Jak na to ? PŘEKONÁVÁNÍ PŘEKÁŽEK-KLADINA VYSOKÁ - ŽEBŘÍK
Autor: Helena (20. 4. 2003 - 14:25) |
|
 |
Na závěr jsem si nechala překážku nejnáročnější - žebřík. Nutno dodat, že také
nejnebezpečnější. Pád čtyřicetikilového psa ze dvoumetrové výšky rozhodně nemusí
dopadnout dobře. Proto dbejte především na bezpečnost ve zvýšené míře ! Pokud
navštívíte cizí cvičiště a chcete si tam také zkusit překážky, u žebříku vždy
otestujte jeho stabilitu.
Ideální je, pokud je na cvičišti kromě vysokého žebříku ještě jeden nižší - tréninkový.
V každém případě ale musíte psu zajistit pomoc (což je u toho malého žebříku samozřejmě
snazší) a nedovolit mu z kladiny seskočit.
 Při překonávání žebříku by neměly
být vynechávány žádné příčky (co vynechaná příčka, to bod dolů - tak se může taky
stát, že pes sice překážku absolvuje, ale stejně dostane nulu). K tomu je zapotřebí
především důslednost, psa neustále opravovat a chválit teprve za bezchybné provádění.
Postavte se před překážku, dejte povel "Vpřed !" a snažte se psa přimět ke stoupání
po žebříku. Pokud má snahu šlápnout až na druhou nebo vyšší příčku, vraťte jej
zpět a rukama mu klaďte přední tlapky na stupátka postupně od spoda nahoru. Někteří
psi stoupají jen předníma nohama a zadní nohy jaksi zapomenou někde vzadu. V tom
případě opět psu ručně tlapky posouvejte tak, aby měl stále přirozenou stabilitu.
Musíte jej opravovat a rovnat mu nohy také když našlapuje na stranice žebříku
nebo tlapka směřuje  úplně mimo
stupínek. Vlastní kladina by neměla představovat problém, ten nastane až na druhé
straně překážky. Zde právě mají psi často tendenci seskočit, aby se vyhnuli sestupu,
který je pro ně mnohem nepříjemnější, než cesta nahoru. Nemáte-li k dispozici
nízký žebřík, je dobré mít psa na dvou delších vodítkách a k ruce dva pomocníky.
Ti fixují pomocí vodítek psa, aby neseskočil, zatím co Vy psu vyšplháte naproti
a opět posouváním tlapek mu pomůžete slézt dolů. Vaši pomocníci by měli ještě
hlídat záď psa (tam Vy nedosáhnete), aby nešlápl vedle a nespadl (nejlepší jsou
tudíž nějací habáni). Na nízkém žebříku budete postupovat obdobně, ale měli byste
to zvládnout i ve dvou a samozřejmě není nutné psu šplhat naproti. Na konci žebříku
pozor na tendenci psa opět seskočit (touha mít to už za sebou přímo ke skoku vybízí).
Přinuťte ho, aby důsledně stoupl i na poslední příčku.
Volte zhruba tak dvě až tři opakování v jedné sérii. Trénink je zapotřebí vždy
zakončit úspěšným provedením cviku (byť se značnou dopomocí), proto skončete raději
dříve, než se pes unaví a začne dělat na překážce hrubé chyby. Při jedné výcvikové
lekci nedělejte víc, než dvě, maximálně tři série (vždy s dostatečnými přestávkami).
Zkouškové provedení je samozřejmě opět na volno, u zkoušky ZVV2 je to obdoba nízké
kladiny, na zkoušce ZVV3 psovod zůstává stát před překážkou, povelem "Vpřed !"
vyšle psa, který se na povel "Zpět !" vrátí po žebříku, předsedne před psovoda
a na další povel se zařadí k noze.
Helena
|
|
|
| |
|
