výsledky kontroly vrhu a pohled chovatele to je skutečně málo ... Jestliže chovatel myslí, že z daného spojení mu vycházejí samé zázraky, odkud bere jistotu, že z jiného spojení by mu nevyšly ještě lepší výsledky ? Jen tak na okraj : za čím se hnát ? Ještě žádnému chovateli se nepodařilo vychovat ČsV s exteriérem vlka a povahou ovčáka. Takže argument o super-štěňatech, zbavených všech vad, odpadá ... Je možné nanejvýše mluvit o vrzích lepších než průměr. A jestli je skutečností, že psi z takového krytí jsou pěkní a zdraví (což znamená, že jsou puštěni do chovu, často užíváni a plně pokrývají potřeby plemene) na co jsou nám potom další psi stejné krve ? Pro plemeno je nadále nejdůležitější zachování genetického fondu a využívání stále stejných spojení v chovu plemeno spíše poškozuje. Malé využití různých krycích psů a "produkce" dalších a dalších potomků, které nikdo v chovu nepoužíje ... Protože tento bod neprošel nezbývá než doufat v rozum chovatelů (a z toho, co je vidět "černých ovcí" není mnoho) a kupujících. Pamatujme, že pes, který možná není rozeným šampiónem, ale má neobvyklý rodokmen, je 100x cennější, než "rozený šampión", který má 20 sourozenců se stejným rodokmenem nebo klubový vítěz, který má 100 polosourozenců (protože jeho otcem je nadužívaný šampión).

Potom přišel čas na návrhy Heleny Hubáčkové. První byly návrhy na doplnění jednacího řádu Klubu. Pozvánka na schůze by měla obsahovat program a hlasování o jménech (výbor Klubu apod.) by mělo být tajné. Výsledky a usnesení by měly být publikovány ve zpravodaji Klubu. Protože provedení tajných voleb potřebuje více času a přípravu bylo rozhodnuto, že schůze rozhodne na počátku, zda volby budou tajné nebo veřejné. Dále Helena navrhla, aby byly doplněny podmínky chovnosti minimálně o zkoušku ZOP pro psy a VZ1 pro feny. Protože plemeno trpí stálým nedostatkem chovných jedinců, bylo rozhodnuto, že by to bylo zbytečným omezením. Návrh nebyl ale zcela odmítnut. Bylo doporučeno, že dva roky se bude sledovat počet mladých psů, kteří složí zkoušku. Jestli se ukáže, že toto dodatečné doplnění chovných podmínek nebude mít negativní vliv na plemeno, vrátí se návrh na pořad následující konference. Třetí návrh se týkal zkoušky vytrvalosti organizované slovenským Klubem. Zde KCHČSV v ČR nemá vliv na to, zda zkouška bude připuštěna jako náhrada za IPO jako podmínka k získání titulu Interšampióna.

Přišel čas na další návrhy delegátů. Václav Zeisek navrhl ve spolupráci se slovenským Klubem organizovat závody podle IPO. V průběhu diskuse bylo také rozhodnuto, že na konci roku bude přes moravskou pobočku zorganizována soutěž o nejlepšího pracovního psa roku. Body se budou přidělovat za každou zkoušku, složenou v průběhu roku.

Problémem soutěže o nejúspěšnějšího výstavního jedince roku se zabýval návrh Michaely Pokorné. Navrhla, aby body byly přidělovány plně nejen z českých výstav a některých výstav klubových, ale ze všech výstav, protože mnohdy počet ČsV na zahraničních výstavách překračuje počet vystavovaných ČsV na výstavách tuzemských. Protože soutěž je organizována českou pobočkou, byl tento bod přesunut na její schůzi v dubnu v Hostivicích.

Výbor české pobočky navrhl změnit podmínky pro přiznávání titulu českého šampióna. V posledních dvou letech tento titul získávalo stále větší množství psů. A to i tací jedinci, jejichž soulad se standardem není až tak úplně na výši. Aby titul měl opět smysl bylo navrženo, aby se zvýšil počet CACů potřebných k jeho získání ze 2 na 4. Potřebné zůstává i nadále, jako dosud, složení zkoušky z výkonu. Výbor dále navrhl, aby minimálně jeden CAC musel být přiznán na klubové nebo speciální výstavě. Delegáti rozhodli, že podmínka 4 CACů je dostačující i bez tohoto dalšího omezení. Z důvodu malého počtu klubových rozhodčích by titul čekatele národního šampióna získávali stále ti stejní psi, vystavovaní v dané sezóně.

Po krátké přestávce bylo přistoupeno k volbám nového republikového výboru Klubu. Členy výboru se stali Petra Neomillnerová, Zdeněk Beneš, Jaroslav Hospodka, Olga Jedličková, Dana Matušincová, Petr Malášek a Lada Sikorová. V revizní komisi zasedli Pavel Koucký, Šárka Střítežská a Magda Andrlová.

Konference byla ukončena po 16:00. A kdyby nebyl vymezen čas, trvala by jistě déle. Pro mně byla skutečně důležitou událostí. A to nejen z důvodu programu. Navzdory mé čtyřleté intezivní aktivitě na scéně ČsV jsem až v Brně měla možnost se osobně setkat s některými chovateli. Nicméně nechyběli ani staří známí, se kterými jsem se také ráda setkala v takové "okurkové sezóně", kterou zimní měsíce jsou. V průběhu konference mne velice překvapila nechuť části chovatelů k jakýmkoliv změnám. Stále "ne a ne, skoro 10 let to bylo tak a bylo to dobré, tak ať to tak funguje i nadále". Bylo by velmi přínosné, pokud by se nemálo členů Klubu, které zajímá jen ten jejich pejsek na dvorku, více zajímalo i o nejnovější poznatky v chovu psů a nejen o archaicke rady "dlouholetých chovatelů". To by slibovalo dobrou budoucnost našeho plemene ...

Margo